Vážené dámy, vážení pánové,

já bych byl velmi nerad, abychom se tady přesvědčovali řekněme politickými argumenty, protože o tom teď tady nejednáme. Skutečně smyslem tohoto jednání není na základě politiky některé strany, ať už je to SPD, nebo ODS nebo libovolná jiná strana rozhodovat o tom návrhu, který nám postoupil Senát. My bychom se měli snažit o maximální objektivitu, nikoliv o politiku. A neměli bychom stavět svá rozhodnutí na tom, jak se prezident republiky Miloš Zeman někde nevhodně vyjádřil, nebo jakou prosazuje politiku, nebo jestli se pohybuje dobře v manévrovacím prostoru, který mu Ústava dává. Nebo jestli někde porušuje zásady politické kultury. A neměli bychom si tady především měřit hlasy v různých typech voleb. To si myslím, že je opravdu nedůstojné a pro projednání ústavní žaloby zcela irelevantní. Měli bychom to vzít poctivě, tak jak Ústava mluví o hrubém porušení Ústavy, a měli bychom vzít v úvahu ustálené ústavní konvence.

Začnu tedy tím, že si musíme uvědomit, že není zcela vhodné a přiléhavé srovnávat právní úpravu, která zde byla za prezidenta republiky Václava Havla a Václava Klause. Neboť v roce 2012 došlo právě k novele Ústavy, kterou byla zavedena skutková podstata hrubého porušení Ústavy. A do té doby nebylo možné volat prezidenta republiky k odpovědnosti za hrubé porušení Ústavy, které však nedosahovalo intenzity velezrady. Takže v tomto je ta situace podstatně odlišná.

Abychom tu otázku tedy rozhodli poctivě, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli podle našeho názoru došlo k hrubému porušení Ústavy. Pro mě jsou stěžejní zejména dva ty skutky, které jsou uvedeny v žalobě, kterou nám postoupil Senát Parlamentu České republiky. A teď se snažím opravdu nepřihlédnout k těm záležitostem, které podle mne mají povahu spíše porušení politické kultury a určité důstojnosti, která patří k úřadu prezidenta republiky. Tím prvním z nich, o kterém se hovoří neustále ve veřejném prostoru, tak jsou průtahy v odvolávání, které přesáhly rozumnou mez. Podle článku 74 Ústavy České republiky prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Já si myslím, že abychom správně rozuměli tomuto ustanovení, tak je potřeba se podívat do komentáře k Ústavě. Já zde budu citovat a z toho také vycházím, komentář k Ústavě, který je v ASPI. Autorem je brněnský právník Pavel Molek, který uvádí:

Procedura odvolání člena vlády je jedním z příkladů, kdy prezident republiky vystupuje pouze v roli příslovečného notáře, který stvrzuje danosti, jež sám nemůže ovlivnit. Zde je touto daností návrh předsedy vlády, který představuje dostatečnou a zároveň nezbytnou podmínku - a jedinou ústavně předpokládanou podmínku - odvolání člena vlády.