Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych vám představit zákon, který je v souladu s programovým prohlášením vlády Petra Fialy. Navazuje na aktivitu, která byla zahájena mimo jiné i vládou předchozí. Zhruba v roce 2018 bylo cílem té předchozí vlády - a je to věc, na které se shodují odborníci - vybudovat silnou centrální autoritu, která dokáže velmi agilně a aktivně řídit a spoluřešit digitalizaci v České republice. Nikoliv orgán nebo ministerstvo, které zapadne do té vertikální struktury, ale podobě jako je Anglie, Estonsko či třeba Dánsko, poskytovat skutečně ty mezirezortní služby, mezirezortní expertizu a know-how. 

Myslím si, že teď je ten důležitý čas více než kdy jindy. Když se podíváme na vývoj v digitalizaci za poslední období, zejména ve srovnání se zeměmi Evropské unie a indexem, na který se dívají experti - on sice popisuje různé aspekty digitalizace dané země, dostupnost internetu, počet služeb, počet lidí s digitální identitou - tak Česká republika mezi roky 2020 a 2021 v tomto evropském srovnání poklesla. Řadí se v tuto chvíli na 19. místo z 27. Nám samozřejmě v tom indexu mohou pomoci dílčí dodávky služeb, které jsou realizovány na rezortech, ale skutečně kvalitní, rychlá, centrálně řízení ve smyslu standardů digitalizace je alfou omegou úspěšně zvládnout onu digitální transformaci.

Ten zákon právě přináší změnu v koordinaci a řízení. My jsme 20 let, co já se IT věnuji a velkou část z toho i nějakým způsobem konfrontuji to dění v oblasti eGovernmentu, tak se stále více a více ukazuje, že s těmi stávajícími kapacitami a v současném uspořádání, kdy kromě RVIS, Rady vlády pro informační společnost, skutečně neexistuje to centrum know-how, kam by se třeba rezortní ministr obrátil, zda jím poptávaný či vyvíjený systém je v souladu se standardy, je v souladu se strategií. Skutečně toto chybí. Když jsme měli možnost bavit s kolegy, jak z Estonska, tak z Dánska i Anglie, tak jsou to země, které se řadí mezi ty leadery a všude je toto uspořádání.

Proč agentura tak, jak je navržená? Já jsem dneska ráno vystupoval na konferenci. Byl tam i kolega Králíček, který bude vystupovat po mně. Je zpravodajem tohoto tisku. Řešili jsme a na úvod to zaznělo, ta konference má takovou jednu vlastnost. Nehledě kdo je v danou chvíli u vlády, kdo je opozice, sdružuje lidi z oblasti IT, kteří chtějí nějakým způsobem přispět k digitalizaci České republiky.

Zaznělo tam opakovaně, že ono ta digitalizace, ten efektivní a moderní stát, vlastně nemá tu politickou barvu, nemá to to politické tričko, jak se říká. Podobně jako se nám podařilo - a já si toho velmi cením - vybudovat silného partnera rezortům v oblasti NÚKIB, které řeší tu kyberbezpečnost. NÚKIB je tady nehledě na to, kdo v danou chvíli utváří vládní koalici a drží agendu cybersecurity pro Českou republiku, je partnerem institucí v České republice a ministerstev. Stejně tak by měla být do budoucna řízena a efektivně řízena digitalizace a digitální transformace.

Ta DIA, nebo Digitální informační agentura, jejíž vznik předkládáme a je součástí tohoto zákona, má skutečně umožnit České republice dohánět ty digitalizační leadery v EU a je před ní celá řada mezirezortních úkolů. Na návrhu toho balíčku legislativy - ono zaznívá zákon, zákon, je to samozřejmě změna více zákonů - pracovalo více jak půl roku přes 80 lidí nejen toho týmu centrálního, ale tým na Úřadu vlády, Ministerstva vnitra, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí, Legislativní rada vlády, ale i lidé, kteří zastupují soukromé sektory, konzultanti, profesní sdružení, lidé, které jsem mohli i přizvat do toho českého digitálního týmu. Což je jakýsi orgán odborníků, kteří můžou benchmarkovat, nebo vyhodnocovat kroky.

