Vážená vládo, vážené dámy a vážení pánové,

já bych rád navázal na vystoupení předkladatele pana Vondráčka. (V lavicích ANO vyzvání mobil.) Já počkám, než si kolegové z hnutí ANO vypnou telefony. Já samozřejmě mám rád hudební produkci, nevím, jestli patří do Poslanecké sněmovny.

Tak, připomeňme si, jak to bylo v minulém volebním období. On totiž ten příběh nebyl úplně tak, že hnutí ANO předložilo sluníčkový návrh, na kterém byl konsenzus a pak tady se to nepodařilo dodiskutovat. Bylo to tak, že byl předložen návrh, který podepsaly téměř všechny kluby, a k tomuto návrhu jsem podal pozměňovací návrh, který v problematice střetu zájmů doplnil důležité pravidlo, aby bylo vymahatelné, které už tam dneska je, ale není vymahatelné, že politici nemají kontrolovat velké mediální domy. Tak by to mělo v demokracii fungovat. V demokracii to je tak, že média kontrolují politiky. Ne, že politici kontrolují média. Samozřejmě pokud politik kontroluje média, tak není úplně tak svobodná soutěž v demokracii a pak to může být zneužíváno například i proti jeho vlastním kolegům v politických stranách, když je potřeba zařídit nějaký exit, na někoho zatlačit a tak dále. Takže tohleto samozřejmě do politiky nepatří. A projednával to i Ústavní soud, který potvrdil tu zásadu, že politici nemají v demokracii kontrolovat velké mediální domy, když přezkoumával ústavnost těchto opatření, ale současně v tom nálezu se upozorňuje, že ta úprava není tak vymahatelná, aby mohla v reálu fungovat.

Takže v minulém volebním období ústavně-právní výbor posuzoval tento návrh a doporučil ho i hlasy kolegů z SPD, aby bylo skutečně zajištěno, že politici nebudou kontrolovat velké mediální domy. A od té doby hnutí ANO provozovalo obstrukce. Obstrukce, aby se tento návrh nedostal na program jednání, takže drželi jako rukojmí, celý systém majetkovým přiznání nebyl funkční, protože se tady ANO bálo toho, že by se hlasovalo o tom pozměňovacím návrhu, a nedopustilo svými hlasy, aby se dostal na program jednání.