Já děkuji za slovo. A pokusím se tedy nějak řekněme reagovat na jádro konkrétních připomínek, které tady zaznívaly jak v projevu pana předsedy Okamury, tak v projevu pana předsedy Juchelky, případně pana kolegy Babky. 

Já jsem pečlivě poslouchal jak projev pana předsedy Juchelky, tak pana předsedy Babky, a myslím si, že základní problém, v čem se jako nemůžeme shodnout, je v principu, ze kterého, pánové, vaše připomínky vycházejí. Vy žijete v nějakém řekl bych diskurzu, nebo v nějakém světě, kde prostě považujete za předmět nějaké debaty takzvané ovládnutí veřejnoprávních médií. A v tom se vlastně my nemůžeme v principu shodnout. Já vlastně nerozumím tomu, co znamená ve vašem pojetí ovládnutí veřejnoprávních médií. K čemu ta vaše úvaha jako směřuje. Jestli pan předseda volebního výboru Juchelka, nebo tady pan kolega Babka - teď nereaguji na ty konkrétní faktické poznámky, na ty dva velké projevy, které tady zazněly, případně pan předseda Okamura, jako vy si představujete, že se nastartuje nějaký mechanismus, kdy změníme zákon, dosadíme si do Rady své lidi, naši lidé zvolí svého generálního ředitele a my mu potom budeme říkat, co má dělat.

Pánové, jestli popisuji dobře ten váš myšlenkový pochod. Pravděpodobně ano. Jenom to dávám jako řečnickou otázku. A na to je z mojí strany jednoduchá odpověď. My takto neuvažujeme. Jestli je toto úvaha hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie, tak potom je tato diskuse vlastně jako lichá. Jako ve vašem světě, který je postaven na principu ovládnutí veřejnoprávních médií a následně převedení toho, že naše koalice tvořená pěti demokratickými politickými stranami, po nějakém jako ne polském nebo maďarském, ale nějakém středoasijském nebo čínském modelu, chce touto cestou vybudovat nějaké jakoby státní média, která budou psát, co my budeme říkat, tak v tom se prostě nemůžeme shodnout.

Já říkám vám, kteří mně nenasloucháte, chápu to, je mezi námi bariéra, ale říkám to veřejnosti, která sleduje dnešní jednání Poslanecké sněmovny, že my toto nechceme. My tímto návrhem zákona, který předkládám za vládu já, si naopak komplikujeme cestu v té vaší úvaze, nebo v tom vašem světě toho ovládnutí veřejnoprávních médií, o kterém vy tady hovoříte a který nám vkládáte do hlav. Přece za této logiky, pokud vy si myslíte, že chceme ovládnout veřejnoprávní média, no tak, pane poslanče Babko, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo Juchelko, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím paní místopředsedkyně, no tak je přece jako nejjednodušší, kdybychom sem v lednu přišli, podle stávajícího znění zákona o České televizi, odvolali celou Radu České televize, najmenovali jsme si své lidi a proběhl tento převrat. A my místo toho tady předkládáme zákon, který celý tento proces úplně jako zásadně komplikuje ve vaší logice.

My zapojujeme do volby mediálních Rad Senát. Je to zákon, který má vydržet nějakou dobu, možná roky, možná desetiletí, kdy se může úplně zásadně změnit složení Senátu. Úplně jako jinak uvažující lidé s jiným pohledem na svět. A my si zcela vědomě komplikujeme ve vašem světě to takzvané ovládnutí mediálních Rad. Vy kritizujete tento návrh, protože takzvaně chceme ovládnout mediální Rady, ale já vám tady říkám, jaká by byla nejjednodušší cesta k ovládnutí České televize, kterou jsme mohli udělat a neudělali. Neudělali. A jestli má pan poslanec Juchelka nebo pan poslanec Babka pocit, že vlastně neodpovídám na otázky, tak na některé otázky nebo spíš vznesené komentáře prostě nemohu odpovídat, protože každý z nás žijeme v jiném světě.

