Britský novinář Anthony Browne a kritik politické korektnosti ji definuje následně: "Politická korektnost je ideologie, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou". Politická korektnost měla podle něj ve svých počátcích i pozitivní následky, ale v současnosti způsobuje daleko více škod než užitku!

V České republice je dosti rozšířený názor, že s politickou korektností u nás začali politici zavedených stran, kteří to převzali od politiků a úředníků Evropské unie v Bruselu, kteří chtěli získat podporu dalších voličů z řad menšin a neomarxistů. Proto je pronikání politické korektnosti do veřejného prostoru předmětem velké kritiky, zejména pro její zjevnou provázanost s novolevicovou ideologií, protože nese výrazné rysy cenzury a autocenzury, což ohrožuje tradiční svobody a možnosti říkat pravdu.

V České republice politickou korektnost můžeme zaznamenat ve veřejnoprávních médiích, která nás neinformují podle skutečnosti, nýbrž podle vlastní úvahy a sympatií k tomu či onomu politikovi či státu a vnucují nám své pohledy a stanoviska, která jsou podle nich správná. Pomíjejí skutečnost , že jsme gramotní, a že dokážeme "selským rozumem" analyzovat skutečnosti, které nám upravené předkládají!

Názorným příkladem manipulace veřejného mínění bylo informování našich médií o průběhu amerických prezidentských voleb, kde americká média zjevně podporovala demokratickou kandidátku H. Clintonovou a dehonestovala D. Trumpa. O nestranné podávání informací zde rozhodně nešlo.

Dalším příkladem zjevné manipulace našich občanů byla kampaň, která měla za úkol prosadit  umístění amerického radaru v Brdech, který nás údajně měl ochránit před iránskými raketami. Tomuto blábolu mimo pár politiků z ODS u nás nikdo nevěřil. Všichni jsme věděli, že radar, pokud by byl postaven, bude zaměřen na Ruskou federaci a nikoli na Irán, což by ohrozilo bezpečnost celých Čech.

Zvykli jsme si, že nám politici v rámci své politické korektnosti lžou a neříkají pravdu. Tak například bývalý prezident Václav Havel nám sliboval, že "...již nikdy nevstoupíme do žádného paktu". Ale již v listopadu 1993 v listu The New York Times horoval pro vstup České republiky do NATO a tvrdil, že NATO není nepřítel Ruska, ale jeho partner a přibližování jeho hranic k Rusku není přibližováním nepřítele, ale naopak je to přibližování pásma demokracie a prosperity!?!".

Následně 29. dubna 1999 Václav Havel pro francouzský deník Le Monde prohlásil o bombardování Srbska letadly NATO: "... nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární!?!".

Že se k nám v rámci politické korektnosti vůči spojencům z NATO nedostanou pravdivé a důležité informace jsme si již zvykli. Například, že bombardování území Srbska byla zjevná agrese NATO, které po tři měsíce bez povolení Rady bezpečnosti OSN bombardovalo a ničilo infrastrukturu Srbska, naše média zamlčela. Bombardování Srbska měla být odpověď na masakr v kosovském Račaku v roce 1999, kdy celý svět rozjitřila zpráva o hromadném hrobu zmasakrovaných muslimských civilistů. Až později přišel britský deník The Guardian se zjištěním, že finští patologové pracovali pod tlakem šéfa Verifikační komise OBSE – amerického diplomata Williama Walkera, který jejich nálezy z manipuloval tak, aby byl důvod k bombardování Bělehradu.