Tak jak vznikala tato legislativa, kterou jsme předložili, tak stále pokračují kroky ke zřízení agentury od soupisu majetku, dislokace zaměstnanců, prostory, bezpečnostní prověrky. Bude-li zákon schválen včas - a ten termín je ambiciózní - tak od 1. dubna čtvrtého měsíce příštího roku by agentury již mohla plnit úkoly, které jsou podchyceny i v prioritách vlády Petra Fialy.

Chtěl bych upozornit na několik důležitých věcí, které se týkají tohoto způsobu řízení. Jak říkám, vycházíme z těch zahraničních zdrojů. Zatímco na úrovni Rady vlády pro informační společnost se drží věci strategické, ať je to Digitální Česko, ať jsou to standardy rozvoje evropské legislativy, to směřování na úrovni DIA jsou skutečně věci kompetenční, mezirezortní.

Nejedná se tedy o nějaký nový software house, ale o agenturu, která pomůže koordinovat digitalizaci v České republice.

Jedním z důležitých prvků, a jistě jste se (s tím?) setkali ve své politické aktivitě minimálně jako třeba zpravodajové na výboru nebo zde ve Sněmovně při projednávání, je to posílení role architektury a role hlavního architekta. V tuto dobu tato role je zastávaná panem Kuchařem ve všech fázích české digitalizace, nejenom při tom, když se navrhuje nějaké řešení na počátku projektu, ale skutečně v průběhu vývoje toho informačního systému, jeho nasazení, a i pak následně rozvíjení celých systémů jako konceptů. Každý informační systém, který by stát spouštěl, nebude tedy hodnocen pouze z pohledu - je to architektonicky správně, systémy spolu komunikují, ale měla by být hodnocena architektura, technické řešení, ekonomické řešení, ta hodnota za peníze, zda ten systém nahradí tu lidskou práci, implementovaný, projektové hledisko, zda ten systém produkuje data a sdílí data, jaký je uživatelský zážitek, to UJIX. Ve struktuře DIA je na toto všechno pamatováno.

V DIA budou, o tom zákon nehovoří, ale předpokládáme jejich vznik, týmy, takzvaná kompetenční centra. Když teď řešíme, a předpokládám, že minulá vláda měla ty úkoly velmi podobné, na nějakém resortu vývoj, upgrade, řešení třeba zbavení se vendor lock-inu, vytvářejí se ad hoc týmy, které pomáhají tomu danému ministrovi na tom resortu třeba (?) se potkat s těmi standardy, vymyslet, zda toto zadání je v souladu s architekturou, ale i třeba navrhnout řešení, kterým se do budoucna budeme moci vyvázat z těch nevypověditelných smluv z tohoto lock-inu.

Tyto týmy, které budou vznikat, budou pomáhat ministerstvům se zakázkami, s transformací, ale i se změnou přístupu digitálních služeb. Také se jim v zahraničí říká delivery units. Co je na nich důležité, a když se podíváte i na byznysový sektor, velká část dodavatelských subjektů, které jsou ty, co programují ta řešení, nemá ve státu toho partnera, který by kompetenčně mohl odpovídat na jejich otázky, zakázky se prodlužují upřesňováním, co to po nás vlastně chcete, abychom dodali. Delivery units by toto měly umět řešit.

DIA bude také provozovat sdílené služby, a to byla další část té strategické úvahy už v předchozím volebním období, kdy to jádro digitalizace si zaslouží speciální rozpočtovou kapitolu, posílení a skutečně trvalý rozvoj, protože jsou to centrální registry, registry smluv a další, které poskytují služby dalším subjektům, výhledově tedy základní registry, ale i nové věci, které se týkají nadresortních řešení.

Co DIA není - není to hops (?) ani software house, není to žádná státní - nevím, IBM či nějaká jiná firma. Úkolem má být nedodávat řešení, ale ve spolupráci s kompetentními ministry, s Úřadem vlády stanovovat vizi služeb a pomáhat ji realizovat, koordinovat. metodicky vést a sdílet know-how a další.

Část těch lidí, kteří budou pracovat pro tuto agenturu, bude oddělena z Ministerstva vnitra. Když se podíváte na nějaké třeba debaty (?), já pak rád budu probírat s vámi i otázky personální, vznikne oddělením ze zaměstnanců, kteří v tuto chvíli jsou například v oddělení pana Kuchaře či pana Vrby a řeší tu centrální digitalizaci, noví lidé jsou pak architekti, zakázkáři, odborníci na uživatelskou přívětivost a další.