Děkuji. Já si dovolím zareagovat na to, co zaznělo tady teď především v tom závěru té obecné rozpravy. Já musím říct, že mě, jako člověku, jako tátovi, ale i jako politikovi hrozně vadí, když někdo v té veřejné debatě, kdo je zástupce zákonodárného sboru použije příměr „ono se někde mluví o tom, že někdo někomu chtěl vzít volební právo.“ A podá se to tady tak jako obecně, jako s takovým vyzněním, jako že to navrhuje někdo tady nebo ve sněmovně nebo ve vládě. Já jsem nikdy takový návrh nezaznamenal, že by tady někdo mluvil z politiků, z jakýchkoliv politiků, politických stran o nějakém snižování nebo upírání volebního práva. Ale je hrozně jednoduché to tady jako vyřknout, pak z toho udělat nějaký sestřih krátkého videa, které začne kolovat nějaké po sociálních sítích, a začne reagovat na to, že se vyvolává někde strach na základě naprosto nepravdivé informace. Kterou někdo tak jako posune, řekne, že možná někde na nějakém obskurním webu možná někde taková úvaha možná i zazněla, já nevím. Ale já jsem nezaznamenal, za celou dobu, co jsem člověk nejenom člověk aktivní v politickém prostředí, ale i před tím, že by někdy někdo z politiků, ať už opozičních, nebo koaličních, něco takového vyslovili. Tak to je moje první poznámka, vůči které se musím ohradit, aby to tady nezapadlo, aby se nevytvářel dojem, že to snad někdo někdy z politiků, opozičních či koaličních, navrhoval. Pak si dovolím reagovat na ty poznámky, které tady zazněly, a taková ta přirovnání s rakouskému mocnářství apod. Já na paní senátorku Kovářovou budu reagovat naprosto jasně a věcně. Já jsem jasně vzal závazek, že do konce tohoto období volebního v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí, který má zhruba necelých 25 tisíc zaměstnanců celkově, zredukuji počet tento úředníků o 10 procent. Nikdo nikdy za posledních mnoho volebních období nic takového neudělal. Já ty kroky dělám. Dělám je smrtelně vážně, předchází tomu velmi masivní digitalizace, díky které zjednodušíme přístup k úřadům nejenom občanům této země, ale zjednodušíme i tu agendu z hlediska vyřizování na těch úřadech. A díky tomu jako druhý krok bude možné přistoupit k rozumné racionalizaci těch personálních kapacit i té pobočkové sítě apod. Takže vy jste se tady takto rétoricky zeptala, vyjádřila jste pochybnosti, že to nikdo nedělá, tak já vás chci uklidnit, že to děláme, nebo minimálně já na svém resortu to dělám, beru to vážně. A nebude to jenom o snížení počtu úředníků, ale o dramatickém zrychlení komunikace mezi občany a státní správou. Že ti lidé nebudou muset nikam jezdit, čekat někde, strávit tím půl dne než vyřídí přídavek na dítě nebo rodičák, ale vyřídí to dneska za 2,5 minuty. Dneska požádá ten rodič o rodičák z domu, změní v pohodě si i rychlost, dynamiku čerpání. A nedává nikde žádnou papírovou žádost. To je konkrétní výsledek například té první části digitalizace, kterou děláme. A myslím si, že to i vláda bere vážně, protože v letošním roce jsme vrátili počet těch úředníků, kteří jsou pod státní správou, těch takzvaných „bílých límečků“, na úroveň roku 2015. Ale samozřejmě nemůžeme srovnávat některé počty, jako jsou počty třeba učitelů, protože ty se vyvíjí podle počtu dětí v těch daných populačních ročnících. Ale pokud jde o ty samotné, běžné státní úředníky, tak je tady návrat do roku 2015. A bude v těch příštích letech také i tady pokles počtu úředníků i na ostatních resortech. To myslím, že můžu deklarovat naprosto jednoznačně. Nicméně ještě k té otázce toho systému, jako takového, důchodového. Já myslím, že tady lze v principu souhlasit. A málo se to zdůrazňuje a zapomínáme na to a někdy se ta rétorika a vnímání společnosti úplně otáčí – vždycky to má fungovat tak, že na prvním místě má být zodpovědnost každého člověka za sebe, za svou rodinu vzájemně ve vztazích v těch rodinách, to znamená zodpovědnost jak rodičů vůči dětem, tak i zodpovědnost dětí vůči rodičům, na kterou se často zapomíná. Pak samozřejmě má tady být nějaký záchranný, pomocný kruh, který je na té úrovni nejblíže tomu člověka. A až na konci toho řetězce má být ten stát, který v rámci důchodové systému, sociálního systému a jiných možností pomoci tu pomoc poskytuje, když je to nezbytně nutné. A myslím si, že na to opravdu si myslím, že se zapomnělo, že se někdy to staví tak, že – a to není daň, odvod na pojistném není daň, je to pojištění, máme zákon o důchodovém pojištění – a zapomíná se na to, že v tom našem odvodu platíme vlastně ten příští měsíc důchody našich rodičů a prarodičů, to v té debatě se hodně často zapomíná. A pak ještě chci dát jasné vyjádření k tomu, že myslím, že je férové a správné, že je tady motivace a provazba s tím, kdo jak byl ve svém životě v produktivním věku aktivní a jak se to odráží do jeho výše důchodů. Ale chci podotknout, že český důchodové systém je jeden z nejvíce solidárních systémů vůbec tady, když se podíváme do toho evropského prostoru, protože díky nastavení redukčních hranic je tady evidentní, že je velmi velká solidarity lidí, kteří mají nadprůměrné výdělky. A potom z hlediska výše jejich vyměřených důchodů vůči lidem, kteří mají podprůměrné výdělky, a vůči jejich důchodům. A když se podíváme na průměrnou výši důchodů, tak dneska 20 200 korun. A vlastně ten průměr dneska se rovná prakticky medián. To znamená, naprostá většina důchodů v této zemi se dneska pohybuje v rozmezí zhruba 18 až 22 tisíc korun. Těch lidí, kteří bychom tihle opravdu vysoké důchody, je naprosté minimum, protože ty redukční hranice v tom našem systému to vlastně potlačují ve prospěch těch lidí s těmi nižšími výdělky. Takže já bych už byl velmi opatrný v tom ještě nabourávat ten princip zásluhovosti a solidarity, který si myslím, že je dneska poměrně dobře vyvážen, protože potom budeme snižovat tu motivaci těch lidí, aby opravdu také měli zodpovědnost oni za to, jak přistupují k studiu, jak přistupují k tomu, jakou profesi jednou chtějí dělat. A poslední poznámka – přes to všechno, co jsem teď řekl, tak jsme se v důchodové reformě shodli na tom, že tu základní výměru důchodů navýšíme a bude mít hodnotu 20 % průměrné mzdy. Takže je tady ještě jeden sociálně solidární krok, na kterém je shoda, který děláme. To znamená, minimální výše důchodů v budoucnu po důchodové reformě bude odpovídat minimálně 20 % průměrné mzdy v budoucnu. Ale myslím si, že dál posouvat, ještě další nabourávání té rovnováhy mezi zásluhovostí a solidaritou, si myslím, že už není úplně ideální. Děkuji za pozornost.