Tohle tam prostě není a je to špatná interpretace nebo úmyslná lež nebo šíření nějaké dezinformace, stejně jako mýty o výpalném a stejně jako mýty o tom, že nás snad migrace dneska nic nestojí. Jenom čtyři měsíce nefunkčního schengenského systému, který je nefunkční proto, že se nám právě nedaří chránit vnější hranice, že nemáme žádná pravidla pro migraci, to je výsledek současné situace bez pravidel a bez řádu, který se migrační pakt snaží nějakým způsobem posunout dál. Tak jenom ta ochrna česko-slovenské hranice nás stála 180 milionů korun. Pokud bychom přísně kontrolovali hranici se všemi našimi sousedy, částka by byla výrazně vyšší. A pokud si srovnáme 50 000 kilometrů vnitřní hranice Evropské unie se 14 000 kilometry vnější hranice, tak je snad úplně jasné, že je levnější se koncentrovat na to, jak chránit efektivně vnější hranici a jak pro toto stanovit pravidla, než rezignovat na to, že existuje Schengen a mít kontroly na česko-německých hranicích, na polsko-slovenských, na slovensko-českých. Tohle je výsledek toho, že se tady nic neudělalo za posledních deset let. Tohle je i výsledek toho, že předchozí vlády asi nebyly dost aktivní v hledání řešení. Možná byly aktivní v negaci, ale ne v tom, aby přinesly řešení, které bude fungovat. Zodpovědnost všech evropských vlád, které tady byly těch posledních deset let, je ten stav, který teď máme - nekontrolovaná migrační situace v Evropě, nemáme přehled, kdo je na našem území a nedaří se nám lidi vracet. To není výsledek migračního paktu, který ještě neplatí, to je výsledek nečinnosti všech předchozích politických garnitur, které tady byly, negovaly, křičely, co nechtějí, ale nepřišly s žádným konkrétním řešením.

Andrej Babiš tady řekl krásnou větu. Řekl: já už jsem stokrát říkal. Tak kdyby radši stokrát činil, než stokrát říkal, tak by to možná i na té evropské úrovni přineslo nějaký hmatatelný výsledek. Ono stokrát říkat nestačí, ono je potřeba přijít potom s nějakým konkrétním řešením a to řešení jako takové jednoznačně nepřišlo.

Finanční výpomoc nemusí proudit jen do členského státu, který je pod tlakem, ale i na to, aby fungovala spolupráce se třetími zeměmi. Tak prosím alespoň přiznejte, že tento pakt obsahuje mechanismy, které právě budou pomáhat tomuTunisku zmíněnému i panem předsedou Babišem nebo podobný typ dohod, jako se Evropská unie snaží uzavírat. A mimochodem, Česká republika je velmi aktivní v tom hledání nových konceptů migrace, nových řešení, která budou navazovat na ten stávající základní rámec. K tomu se ještě dostanu.

Termín povinná solidarita. Tak o principu solidarity už jsem se krátce zmínil. To je přece základ Evropské unie. Solidarita je to, proč Evropská unie existuje. Já akceptuji výhrady strany, která říká a tvrdí, že v Evropské unii být nemáme. Bytostně s nimi nesouhlasím, ale akceptuji výhrady takové politické síly proti evropské solidaritě. To je legitimní. Oni si myslí, že nemáme být v Evropské unii a tím pádem nemáme být ani solidární. Absolutně tomu nerozumím u hnutí, které jinak mluví, pokud samo sebe definuje jako proevropské, prozápadní, absolutně nejsme ochotni a schopni diskutovat o tom, že bychom nebyli v Evropské unii, to je pro nás limit koaliční spolupráce s SPD a podobně. Tohle všechno jsme se tady dočetli.Takže ano, definujete se jako proevropská síla, mnohdy kritická, to je v pořádku, to my jsme taky, ale jako proevropská síla, která ani nediskutuje o tom, že bychom neměli být v Evropské unii. No tak jak to, že zpochybňujete solidaritu? Protože ta solidarita je základem toho, aby Evropská unie vůbec mohla fungovat.

A pokud se bavíme o tom sousloví povinná solidarita, pokud se budeme - a paní místopředsedkyně Dostálová říkala, že všechno zná do detailů, ten migrační pakt - tak pokud tím paktem budeme listovat a budeme se držet vyloženě slova jako takového, tak termín nebo sousloví, jak chcete, povinná solidarita pakt nezná. Sousloví povinná solidarita v paktu nenajdete. Je to zaužíváno, používá se, mluvíme o tom, ale není to žádný legislativní instrument. Solidarita všech je přece z principu, ale z principu přirozená. Jestli se někdo ptá: musíme být solidární, my musíme být solidární, tak ten člověk evidentně nechápe skutečný význam toho slova solidarita. Ti, kdo se zaštiťují odporem k povinné solidaritě, tím maskují jenom to, jenom to, že ve skutečnosti nejsou ochotni a připraveni se na tom společném řešení podílet nijak. Dobře se to ukáže ve chvíli, když se jich zeptáme na jednoduchou otázku: je fér, aby veškerou tíži migrace nesly státy na vnější hranici Evropské unie a jak konkrétně, prosím pěkně, byste jim dobrovolně, zdůrazňuji dobrovolně, pomohli vy. Odpovědi na tohle i v těch televizních relacích, kde se setkáváme, bývají rozpačité, vyhýbavé. A argumentace postojem jiných V4 států je úplně lichá. No je přece úplně normální, že ti, kteří se doposavad jenom vezli, vezli se na negaci, vezli se na odporu, prostě nebudou chtít teď, ve chvíli, kdy po úspěšném předsednictví patříme k zemím, které jsou konečně zvány do opravdových jednání a opravdu ty společné koncepty připravujeme, konečně po tom našem bručení na okraji a odmítání všeho co přichází, no tak samozřejmě, my se budeme ohlížet na naše vlastní zájmy, budeme hledat udržitelné dlouhodobé řešení, ne neudržitelné, krátkozraké postoje, které se většinou vyjadřují slovy. A to je ono. Ono se to většinou vyjádřilo vždycky slovy té negace. Stokrát jsem říkal, že něco nebude - to je moc hezká věta, mně se fakt líbila, ona to definuje, stokrát jsem něco říkal. Stokrát jsem ale neudělal, to znamená nepřinesl jsem to řešení, kde je ten koncept, kde je ten ucelený koncept toho, jak by společný migrační rámec měl vypadat, tak jak si ho představuje hnutí ANO, aby pro ně vůbec přijatelný byl.