Vážený předsedo pane Okamuro, 

ještě jednou vám blahopřeji ke světovému rekordu v délce parlamentních projevů. Chtěl bych ve svém vystoupení podrobit zdůvodněné kritice dosavadní projekty, ať už se jedná o agendu 20230, o představu Česko ve formě nebo Česko na křižovatce. Zde bych si vypůjčil bonmot jednoho politického kolegy, že tato křižovatka spíše připomíná kruhový objezd. A v každém případě bych se pokusil zdůvodnit, proč se domnívám, že tyto vize nebo představy jsou nekvalitní.

Dovolte mi, abych začal poněkud zdaleka, ale nelekejte se, délkou svého vystoupení ani nehodlám konkurovat panu předsedovi Okamurovi. Proč začínám zdaleka? Někdy počátkem 60. let, kdy komunistický režim utrpěl ekonomický neúspěch projevující se například pětiprocentním poklesem národního důchodu, se hledala nová vize a tato vize byla charakterizována dílem, které se jmenovalo Civilizace na rozcestí. Hlavním autorem týmu této knihy byl Radovan Rychta, já jsem tehdy byl nejmladším členem Rychtova týmu a s úctou a obdivem jsem naslouchal projevům jednotlivých členů tohoto týmu. Během doby jsem si ale uvědomil, že v těch krásných větách o vědecko-technické revoluci, o automatizaci, která vystřídá mechanizaci a o plejádě nejrůznějších vědeckých objevů cosi chybí. A to byl řídící prvek. Prvek rozhodování, prvek společenské nebo politické decize. Chci tvrdit, že něco podobného prožíváme i dnes. Některé oficiální prognózy jsou vykastrovány, protože eliminují společenskou decizi, kvalitu naší politiky včetně kvality jejích představitelů. Konec konců, slyšel jsem teď referát o energetice. Je to hezké, ale jaksi se zapomnělo, že to byla Topolánkova vláda, která zrušila tender na dostavbu Temelína, takže sebekrásnější křižovatky, formy a agendy 2030 jsou zcela impotentní, pokud do nich nezahrnujeme kvalitu společenské, respektive politické decize. 

Nyní bych tuto tezi rád velmi stručně ilustroval. Když jsem mluvil o komunismu, autoři těch vědecko-technických vizí byli velmi ohební. Například o Radovanu Rychtovi se říkalo, že to byl delegát obou 14 sjezdů. Jednoho ve Vysočanech protestujícího proti sovětské okupaci a druhého, který tuto okupaci naopak schválil. Až na čestné výjimky, nezakotvení hlasatelé vědecko-technické revoluce se ochotně shrbili i pod nastupující politickou v podstatě okupační mocí. 

Vědecko-technický rozvoj kromě oné knihy a dalších populárních brožur byl natrvalo zastaven. Kdysi jsem to v jednom článku charakterizoval citací jednoho komunistického funkcionáře, který zastavil výrobu polovodičů s tím, že si počkáme na celovodiče. Ty se ovšem neobjevily a degenerace pokračuje dodnes, včetně tchajwanské továrny v Drážďanech, což jedna politička označila za velký úspěch České republiky.

Některá vystoupení našich politiků a političek mi připomínají výroky Milouše Jakeše a tato podobnost není čistě náhodná, proto bych se chtěl pokusit vám říci, že všechny tyto vize budou pouze prázdnou skořápkou do té doby, dokud na rozhodování dosáhnou lidé tu zakazující polovodiče, tu způsobující degeneraci českého školství, kde stávkuje 72 procent škol, degeneraci českého zdravotnictví a samozřejmě i degeneraci té oblasti, o níž tady mluvíme, tedy degeneraci vědy a techniky. 

Zjistil jsem, a je to zajímavé, že máme ministryni pro vědu, výzkum a inovace. Dověděl jsem se, že je to bývalá majitelka penzionu, budiž, že je snad už bývalý místopředsedkyně ministrany TOP 09, ale když jsem ji přijímal jako adeptku na vědu výzkum a inovace, zjistil jsem, že o prvním, druhém ani třetím neví zhola nic. Chtěla se mně v našem rozhovoru zalíbit a prohlásila, že má ráda Izrael. Řekl jsem ji, že si toho vážím, ale že není adeptka na ministryni zahraničí. A několik kontrolních otázek prokázalo, že paní Langšádlové je věda, výzkum a inovace bytostně vzdálená. Protože se říká, že ryba smrdí od hlavy, tak v případě, že ministryně pro tento resort je kvalifikována stejně jako například ministr zemědělství coby teolog je kvalifikován pro zemědělství, pak nemůžeme předpokládat, že její podřízení budou moci podávat zářivé výkony. 

Netýká se to pouze jednoho ministra. Mohl bych zde citovat zajímavé práce Erich Jantsche o tom, že skutečná věda a technika musí mít prostředí s talentovanými a nadšenými lidmi, kteří mají prostoro pro skutečné inovace.

Připomněl bych slova bývalého předsedy senátu Jaroslava Kubery, který na jedné konferenci ODS prohlásil, že politologové se u nás mnozí jako hraboši. Sice chápu důraz, který je kladen na společenské vědy včetně politologie, nicméně z vlastní zkušenosti mohu říci, že mezi politologií a reálnou politikou je zhruba stejný vztah jako například mezi sexuologií a reálným sexem. Od sexuologa nemůžeme očekávat, že se stane Casanovou, od politologa nemůžeme očekávat, že se stane dobrým politikem. 

Proto mi dovolte, abych skončil diagnózou nemoci, která v současné době provází Českou republiku. Touto nemocí je nekompetence vlády, šířící se do dalších a dalších oblastí. Tato vláda není ani pravicová ani levicová, tato vláda není ani konzervativní ani liberální. Tato vláda je odborně nekompetentní. Tedy je vládou amatérů. Milí přátelé, veškeré řeči o vědecko-technické revoluci, které budeme opakovat po 70 letech od Radovana Rychty, jsou v lepším případě plácnutím do vody, a v horším případě zastíráním této smutné pravdy. 

Pokusil jsem se vám popsat nemoc, od které odvádíme pozornost úvahami o digitalizaci, o umělé inteligenci. Také bych si přál přirozenou inteligenci, protože umělou inteligencí přirozenou inteligenci nenahradíš. Z toho všeho vyplývá lék na ekonomickou a politickou katastrofu, kterou dnes prožíváme a kterou si ještě úplně neuvědomujeme, protože její dopady nás teprve čekají. Mluvíme-li o nemoci, je třeba mluvit i o léku proti této nemoci. Budu se opět opakovat. Tak jako jsem vzpomínal na své členství v Rychtově týmu, tak se skromností sobě vlastní vzpomenu na své vystoupení na Letenské pláni v listopadu 1989. Tehdy jsem toto vystoupení skončil slovy: chceme svobodné volby. Dovolte mi, abych tuto výzvu opakoval i dnes. 

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman

bývalý prezident republiky

Poslanecké sněmovna, 24. ledna 2024