Vážený předsedo pane Okamuro, 

ještě jednou vám blahopřeji ke světovému rekordu v délce parlamentních projevů. Chtěl bych ve svém vystoupení podrobit zdůvodněné kritice dosavadní projekty, ať už se jedná o agendu 20230, o představu Česko ve formě nebo Česko na křižovatce. Zde bych si vypůjčil bonmot jednoho politického kolegy, že tato křižovatka spíše připomíná kruhový objezd. A v každém případě bych se pokusil zdůvodnit, proč se domnívám, že tyto vize nebo představy jsou nekvalitní.

Dovolte mi, abych začal poněkud zdaleka, ale nelekejte se, délkou svého vystoupení ani nehodlám konkurovat panu předsedovi Okamurovi. Proč začínám zdaleka? Někdy počátkem 60. let, kdy komunistický režim utrpěl ekonomický neúspěch projevující se například pětiprocentním poklesem národního důchodu, se hledala nová vize a tato vize byla charakterizována dílem, které se jmenovalo Civilizace na rozcestí. Hlavním autorem týmu této knihy byl Radovan Rychta, já jsem tehdy byl nejmladším členem Rychtova týmu a s úctou a obdivem jsem naslouchal projevům jednotlivých členů tohoto týmu. Během doby jsem si ale uvědomil, že v těch krásných větách o vědecko-technické revoluci, o automatizaci, která vystřídá mechanizaci a o plejádě nejrůznějších vědeckých objevů cosi chybí. A to byl řídící prvek. Prvek rozhodování, prvek společenské nebo politické decize. Chci tvrdit, že něco podobného prožíváme i dnes. Některé oficiální prognózy jsou vykastrovány, protože eliminují společenskou decizi, kvalitu naší politiky včetně kvality jejích představitelů. Konec konců, slyšel jsem teď referát o energetice. Je to hezké, ale jaksi se zapomnělo, že to byla Topolánkova vláda, která zrušila tender na dostavbu Temelína, takže sebekrásnější křižovatky, formy a agendy 2030 jsou zcela impotentní, pokud do nich nezahrnujeme kvalitu společenské, respektive politické decize. 

Nyní bych tuto tezi rád velmi stručně ilustroval. Když jsem mluvil o komunismu, autoři těch vědecko-technických vizí byli velmi ohební. Například o Radovanu Rychtovi se říkalo, že to byl delegát obou 14 sjezdů. Jednoho ve Vysočanech protestujícího proti sovětské okupaci a druhého, který tuto okupaci naopak schválil. Až na čestné výjimky, nezakotvení hlasatelé vědecko-technické revoluce se ochotně shrbili i pod nastupující politickou v podstatě okupační mocí. 

Vědecko-technický rozvoj kromě oné knihy a dalších populárních brožur byl natrvalo zastaven. Kdysi jsem to v jednom článku charakterizoval citací jednoho komunistického funkcionáře, který zastavil výrobu polovodičů s tím, že si počkáme na celovodiče. Ty se ovšem neobjevily a degenerace pokračuje dodnes, včetně tchajwanské továrny v Drážďanech, což jedna politička označila za velký úspěch České republiky.