Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,

chtěl jsem moc poděkovat za z mého pohledu velmi věcnou diskusi. A musím říct, že jsem až překvapen, jak racionálně to probíhá, protože toto je samozřejmě velmi citlivé téma a vše, co se týká obnovitelných zdrojů a fotovoltaiky vždycky budí obrovské emoce. Tím spíše, když je to třeba před volbami, o to více si toho cením.

Když dovolíte, já bych reagoval a nebudu to prodlužoval příliš dlouho, na pár vašich námětů, které zde zazněly už i v průběhu dopoledne. A trošku hned si vezmu zezadu tu poznámku paní senátorky Seitlové. Já jí rozumím, co se týká toho času, i rozumím tomu, že se jedná o velmi náročnou legislativu. Navíc jsme se už kdysi spálili před těmi deseti jedenácti lety, ale nemůžu si odpustit říct, co jsem říkal před třemi hodinami, když jsme se bavili o tom energetickém zákonu, kdy nám pan předseda Vystrčil předložil souhrn návrhů, že takto není možné o tom teď diskutovat. A mrzelo mě, že to nebylo předtím a o to víc si vážím toho, že jsme se racionálně na hospodářském výboru domluvili na tom, že si vezmeme týden a do té doby se pokusíme nad těmi body sednout. A má-li se něco ve finále ještě něco měnit, tak aby to bylo vygoneciováno z obou stran.

Co se týká finální garance, ministerstvo průmyslu musí dělat pochopitelně kompromisy. Možná, že kdybychom my připravovali ten návrh, tak by to bylo ještě trošku jinak. Ale ve finále jsme v politické realitě a ta politická realita odpovídá určitým dohodám ve sněmovně, odpovídá určitým dohodám v Senátu a hlavně musí respektovat to, že ve finále ten zákon bude přijat. Protože to nejhorší, co bychom mohli udělat, je to, že bychom tento zákon nepřijali kvůli tomu, že bychom se dohadovali, jestli výnosové procento má být 8,4 nebo 9,5 nebo cokoliv jiného. Proto si myslím, že ty závěry, které byly v Senátu, jsou akceptovatelné a jsou v zásadě pro všechny strany podle mého názoru přijatelné.

Teď dovolte, abych se ještě vrátil k tomu, co říkal pan senátor Čunek k té minulosti. Já jsem to zde neotevíral proto, protože jsem nechtěl čeřit vody. Nechtěl jsem, abychom z toho udělali gigantické politikum, protože to bylo zásadní selhání ledy aktérů, kteří u toho byli. Ať už to byli ti, které jste zde jmenoval, já osobně považuji za největší problém, který byl, to byl tuším březen nebo duben 2010, v té době, když už všichni věděli, že se má tahat za ruční brzdu, tak to měli zastavit. A nemělo se tam dávat těch dalších x-měsíců do konce roku. Tam se dala záminka k tomu, že se začalo spekulovat, narychlo stavět. A všechny ty příběhy, které známe, které bohužel dopadly i tak, že ti lidé jsou ve vězení, tak do značné míry byly způsobeny benevolencí sněmovny. A bavme se o tom, jestli to byla benevolence, jestli to byl cíl, jestli to bylo zlobbované nebo jestli to byla dobrá vůle někomu pomoci a špatný odhad. Já to nevím, můžeme se o tomto bavit mnoho a mnoho let. A určitě se o tom budou psát eseje, knížky a já nevím, co všechno.

V každém případě jsme dneska v situaci, že toto máme šanci, já jsem to říkal i ve sněmovně, po těch deseti jedenácti letech tu chybu, která nastala a ty chyby, které se nakumulovaly, ona to nebyla jedna chyba, tak máme šanci vyřešit. A byla by velká škoda, abychom to nezvládli. Tím spíše, když už jsme těsně před cílem. Takže to je k té podpoře, která byla a která vyústila i v to dnešní jednání.

Děkuji za všechny náměty, které se týkaly RED dvojky, včetně té diskuse nad tím případným pozměňovacím návrhem. Já to rozdělím do dvou částí. Jedna je, proč s tou RED II spěcháme, nebo proč ji tam máme dnes. A druhá věc je, co by znamenalo, kdybychom dnes přijali ten pozměňovací návrh. A teď nechci spekulovat, co by nastalo ve sněmovně. Teď to beru z toho produktového, z toho odborného úhlu pohledu.

První věc, která se ne úplně šťastně komunikuje, je ta, že jsme někde zaspali. Není to tak, že jsme zaspali. Zákon, ten, který dnes řešíme, byl připraven v roce 2018. Teprve poté, co byl tenhle zákon připraven, přišlo z Evropské unie vše, co se týká RED II. A my jsme měli dvě možnosti.

Buď to udělat v rámci transpoziční novely, anebo to dát do zákona o POZE. Původně jsme to chtěli udělat samostatně, ale když jsme viděli, že stojí zákon o POZE, tak v tuhle chvíli jsme říkali, tak to pojďme dát do toho jednoho. Zařadili jsme to do něj a v zásadě se domníváme, že na tom není nic úplně špatného, protože jde o částečnou transpozici. Nemáme tam v tuto chvíli tu E10. Já neříkám, že kdyby tam byla, že by to nebylo lepší. Ale to je nějaká politická realita. My jsme si ty kvóty nevymysleli, ty tady jsou jasně dány. Tím, že tam E10 nebude, z mého pohledu nám bude chybět, z našeho výpočtu ještě do těch 14,07 %, ale to musíme v tuto chvíli obětovat. To znamená, neřešíme v tuto chvíli biopaliva první generace. Vůbec, je to technická záležitost, která řeší to, co řešit musíme. Jakási kritéria udržitelnosti a řešíme kritéria o původu atd.

To znamená, ano, pan senátor Wagenknecht v zásadě správně říkal, ty lhůty jsou o něco delší, netlačte to teď na pilu, měli bychom na to možná až pět let. Ta pokuta by ale tak jako tak zřejmě přišla, ale hlavně, toto není technický infringement, toto postupuje bohužel rychleji. A Rumuni, kterým to neschválil tamní parlament nebo senát, tak měli, pokud mám správné informace, do čtrnácti měsíců třímilionovou pokutu. Čili obávám se, že bychom tímhle mohli způsobit to, že by ta pokuta skutečně přišla možná za pět let. Ale my se domníváme, že by to mohlo být stejně jako v tom Rumunsku, a to nemůžeme riskovat, takže bychom platili dříve.