Vážený pane předsedající, milé paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Předstupuji dnes před vás v zastoupení pana premiéra a vlády České republiky, abych vás požádal o další prodloužení nouzového stavu o třicet dní. Nečiním tak rád, ale činím tak s omluvou a pokorou vůči vám poslancům i vůči všem lidem této země.

Předstupuji před vás ale také s čistým svědomím a svědomím toho, že nic jiného učinit opravdu nemohu. Celý tento rok, a v jeho druhé polovině zvláště, naše země i celá Evropa bojuje s pandemií koronaviru. Jedná se o biologický proces, který se všichni společně, napříč všemi zeměmi, snažíme ovlivnit, a daří se nám to zatím jen částečně. Jsme všichni na jedné lodi a rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou nevelké. Česká republika si v tomto boji nevede špatně, ale vyhrát ho může až s vakcínou, která k nám dorazí naštěstí již v následujících dnech. Mnoho se nám již podařilo. Jako první v okolních zemích jsme zavedli opakované populační testování, díky němuž se podařilo stabilizovat situaci v domovech seniorů. Smrtnost klesla o 20 %, a nejsme již na nejvyšších příčkách v tomto žebříčku.

Jako první jsme zavedli populační testování pro veřejnost, a od jeho počátku, tedy od poloviny prosince, jsme z populace identifikovali již cca 10 tisíc bezpříznakových jedinců, kteří by jinak nakazili své bližní. Ochránili jsme tedy desetitisíce lidí, kteří by se jinak nakazily. Daří se nám držet v křehké stabilitě nemocnice, zejména díky extrémnímu nasazení zdravotníků. Armáda, hasiči i policisté pomáhají zdravotníkům dnem i nocí v této těžké úloze. Máme jedny z nejpřesnějších dat v EU i na světě, pokud se týká informací o epidemii. Paradoxně nás to občas staví do složité situace, protože země, které tato data nemají, vypadají naoko lépe než, kteří přesně reportujeme pravdu. Podařilo se toho tedy opravdu hodně, ale zatím to nestačí.

Na druhou stranu vím, že jsou mezi námi stovky tisíc těch, kterým vzala pandemie práci, a kteří i přes snahu vlády mají významně omezený výdělek. Jsou to miliony těch, kteří nemohou normálně žít, kteří nemohou jít na pivo, kteří nemohou do divadla nebo na sport. Ale i v tom jsme na jedné lodi a podobně je tomu ve všech okolních zemích. Vím to, je mi z toho smutno a plně si to uvědomuji. Na druhou stranu si také plně uvědomuji, že musíme i nadále konat, a že musíme zatím stále dělat opatření, která bolí. Abychom je mohli dělat, potřebujeme k nim nouzový stav, jiná možnost bohužel není. Nacházíme se totiž v těch nejvyšších stupních rizika a potřebujeme opatření, která bez nouzového stavu možná nejsou. Proto vás nyní opakovaně žádám o prodloužení nouzové stavu o třicet dní, a věřím, že k dnešnímu rozhodnutí přistoupíte stejně zodpovědně, jako vždy předtím.