Dovolte mi velmi stručně – není základní příčinou to slovo „šetřit“, jo? Problém je v tom, že paní kolegyně má pravdu v tom, že ten systém už fungoval kdysi dávno za demokratických časů, jenomže to nastavení toho systému doznalo změny v roce 1945 a následujících za takzvané „lidové demokracie“. A bohužel ten systém, jako takový, do určité míry principielně trvá dodnes. Další důvod je ten, a sám jsem byl v zastupitelstvu kdysi, je obrovský problém sehnat někoho, kdo by se tím přísedícím chtěl stát. A není to pouze o funkcích. Ono je to často o spoustě času, máte některá hlavní líčení, která trvají 5 dní v týdnu. Ti lidé mají občas problémy i se zaměstnavateli. Sice zákon říká to, co říká, ale zaměstnavatel není nadšený, když mu jeho pracovník 5 dnů v týdnu sedí u nějakého hlavního líčení apod.

Nerušíme to úplně, to bylo řečeno. Já jsem vlastně nikdy úplně nepochopil, proč byli přísedící u pracovněprávních sporů, to jsem opravdu nikdy nepochopil, to já beru jako vyloženě relikt předchozího režimu. Mezi námi ta praxe je taková, asi budeme znát různé příklady, ale málokdy ten přísedící je podnikatel, v naprosté většině jsou přísedící zaměstnanci. Samozřejmě ten podnikatel, který se soudí, je v tomto oslabeném postavení, protože zaměstnanci jsou přirozeně, já jim to nevyčítám, spíše na straně toho zaměstnance. A mívají svou osobní zkušenost spíš zaměstnaneckou než zaměstnavatelskou. A pokud jde u toho trestního práva, tam si myslím, že ten laický prvek je potřeba, ale bude se muset budoucí vláda, my už to teď nestihneme, zamyslet nad tím, jak ten systém udělat úplně jinak. Je nedosažitelný u nás ten systém anglosaský, z tisíce historických důvodů to prostě není možné. To bychom překopali úplně celý právní řád, ale nad tím, jak doplňovat přísedící, jakým způsobem je shánět, protože ten dnešní systém se prostě už neosvědčuje v dnešních podmínkách. To je všechno. Čili není to pouze o tom šetření. Není.