Já strašně nejsem rád, když se na plénu čte nějaký třeba individuální e-mail od někoho, nebo když se používají argumenty všichni říkají.

Kdybych byl konkrétní, tak mě bombardují v esemeskách právníci, kteří se podíleli na přípravě té první novely, tu, kterou nakonec přinesl pan Kolovratník, kde vlastně celá ta debata, která byla vedena s těmi partnery, nakonec spadla pod stůl, protože se Ministerstvo pro místní rozvoj, respektive paní Dostálová skrze návrh pana Kolovratníka, vrátila k tomu prvnímu modulu, bude Nejvyšší stavební úřad, změníme tu soustavu stavebních úřadů a čau. Takže ta debata, která se dva roky vedla mezi tím věcným návrhem a tím, co potom přišlo do Sněmovny, což byl jakýsi hybrid, tak stejně skončila tím původním věcným návrhem. Takže to stálo čas a energii spoustu lidí, partnerů z regionu, z měst a obcí ČR, aby vlastně z tohohle jednání nic nevzešlo.

Kdo dál mi píše? Dál mi samozřejmě píšou zástupci developerů, ať už sdružovaní v nějaké asociaci, opět lidé, pro které ta norma, která byla představena, rekodifikace stavebního práva, skutečně znamenala asi jednodušší průchod tím systémem. Tak bych na druhou stranu mohl zase citovat architekty, památkáře, prostě lidi, kteří řeší urbanistický rozvoj města a taky tím vlastně operovat, že většina lidí, která píše mně, vlastně říká, že nesmí vzniknout Nejvyšší stavební úřad a že to je špatně a že došlo k oslabení ochrany veřejného zájmu a že se máme soustředit na tu územněplánovací dokumentaci a na roli třeba samospráv a statutárů, což jsme slíbili, že budeme. Ostatně jsme navázali tam, kde to předtím spadlo v debatě o územním plánování. Bavíme se jak s velkými obcemi, tak se statutáry, tak i s malými obcemi, jak posílit územněplánovací část stavebního řízení, jak posílit regulační plány. (Předsedající: Čas.) Ale, prosím, nepoužívejme všichni vědí a odborníci píší, protože každý se opíráme o jinou skupinu, která v danou chvíli také chce uplatnit svůj zájem.