Já žiji ve světě, kde považujeme nezávislá veřejnoprávní média za klíčový pilíř demokracie. A proto předkládám návrh, který komplikuje vliv politiků na veřejnoprávní média. Vy žijete ve světě, kde základní premisou je ovládnutí veřejnoprávních médií. Jak diktovat pravděpodobně generálnímu řediteli nebo Radě nebo komu, co se má dělat. Takže v tomto ohledu, pánové, opravdu nemohu posloužit, protože v tom se nikdy jako společných závěrů nedobereme, protože každý žijeme v jiném světě. A teď k těm nějakým konkrétním připomínkám, které tady zazněly.

Ano, je pravda, že co se týká kontrolních orgánů různých státních institucí, tak zapojení Senátu představuje nějaké novum. Přemýšlíme-li si, jak budeme klást si překážky a nejenom naší vládě, ale všem těm vládám budoucím k ovládnutí veřejnoprávních médií, tak toto je cesta. To znamená v rámci volby parlamentem, zapojit obě komory. V té věci, má-li se zobrazit vlastně nějaký pohled veřejnosti a veřejností volených zástupců na roli veřejnoprávních médií komplikovanější, tak ano, zapojení Senátu je ten pomyslný kámen, který si klademe do cesty, nebo ta pomyslná překážka, ten příkop, který si vykopáváme k tomu, aby se ta situace zkomplikovala. Rozhodně byly diskuse mezi poslanci a senátory na tom poměru, ve kterém budou poslanci a senátoři volit své zástupce do mediálních Rad. Ano, je pravda, že někteří senátoři měli ambicióznější představy. Podle mě ten poměr 2:1 je prostě poměr adekvátní, a to se také zobrazuje v tom návrhu.

Tedy 6:3 v Radě Českého rozhlasu a 12:6 v Radě České televize. Byl jsem tázán, proč navrhujeme zvýšení počtu radních České televize. Odpověď na to je taková, že má-li se do vzájemného poměru dát řekněme rozpočet a rozsah aktivit, které dělá Český rozhlas a Česká televize, tak je prostě Česká televize institucí, která si zaslouží - a znovu zdůrazňuji - větší veřejnou kontrolu, prostřednictvím hůře volitelných zástupců jako skrz jednotlivé komory parlamentu. Proto jsme se rozhodli si zase přidat další překážku a dobrat se tohoto výsledku. A bavíme-li se o finančních nákladech, ano. Bude to nějaké finanční náklady stát. Ale prostě demokracie v některých svých provozech je dražší.

Pak, pane kolego, s touto logikou si můžeme říct, nemusíme jim platit nic. Nebo snižme počet radních Českého rozhlasu na tři a radních České televize, abychom na nich ušetřili. Ale chceme šetřit u veřejnoprávních médií? Jenom se na to ptám. Chceme veřejnou kontrolu omezit tak, že tam budou tři a šest radních? Nic jim neplatit? Je to možné? Přijďte s takovým návrhem. Pojďme o něm mluvit, jestli takto vy si představujete větší nezávislost veřejnoprávních médií. A nevnáším do té debaty rozsudek Nejvyššího správního soudu ohledně odvolání dozorčí komise, který prostě povede pravděpodobně k nějakým, zcela náhodně vzniklým finančním nákladům, které nemusely vzniknout, kdyby se prostě některé věci nedaly.

Ptá se pan poslanec Babka na vývoj ohledně jednotlivých podob návrhu zákona. Není to, pane poslanče, prostřednictvím paní místopředsedkyně, přece tak, že nám někdo shodil nějakou verzi. Legislativní rada vlády, není tady pan ministr Šalomoun, Legislativní rada vlády není orgán, který stojí nad ministry. A Legislativní rada vlády řekne, takhle to bude a podle toho se rozhodneme. Právníci mého ministerstva byli naprosto pevně přesvědčeni, že náš návrh byl ústavně konformní. Právníci Legislativní rady vlády tvrdili, že to vykazuje nějaké rysy neústavnosti, ne, že je to protiústavní návrh - používejte argumenty, jak v těch písemných podkladech byly - že to nese nějaké rysy neústavnosti. My jsme vedli nějaké dohadovací řízení. A právě proto, že je to takto citlivá věc, tak já jsem vydal pokyn k tomu, že uděláme verzi, kde to ukončení funkčních období nebude a nahradíme ji znovu složitějším návrhem, zase návrhem komplikovanějším, kterým my si klademe překážky, když se pokusím proniknout do toho vašeho světa, kde vy pořád žijete v myšlence toho ovládnutí, bačování, říká pan poslanec Juchelka, zákon o volbě generálního ředitele, říká pan poslanec Babka. Já se do toho vašeho světa vžívám těžko, ale pokud přistoupím na jeho principy, tak my jsme si udělali prostě složitější cestu k tomu.

