Vážený pane ministře, milý Roberte,

Vážený pane předsedo Mladých sociálních demokratů,

Dovolte mi, abych úvodem omluvil Roberta Fica, který zde měl vystoupit s úvodním slovem, ale je fyzicky indisponován. Doufám, že nikoli z obavy z účasti na tomto zasedání. Jinými slovy musel odjet do svého bytu a já bych mu chtěl i touto cestou popřát brzké uzdravení. 

Pochopil jsem to tak, že Robert a já jsme měli mít dva patnáctiminutové úvodní projevy, a protože tady Robo není, pronesu jeden souhrnný úvodní projev o dvou částech. 

Vycházím ze svého oblíbeného motta Juana Ramóna Jiméneze „dají-li vám linkovaný papír, pište napříč“. Linkovaný papír, který mně byl dán znamená, že pronesu několik vlídných slov o sociální demokracii, zdůrazním její význam v celosvětovém dění a popřeji vládním slovenským sociálním demokratům mnoho úspěchů v jejich další práci, čímž jsem sice z obsahového sémantického hlediska neřekl vůbec nic, ale zato jsem to řekl tak, že to nikoho neurazí. 

Proto mně dovolte, abych svoje vystoupení, možná trochu provokativní, rozdělil na dvě části. Zamyšlení nad současným stavem sociální demokracie a za druhé nad tématem vaší školy a to je bezpečnost a spolupráce v Evropě. 

Pokud jde o první téma, je neradostné. Jako člověk, kterému je 80 let, jsem měl možnost zažít, kdy sociální demokracie vládla ve většině evropských zemí. Ve Francii to byl Mitterrand, v Anglii to byl Tony Blair, v Německu to byl ať už Willy Brandt nebo Gerd Schröder a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Jestliže se podívám na současnou situaci, není zdaleka tak radostná. Mohli bychom se tvářit, že se nic neděje, anebo bychom mohli přemýšlet o příčinách této situace. Aniž bych vám vnucoval svoje vlastní mínění, tvrdím, že hlavní příčinou úpadku sociální demokracie ve světě, a američtí demokraté jsou konec konců sociální demokraté, je nedostatek skutečně výrazných osobností. 

Zdá se, že v hedonistické společnosti, která nabízí dostatek jiných příležitostí včetně byznysu, včetně umění a dokonce včetně médií, je osud politika považován za poněkud rizikovou profesi. Je to profese člověka, který se pohybuje buď v džunglích, zatímco jiné profese si vybraly park. Je to profese člověka, který kráčí minovým polem, zatímco jiní mají umetenou a někdy i asfaltovou pěšinku. Je to tedy profese přinášející poměrně výrazné riziko včetně rizika toho, že skončíte ve vězení, ale daleko horší je riziko zapomenutí. Moje velmi jednoduchá výzva spočívá v tom, abychom v naší práci hledali a podporovali osobnosti, které mají odvahu a ochotu nést ono břímě a prosazovat se často nonkonformním a provokativním způsobem. 

My všichni víme, že sociální demokracie přináší poselství solidarity, mezilidské solidarity. A dokážeme toto poselství rozmělnit do celé řady nicneříkajících frází. Není to aktivní solidarita, není ochota pomoci konkrétním lidem v konkrétní nouzi. Ať je to nouze zdravotní, nouze materiální nebo jakákoli jiná nouze. Toto už není sociální demokracie, toto je pouze hra na sociální demokracii. Ostatně, abych nebyl vůči pravicovým politikům příliš kritický, vzpomeňte si na heslo Ronalda Reagana o soucitném konzervatismu. Čili dokonce i u trošku vzdělanějších a trošku úspěšnějších pravičáků najdeme slovo soucit. Tím spíše bychom něco takového měli najít i u sociálních demokratů. 

Závěrečná poznámka váš možná nepotěší a možná naopak inspiruje k tomuto tématu stavu sociální demokracie na vašich luzích a hájích. Uvědomte si, že v politice, v jakékoli politické straně, se vyskytuje nezanedbatelné procento blbců. To nejsou lidé, kteří jsou ctižádostiví. Jsou to lidé, jejichž ctižádost není podložena jejich reálnými schopnostmi. Jsou to jaderní fyzici, kteří se vydávají za Alberta Einsteina, ale nevědí ani, co znamená e=mc2. Takových lidí v jakékoli politické straně, sociální demokracii nevyjímaje, máte celou řadu. Jejich poznávacím znakem je úsilí zabránit druhým v jejich vzestupu. Jejich jediným cílem je dostat se na co nejvíce volitelné místo na kandidátky a zašlapat všechny, kdo by mohli představovat konkurenci. Tito lidé si nikdy kolem sebe nevytvoří tým rovnocenných spolupracovníků. Chtějí buď sluhy nebo nepřátele a nic mezi tím. 

