Třikrát jsem o plán žádal

Je jasné, že naše země musí chytře investovat, pokud se chce aspoň trochu přiblížit životní úrovni Rakouska či Německa. Takže mít plánované dlouhodobé investice sepsané na jednom místě je samozřejmost a není na tom nic objevného.

Když jsme chtěli ve sněmovně investiční plán státu vidět, Babiš se nám vysmál. Plán je jeho know-how. Neukáže ho, i když ho zjevně zpracovali úředníci za veřejné peníze. Tak jsem podal písemnou žádost. Pak jsem se odvolal. Jestli premiér a ministryně financí dělají rozpočty podle tohoto plánu a jde o 3,5 bilionu korun, tak ho přece nemůže tajit před veřejností, která ho má zaplatit.

Jednací řád sněmovny je jasný jako facka: „Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.“ A jednací řád je zákon.

Po třech pokusech mi asi nikdo nemůže vyčítat, že jsem se málo snažil. Nic naplat, musel jsem podat žalobu. Žádný politik nestojí nad zákonem.

Nejsme prominenti a makáme

Místo toho, aby premiér normálně dodržel zákon jako všichni ostatní, tak mě obvinil z udavačství. Z úst člena komunistické strany, který jezdil do zahraničí na diplomatický pas a spolupracoval se Státní bezpečností, mě to opravdu baví. V té samé éře moje blízké vystěhovali z domu a pradědečka poslali do uranového dolu. Nemám zapotřebí, aby mi premiér Babiš nadával přes svoje i další média do udavačů. Jediné, co chci, je přispět tomu, aby nám tu demokracie včetně ústavního práva na informace vydržela a aby byly investice státu dobře připraveny. Jen je škoda, že premiér svou rétorikou snižuje politickou kulturu a otravuje atmosféru ve společnosti.

Není pravda, že na ničem nepracujeme. Aktuálně děláme na 167 zákonech a projektech, od elektronického stavebního deníku, kde jsme předložili zákon znemožňující falšování u veřejných zakázek, přes valorizaci platů učitelů a slučování exekucí. Pracujeme také na lepším nakládání s odpady či nezávislosti státních zástupců na politicích. Spousta zákonů je hotova a leží ve sněmovně, kde jejich projednání blokuje ANO. Naše otevřená výběrová řízení, elektronické spisy a zveřejňování financí klubu úplně vystřelily politickou laťku vzhůru. Navíc jsme od voleb nabrali 6 %, nejvíc ze všech stran, takže to vidí i voliči..

Máme výsledky: Zveřejňování smluv ČEZu, zrušení skokového snížení platů poslanců, vyšší příspěvek na péči, výběr předmětů u maturity, menší nadbíhání Číně, konec podvodných směnáren, rychlejší výstavbu metra nebo ekologické chování ve sněmovně, to jsme už prosadili. Ale jako opoziční straně nám ANO skoro nic nedaruje. Instrukce předsedy Faltýnka zněla jasně: Pirátům ani hovno.

Alternativou jsou chytré a transparentní investice

Zbývá nám tedy radit a představovat alternativu k Babišovi. Jak tedy dobře dělat investice? Stačí se inspirovat ve vyspělých státech a řídit se doporučeními Nejvyššího kontrolního úřadu.

Náš problém přece není v tom, že bychom měli málo projektů. Premiér Babiš jich po republice posbíral 17 tisíc. Naším problémem je, že nedovedeme vybrat z projektů ty důležité a dotáhnout je do konce. To je problém státní megalomanie. Pak to končí tím, že stát postaví 4 kilometry dálnice za rok a Babiš si sám sobě zadotuje linku na výrobu chleba. Tyto problémy nejvíce odnáší český venkov.

Každý investiční projekt by měl mít zpracované finanční a další dopady, měřitelný přínos a návratnost. Metodiky na to, jak to dělat, mají zpracovány i na Slovensku v Institutu finanční politiky při Ministerstvu financí. Už jsem to Babišovým lidem posílal, ale v praxi se nic nezměnilo. Dnes bohužel stát často ignoruje i doporučení svých nejlepších expertů, například z hodnocení dopadů regulace.

Chytřejší rozdělování peněz na investice už mají v řadě dalších států, od USA po Taiwan, kde jsem jejich investiční rámec řešil s jejich ministryní. Každá velká investice tam před schválením prochází kontrolou. Stát pak vybere ty projekty, které mají pro společnost největší přínos a udělá to transparentně. To je cesta k dlouholeté prosperitě.

Pojďme se touto cestou dát.

Jakub Michálek