Prý jsem „ministr cenzury“, dočetl jsem se v jednom rozezleném komentáři. Ten komentář sice nebyl doplněný nějakým konkrétním příkladem toho, co nebo koho jsem „zcenzuroval“, ale to nevadí. Dobře víme, jak často platí princip „to je blbý, to se bude líbit“.

Já tuším, jak a proč tyhle nálepky vznikají – politický boj je neúprosný a v poslední době se zdá, že je v něm povoleno vše, ostatně mohli jsme to zblízka sledovat v nedávno skončené prezidentské kampani. Fakta jsou zpravidla trochu nudná a jen zřídka skandální.

Fakta jsou ale důležitá. Pro mě, a věřím, že i pro vás. A fakta jsou následující:

Jakožto ministr vlády, demokratický politik a občan samozřejmě ctím a respektuji zákony. A zákon říká, že předběžná cenzura je u nás zakázaná. Svoboda slova je zakotvená v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy. Pro mě je to hodnota nedotknutelná, něco, co jsme si znovu vydobyli v roce 89 a o co v žádném případě nechceme přijít.

Dezinformace jsou fenomén všudypřítomný a zřejmě věčný. Nikdo rozumně uvažující nemůže žít v domnění, že je vymýtí. Jsou často hloupé, nesmyslné a poškozují kvalitu veřejné debaty, ale jedinou funkční obranou proti nim je odolnější, to znamená vzdělanější společnost, osvěta, neúnavné (i když nekonečné) vyvracení lží a nesmyslů s pomocí argumentů. Sisyfovská práce, o kterou se musíme podělit my všichni: státní správa, samospráva, občanská společnost a média.

Represe je až nejzazší mez a týká se jen velmi specifického typu dezinformací. A tady ministerstvo vnitra svou roli nepochybně má a má mít. Vnitro se zabývá těmi dezinformacemi, které mají potenciál ohrozit vnitřní bezpečnost našeho státu, jako jsou například výzvy ke svržení demokracie v ČR nebo k rozsáhlým násilným akcím či šíření závažných poplašných zpráv a podobně. Policie řeší ty, které vykazují rysy trestného činu podle platných zákonů. Když bych to zjednodušil: kdokoliv může beztrestně prohlašovat, že Putin je skvělý a že ho miluje; schvalování masového zabíjení civilistů ruskou armádou nebo hanobení národa už je ale podle našich zákonů trestný čin a tady svoboda slova narazí na svůj pochopitelný limit: končí tam, kde zasahuje do práv druhých. Pro někoho může být ta hranice tenká a někdy málo zřetelná. Od toho ale máme nezávislou justici, aby to posoudila.

Když bych to shrnul: hlouposti, jako že letadla vypouštějí chemtrails nebo že 5G sítě způsobují koronavirus, nejsou „trestné“. Pouze nám signalizují, že část společnosti chová nedůvěru k „oficiálním“ informacím a jejich zdrojům. Smysluplným řešením tedy není přezíravost vůči konspiračním teoriím nebo výsměch jejich nositelům, ale už zmíněné vzdělání, posilování důvěry napříč celou společností a zasypávání pomyslných i skutečných příkopů. Tedy práce mravenčí a nikdy nekončící. Taková… typicky starostenská, co myslíte?