Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové,

já jsem původně chtěl ještě reagovat s přednostním právem, ale přišlo mi smysluplnější, abychom už otevřeli konkrétní bod této novely zákona o důchodovém pojištění ve třetím čtení, aby tady nebyl jenom souboj prázdných frází, blábolení a nemožnosti reagovat potom v obecné rozpravě třeba i faktickými poznámkami. Tak proto jsem si to své přednostní právo nechal nakonec uplynout a reaguji tedy teď.

Dovolte mi, abych tady v úvodním slově u této novely zákona, kterou teď máme projednávat možná v příštích hodinách nebo dnech ve třetím čtení, připomněl ty základní principy toho, proč tato novela je zde předkládaná. Já jsem opakovaně jak v prvním, tak i druhém čtení vysvětloval, že je tady návrh důchodové reformy, reformy, která má velkou řadu konkrétních opatření, která vedou k tomu, abychom stabilizovali celý průběžný důchodový systém tak, aby bylo na dobré důchody i dětí a vnoučat současných důchodců, aby ten důchodový systém v roce 2050 nebyl v ročním deficitu, který bude větší než 350 miliard korun v dnešních cenách, protože pokud nic neuděláme, tak se takovýto stav stane, tak se stane to, že v letošním roce budeme kolem 80 miliard deficitu tohoto systému a v každém příštím roce ten deficit bude postupně narůstat až k tomu největšímu propadu, který bude kolem roku 2050.

Děláme tedy důchodovou reformu, která je nutná, která byla mnoho let odkládaná, o které se mnoho let mluvilo a kterou i naprostá většina veřejnosti očekává, že ji politici zrealizují, že je prostě potřeba udělat i opatření, která nejsou třeba na první pohled úplně pro každého příjemná, ale pokud myslíme vážně budoucnost a myslíme na budoucnost i našich dětí i vnoučat, tak je potřeba, abychom k těmto změnám přistoupili. Já jsem si také říkal, že celý ten hlavní balík důchodové reformy bude vláda projednávat do konce tohoto roku a následně obě komory Parlamentu v prvním pololetí příštího roku, ale protože tady máme specifickou situaci, nechceme opakovat rok 2022 a tu obrovskou vlnu odchodů lidí do předčasných důchodů, situaci, kdy to často byli lidé, kteří nebyli v té situaci, že opravdu už jsou třeba tak přetížení, unavení, nemohou už vydržet v tom svém dosavadním zaměstnání, tak odchází do předčasného důchodu, tak jak to bylo i v minulých letech, tak v loňském roce odešla velká část lidí, protože to také bylo významněji výhodnější než v letech předtím nebo než bude někdy v budoucnosti. Vždycky tato situace nastala nebo může nastat pouze tehdy, když v daném roce dojde k mimořádné valorizaci důchodů. A protože ten loňský rok je velkým poučením, tak proto jsme se rozhodli před tu důchodovou reformu předřadit tento návrh této novely, která upravuje dvě oblasti, které jsem také opakovaně představoval, a to je úprava podmínek pro získání nároku na předčasný důchod, kde měníme čtyři opatření, a také zároveň ještě i úprava pro řádné valorizaci i pro situaci mimořádných valorizací, kde platí zásadní garantované pravidlo, že budeme vždy valorizovat důchody o inflaci, plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd, což bylo pravidlo, které tady bylo dlouhé roky před rokem 2018, které garantovalo, že důchody v České republice rostly a že důchody dokázaly adekvátně pokrýt zajištění dostatečné životní úrovně pro naše seniory.

Rozhodně musím opakovaně odmítat tvrzení, která tady zaznívala v prvním a druhém čtení, že důchodový systém za posledních více než dvacet let je plus minus v rovnováze. Není to pravda, minule jsem to tady vysvětloval. Od roku 1996 důchodový systém má už celkový deficit 450 miliard korun. Takže se tady nemůžeme chlácholit tím, že to plus minus do teď bylo dobré. Nebylo to dobré ani doposud, ale to, co přijde v příštích letech, to se bude rychle propadat po roce 2032, je obrovským varováním pro to, abychom na to nerezignovali, abychom jako zodpovědní politici věděli, že ten problém tady je. Ten problém je třeba řešit a musíme na něj reagovat. A toto opatření a tato novela, kterou tady máme před sebou ve třetím čtení, je jedním z těch důležitých kroků, které je potřeba pro tu stabilizaci udělat.

Není to ani tak, jak tady zaznívalo, že tady stavíme staré proti mladým nebo nějakou konkrétní skupinu. Je potřeba si jenom objektivně uvědomit, že na své důchody nikdo ani z našich prarodičů, ani rodičů, ani my si dopředu během života nešetříme. Naše odvody i odvody našich rodičů a prarodičů vždy sloužily k tomu, že v okamžiku, kdy peníze byly státu odvedeny, následující měsíc stát tyto peníze vyplatil těm, kteří byli v důchodu, tedy těm rodičům a prarodičům té produktivní generace. Tak to bylo po desetiletí, tak to je a tak to bude i v budoucnu, na tom je založený ten průběžný systém, který se dostane do potíží v okamžiku, kdy se sníží významně porodnost, kdy porodnost je pod hodnotu 2,1 a kdy se nám také výrazně začne prodlužovat doba dožití a kdy nám také začne přicházet mladá generace později na pracovní trh, než to bylo obvyklé v minulosti. Všechny tyto skutečnosti, které jsem teď jmenoval, se nám za posledních třicet let začaly významněji projevovat. Po roce 1990 poklesla výrazně porodnost, oproti obdobím předtím se nenarodilo více než 900 000 dětí. Prodlužuje se délka dožití, což je pozitivní, z toho určitě máme všichni ve společnosti radost a myslím, že to je odraz toho, jak se životní úroveň i úroveň zdravotnictví výrazně zlepšila, ale zároveň je také objektivní fakt, že dneska jedna pětina dětí má odklad při nástupu do první třídy. Máme zde zpět už po několik desetiletí devítiletou školní docházku místo osmileté, máme zde také to, že nám oproti generaci našich rodičů, kdy do dvaceti let pracovala polovina populace, tak dneska pracuje necelá desetina. To jsou všechno významné faktory, které je potřeba prostě zohlednit, a proto důchodovou reformu děláme. Děláme ji právě proto, že ne, že stavíme mladé proti starým nebo důchodce proti rodičům, ale právě proto, aby ten systém byl schopen v té mezigenerační solidaritě fungovat vyváženě a pamatoval právě i na dnešní čtyřicátníky, třicátníky i dvacátníky.