Ptá se pan poslanec Babka, jaké je tam kvorum na volbu generálního ředitele, proč tam není kvorum dvoutřetinové, ale pouze prostá většina? Proto, že si tím znovu klademe přece těžší otázky. Ti radní mají potom mnohem jakoby volnější prostor k tomu, jakým kvorem a jakou shodu mají mít na těch jednotlivých kandidátech na generálního ředitele. A nestane se, páni poslanci, to, co vy jste tady říkali, že na jaře... Jak se přišli na to, že na jaře proběhne volba generálního ředitele? Jenom se jako řečnicky ptám. Když se rada rozhodne vyhlásit volbu generálního ředitele v prosinci, tak bude vyhlášena. A teď jsme v prvním čtení toho návrhu zákona. A zase, budou o tom rozhodovat ti radní, kteří tam jsou v současné době. Jak to souvisí s tím vaším světem ovládnutí veřejnoprávních médií, který my chceme? No, nijak.

Ptáte se na to, proč se má někde rozhodovat losem? Má se rozhodovat losem proto, že pokud my si chceme zkomplikovat tu situaci zapojením Senátu, tak se musejí identifikovat ta jednotlivá místa, která připadají Senátu a která připadají Poslanecké sněmovně. Nějak se s tím začít musí.

Pokud se přistoupí na logiku zapojení Senátu, tak dojde k tomu, že v případě Rady České televize, tak jak budou vyprchávat mandáty stávajícím členům, tak se postupně obsadí Senátem do toho počtu dvanáct šest. U Rady Českého rozhlasu se musí udělat losem. Moji právníci se teď dívali na minulost. Odehrálo se to i při - rozhodování losem - i při ne takovéto, ale podobné situaci v době takzvané televizní krize, také se určovala místa, která budou obsazená nějakým způsobem losem.

Volba generálního ředitele představuje klíčový moment pro vývoj veřejnoprávních médií. My toto všechno děláme pro to, abychom se co nejvíce vzdálili od té samotné volby, aby rada mohla takto rozhodovat. Ve vašem světě ovládnutí už bychom dávno měli vyřešeno. Rada... Najmenujeme si svoje lidi v lednu, odvolá generálního ředitele a hotovo. A my si klademe další a další překážky. Ale chápu, že toto je pro vás velmi obtížné k tomu, abyste na toto přistoupili.

Určitě bychom našli řadu dílčích dotazů. Já jsem připraven na ně odpovídat. Považuji to za poctivé, protože ten návrh zákona je důležitý. Jestli se bude chtít můj kolega nebo Zdeněk vracet ke konání organizačního výboru, bezpochyby je to možné, jestli budete chtít komentovat nějaké návrhy z minulého volebního období, můžu se na ně nějak připravit, něco k tomu říkat. Ale jsem připraven odpovídat na veškeré vaše dotazy, které se týkají tohoto návrhu zákona.

A co se týká věcí budoucích? Už byla zřízena skupina, ve které sedí zástupci - zdůrazňuji - koaličních vládních politických stran k velké novele zákona o České televizi. Je to koaličních proto, že vláda nese zodpovědnost za ten návrh. Není to tak, že ji nese v té přípravě jakoby průřezově, nechci to říkat pejorativně, kdekdo, ale že to jsou prostě poslanci, neziskovky, experti a tak dále. Primární zodpovědnost za tu takzvanou velkou novelu mediálních zákonů ponesu já, protože já jsem, pokud vláda ten návrh schválí, ten návrh ponesu a já budu předmětem vaší kritiky, pokud vy nebudete s něčím souhlasit. Proto je zřízena tato koaliční skupina. Budou k ní přizváni experti. Budou řešit tři klíčové věci, to znamená financování České televize, zapojení Nejvyššího kontrolního úřadu, tedy zvýšení dohledu nad Českou televizí a Českým rozhlasem z hlediska kontroly a nějaké změny. Budou se samozřejmě řešit nějaké věci, které se týkají technologických změn. Ty zákony jsou poměrně, nechci říct staré, ale prostě ten technologický běh je velmi silný.