Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo,

dovolte mi, abych pronesl pár slov k tomu zásadnímu tisku, který teď máme na stole. Já jsem chtěl říct, že poslanecký klub Pirátů byl prvním klubem, který se přihlásil k podpoře toho, že důchody se mají zvýšit. A od počátku jsme říkali a měli jsme to v programu, že by se měly zvyšovat spravedlivě všem. To znamená, aby to zvyšování nebylo pouze u těch, kteří berou nejvyšší důchody, ale aby ti lidé, kteří jsou ohroženi chudobou, tak aby benefitovali z tohoto zvýšení. Takže proto jsme ten návrh podpořili, měli jsme to v programu a docela mě mrzí, že některá tzv. pravicová média to interpretují úplně jiným způsobem, jako že Piráti se připojují ke komunistům. Není to pravda. My jsme ten návrh podpořili mnohem dřív, hned po tom, co byl publikovaný. Takže to je základ.

My ten návrh podpoříme i v hlasování, tak jako jsme ho podpořili, když ho projednávala Poslanecká sněmovna poprvé. Ale myslím si, že bychom neměli myslet v tento okamžik jenom na seniory, ale měli bychom myslet na celou společnost. A je to něco, co mi v tomto vládním návrhu trošku chybí. Je to zejména otázka toho, že i senioři mají děti. I to, že tady existuje střední generace a mladá generace. A že ten systém je potřeba vnímat jako celek. Zejména bych upozornil na to, že vláda měla v programu důchodovou reformu. Jestli je něco opakem důchodové reformy, tak je to právě řekněme jednostranné navyšování výdajů státu, výdajů na důchody bez toho, aniž by se jednoznačně řeklo, z čeho se ty peníze vezmou, protože rozdělovat peníze, to umí úplně každý. Brát si úvěry, vytvářet dluhy apod., to opravdu dokáže úplně každý. Ale tím zásadním úkolem je tedy říct, kde se na tento prospěšný krok, kterým zvýšení důchodů určitě je, vezme. A ty částky jsou nemalé. A když se podíváme na tu projekci, tak jsou opravdu dramatické. Já teď budu vycházet z grafu 3, který je na straně 8 důvodové zprávy ke sněmovnímu tisku 120, který znázorňuje bilanci příjmů z pojistného na důchodové pojištění a výdaje na důchody. Já jsem si to, aby to bylo srozumitelné, rozvrhl na to, kolik mi bude let v jednotlivé části tohoto grafu.

Takže teď je mi nějakých třicet let, až mi bude čtyřicet, tak důchodový systém se začne dostávat do poměrně významného deficitu, kolem 0,5 procenta. (Ukazuje dokument.) No, ale ten nejhorší, nejdramatičtější okamžik, ten shup, který v tom grafu je, tak k tomu dojde až budu někde kolem té hranice toho důchodu, kolem šedesáti osmi let. A v roce padesát sedm to vypadá, že ten roční deficit toho systému důchodového, bude 3,5 procenta hrubého domácího produktu, čili 200 mld. korun ročně v minusu, 200 mld. korun ročně. To je obrovská suma, která zatíží státní rozpočet, který to bude muset dotovat. Nebo měla by vláda říct, jakou má dlouhodobě představu, pokud chce plánovat zodpovědně s výhledem na další generace, kde tuto částku vezme.