K zamyšlení je i skutečnost, že po ničivých náletech na srbská města si kanadský generál Lewis MacKenzie, někdejší náčelník štábu mírových sil OSN v Bosně a v Hercegovině položil otázku: "Bombardovalo NATO skutečně tu správnou stranu?" Tehdy se vyjádřil jednoznačně: "Kosovští Albánci si s nejvyššími činiteli NATO hráli jako na stradivárky. Ukázali jim jen to, co sami uznali za vhodné a mnohé před nimi schovali". A o tom všem naše média mlčela a neinformovala. Opět informovala pouze jednostranně! Že z Chorvatska, z Kosova a z Metochije muselo do Srbska a do Srbské republiky v Bosně a Hercegovině utéci, aby si zachránili holé životy, cca 460 000 Srbů a Romů, o tom naše masmedia opět mlčela. O skutečnosti, že si paní M. Albrightová, bývalá ministrině zahraničních věcí USA, jako odměnu za podporu muslimských Albánců v Kosovu, vydělala velké peníze v rámci obchodů s komunikačními systémy v Kosovu, naše média rovněž taktně pomlčela.

V rámci současného veřejného klimatu se řada novinářů i některých politiků dnes bojí uvažovat a informovat nekorektně (pravdivě), a tak se vyhýbají tématům, kde by mohli být označeni za xenofoby, rasisty či asociály, apod.

Ovšem jsou i politici, kteří se nebojí své názory říci jasně na rovinu. Například bývalý vsetínský starosta za KDU-ČSL, senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, který si nebere servítky a nazývá věci podle skutečnosti, která je zjevná. Nedávno J. Čunek prohlásil, že "Romové znají jenom svá práva, takže my jim musíme sdělit, že mají i povinnosti". Rovněž řekl: "Dospělé budeme léčit prací a přivádět k zodpovědnosti a dětem budeme pomáhat studiem" a dále dodal:"... věřte mi, že oni se těm svým dětem věnovat nebudou...". "Cikáni nikdy nebyli zvyklí pracovat". "Jejich komunita, která je absolutně nevzdělaná a žije jenom na dávkách", atd.

Okamžitě se ozval ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek, který výroky J. Čunka označil za protiromské a chce si senátora pozvat "na kobereček". Přitom Jiří Čunek pouze popsal stávající skutečnost a za pravdivá slova má být ostrakizován!?! Účty by měl spíše skládat pan R. Jiránek, aby veřejnosti vysvětlil, za co je vlastně placen, když se integrace Cikánů – Romů za více jak 60 let nepodařila. Problém bude asi u samotných Cikánů – Romů a nikoliv ve většinové společnosti!

Dalším politikem, který se nebojí svá stanoviska a názory říkat na veřejnosti, je předseda SPD Tomio Okamura, který dne 6. května 2013 publikoval svůj příspěvek pod názvem – Sociální programy ožebračují chudé a vychovávají z lidí lenochy, podvodníky a parazity. Cíleně lidi učí parazitovat na systému. Pozitivní diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a v důsledku nijak pozitivně neovlivní společenský úspěch příslušníků menšin.

K islámské invazi převážně ekonomických imigrantů do Evropy dodává, že se pod hlavičkou náboženství de facto skrývá snaha o územní a politické ovládnutí Evropy islámskými fundamentalisty a varuje před přijímáním muslimských imigrantů do naší republiky.

Třetím politikem, který se nebojí své názory veřejně vyslovit je prezident České republiky Miloš Zeman. Když se ho novináři ptali, jaký má názor na imigranty, kteří směřují do Evropy tak odpověděl. "Není pravdou, že každý muslim je terorista. Pravdou je, že každý terorista byl vždy  muslim!!!"

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že praktikování a vynucování politické korektnosti je vždy cestou do pekel. Politická korektnost potlačuje svobodu slova a názoru ve prospěch menšin a v neprospěch většinové společnosti. Jako taková má velmi blízko k totalitní ideologii, která vychází z kulturního marxismu (neomarxismu). Její zastánci jsou přesvědčeni, že ideje určitého politického proudu, který je v podstatě levicově-liberálním, by měly mít univerzální platnost a za tím účelem se snaží prostřednictvím kulturní sféry a veřejnoprávních médií vnutit široké veřejnosti své názory, pohledy a postoje na společnost a podřídit si jejich lidské i politické jednání i myšlení jejich idejím. A proto je nutné, aby každý z nás tuto nastupující totalitní ideologii rázně odmítl!