Tato kategorie se bohužel nevymyká žádné politické straně, ani sociální demokracii. Je to kategorie šedivých, nezáživných, zakomplexovaných, závistivých a hysterických nul. A bohužel politický život nás nutí k tomu, abychom tyto nuly vnímali, i když si myslím, že rozumnější je jejich ignorace, a abychom s nimi v případě potřeby bojovali. Ostatně, jak to říkal Winston Churchill, když uváděl mladého poslance do Westminsteru a tento poslanec ukazoval na lavice Labour party a říkal: sire Winstone, tak tohle jsou naši nepřátelé? Churchill odpověděl: nikoli synu, toto jsou naši oponenti. Naši nepřátelé sedí ve vlastních řadách. A to jsou právě ty šedivé nuly. Ne lidé, kteří mají odlišný názor od vás, ale lidé, kteří nemají žádný názor s jedinou výjimkou, mít funkci. Takovou tlustou, šťavnatou, vydatnou funkcičku, která by mu pokud možno vydržela do konce pracovního života. Varujte se těchto nul, aby vaše strana prosperovala. Tím končím první část a druhá už bude daleko stručnější.

Mír a bezpečnost v Evropě se dá redukovat na rusko-ukrajinský konflikt. Je to redukce, která je vcelku přijatelná a existuje několik konceptů jak výkladu tohoto konfliktu, tak zejména způsobu, jak tento konflikt vyřešit. Sdílím názor těch, kteří říkají, že tento konflikt byl vyprovokován Ruskem a ruskou agresí na Ukrajině. Současně sdílím názor těch, kteří říkají, že tento konflikt je zapotřebí ukončit, aby nedocházelo k dalším rozsáhlým ztrátám na životech. Řeknete mi možná, že jsem bezprincipiální eklektik, když se snažím sloučit tyto dva pohledy. Ale oni slučitelná skutečně jsou. Musíme umět pojmenovat agresora a současně musíme najít cesty jak tuto agresi ukončit. Říká se, že špatný mír je vždy lepší než dobrá válka. Nechtěl bych být pacifistou za každou cenu. Chtěl bych realisticky uvažovat jak o situaci Ruska, tak o situaci Ukrajiny. V současné době je vojenská převaha na straně Ruska. Na druhé straně Rusko nám už tři roky předvádí, že není schopno porazit Ukrajinu jako celek. V tom je výrazná naděje. Snažme se tedy, a myslím si, že to je i úsilí Donalda Trumpa, zastavit tuto válku na existujících frontových liniích. Udělejme z nich linie demarkační. A jednejme nejdříve o příměří a teprve potom o míru. Téma, které jste vybrali, zní: mír a bezpečnost v Evropě. Je tedy logické, když se zeptáme, jakou úlohu v tomto konfliktu hraje Evropská unie. Moje odpověď zní, že nulovou. Něco jiného je předstírání aktivity a něco jiného je reálná aktivita. 

Evropská unie nebo i Evropská komise mě, a řekl jsem to jednou v České televizi, připomíná hejno poplašených slepic, mezi něž byl hozen kámen. Slepice se nejdříve rozeběhnou, pak se opět seběhnou v nějakém rohu svého kurníku a tam uspořádají summit. Evropská unie uspořádala už několik summitů. Výsledek? Když budu lichotivý, je to čistá nula. I když uznávám, že v politice existují záporná čísla. Z toho vyplývá, že jediný skutečný aktér, ať se nám to líbí nebo ne, řešení tohoto konfliktu, je poněkud svérázný americký prezident Donald Trump, který se snaží obě strany přivést k jednacímu stolu tím, že jim vyhrožuje. A toto vydírání, byznys like přístup, může být v některých případech dokonce cenné. 

Podporujme tedy americkou iniciativu z toho prostého důvodu, že je to jediná mírová iniciativa. Všechno ostatní až dosud bohužel z evropské strany bylo jenom bohapusté žvanění. Myslím si, že bychom měli vyjádřit sympatie zemím, v tomto případě Slovensku, které se nenechaly strhnout obecnou hysterií a které zdůrazňují ono lidské hledisko. Hledisko lidských životů. Tím jako duha nad vodami se klene závěrečná věta mého vystoupení. Protože lidské hledisko, hledisko solidarity, hledisko soucitu, je firemní značka sociální demokracie na celém světě, věřte, že to budou právě sociálně demokratické myšlenky, byť náhodou reprezentované Donaldem Trumpem, které přivedou konflikt na Ukrajině ke konci. 

Doufám, že jsem urazil pokud možno všechny, kdo se zabývají problematikou Evropské unie. Pokud ne, prosím o prominutí. Závěrem mi dovolte, abych poděkoval za svůj honorář v podobě příjemné sklenky bílého vína. 

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman

Projev na slavnostním zahájení I. ročníku Školy sociální demokracie na téma Mír a bezpečnost v Evropě

Bratislavský hrad, 11.4.2025

Psali jsme:

Zeman: Tohle se v ČR nesmí stát. A budu to odteď pořád opakovat

„Ať o tom všude mluví.“ Vidlák už ví, jak na Fialu

Tehdy jsem přestal věřit Petru Fialovi. Zeman účtuje s premiérem

Zeman pálil do kamer: Fiala je nejhorší premiér. Lipavský pomůže k porážce SPOLU