Zákon, kterým se mění zákon o střetu zájmů, vláda projednala a odeslala do parlamentu již v červenci minulého roku. Ve sněmovně byl schválen v září letošního roku a následně postoupen Senátu. Obecným cílem předloženého návrhu zákona je reagovat na současný stav v této oblasti, který není zcela utěšený. Vzhledem k tomu, že chybí jakýkoli dozor nad dodržováním zákona, aplikace stávající úpravy je roztříštěná, nefunguje také sankční systém.

Kdybych měl shrnout ty nejdůležitější části návrhu zákona, tak jednou z nich je, že se určuje Ústřední správní úřad pro oblast střetu zájmů. Doposud žádný určen nebyl, nyní by to mělo být Ministerstvo spravedlnosti. To je velmi důležité právě pro metodické řízení této oblasti a pro oblast dohledu nad oblastí střetu zájmů. Ministerstvo spravedlnosti by rovněž mělo převzít roli evidenčního místa, s jednou výjimkou, ke které se dostanu později, vlastně pro všechny veřejné funkcionáře, na rozdíl od dosavadních zhruba 6500 evidenčních míst. Ať už to byly ústřední správní úřady, mandátové, imunitní výbory obou komor Parlamentu, obecní a krajské úřady.

To samozřejmě má přispět rovněž k sjednocení uplatňování právní úpravy. Navíc tato evidence, respektive oznámení má být předkládána prostřednictvím informačního systému, který bude tvořit registr oznámení. Mělo by to zvýšit i komfort pro samotné veřejné funkcionáře, protože mohou tyto údaje uvést do v zásadě internetové šablony, případně zaslat datovou schránkou. Je to samozřejmě jednodušší, než to stávající papírové oznamování a vedení jednotlivých oznámení.

Informační systém v kombinaci s určením Ústředního správního úřadu má také zlepšit kontrolu nad dodržováním zákona. Jednak samozřejmě po úřední linii, protože jsou stanoveny povinnosti správních úřadů, jak nakládat s oznámeními, jak kontrolovat, prověřovat správnost těchto oznámení z hlediska obsahu, tak ale i prověřovat případně některé skutečnosti, které jsou obsaženy v těchto oznámeních. A zároveň se cílí na veřejnou kontrolu. Je potřeba tady zmínit, že zákon nově rozlišuje dvě kategorie veřejných funkcionářů. Jednu tzv. politických veřejných funkcionářů, kde je veřejná kontrola přísnější, otevřenější, neb data ve stanovené struktuře z jejich oznámení mají být dostupná všem prostřednictvím internetu. U té druhé skupiny úřednické platí v zásadě stávající režim, že je potřeba vždy individuálně žádat o přístup k těmto údajům.

Další důležitý princip nového návrhu, respektive nové úpravy, v případě, že bude schválena, je zavedení takzvaných vstupních oznámení. Což znamená, že veřejný funkcionář, který nastoupí do funkce, bude muset podat oznámení o majetku podle stavu ke dni předcházejícímu vzniku funkce. Cílem této úpravy je tedy vytvořit srovnávací základnu, tak, aby bylo od prvního okamžiku možno sledovat a kontrolovat, zda veřejný funkcionář nezneužívá své funkce k osobnímu majetkovému prospěchu.

Zákon rovněž více rozlišuje sankce, s ohledem na různou míru a na různý typ porušení zákona, a ve svém souhrnu je také zpřísňuje. Další změna je rozšíření okruhu bývalých funkcionářů, omezených při přechodu z veřejné funkce do soukromé sféry. To jsou tedy hlavní principy vládního návrhu, tak, jak byl odeslán do Parlamentu. Musím samozřejmě zmínit i velmi podstatné pozměňovací návrhy, které byly předloženy a schváleny v Poslanecké sněmovně. Tím prvním je, že působnost zákona byla vztažena i na soudce a státní zástupce. Tady se vracím i k tomu jedinému evidenčnímu místu a k tomu principu, tedy že vše bude realizováno prostřednictvím jednoho informačního systému registru oznámení. Protože pozměňovací návrh, který zahrnul do zákona soudce, pro tuto kategorii vytvořil zvláštní registr a evidenční místo. Soudci mají tato oznámení podávat, tak jako doposud, v písemné podobě předsedovi Nejvyššího soudu.

Zároveň byla vyloučena veřejná kontrola, tedy veřejná přístupnost k informacím z oznámení soudců, ale i státních zástupců. To znamená, že kontrolní prvek se tady z toho poněkud vytrácí. Možná že ještě více sledované, nebo zcela jistě ještě více sledované byly návrhy na změny, které upravovaly zejména zákaz souběhu výkonu funkce člena vlády s některými činnostmi. A v jednom případě dokonce všech těch takzvaně politických veřejných funkcionářů.

Jeden z těchto návrhů, který se týkal právě všech politických veřejných funkcionářů, stanovuje nově zákaz vlastnit nebo provozovat média, ať už přímo, a nebo prostřednictvím právnické osoby, v které by měl podíl veřejný funkcionář. A další dva návrhy, které se týkají pouze členů vlády, zakazují právnickým osobám, v kterých má veřejný funkcionář, v tomto případě člen vlády, ať už sám, a nebo prostřednictvím ovládané osoby, 25procentní a vyšší podíl.

Na výborech byla diskuse o možnosti takové úpravy. V zásadě na všech výborech převážil názor – alespoň usuzuji podle výsledku hlasování, že stále je zachována ústavní konformita těchto návrhů. Ať už výkladem listiny z hlediska možnosti vykonávat určitá práva v mezích zákona, tak i s odkazem na článek 70 ústavy, který se týká členů vlády, tak zákon může stanovit výkon, jakých činností může být v rozporu s povahou výkonu funkce člena vlády.

Myslím si, že to jsou ty nejpodstatnější věci, které zákon přináší, ať už ve vládní části, nebo v pozměňovacích návrzích, které byly v Poslanecké sněmovny přijaty. Dále bych se případně k jednotlivým věcem vyjádřil s ohledem na průběh rozpravy.