Děkuji vám, vážený pane předsedající, pane předsedo Senátu PČR, vážený pane velvyslanče, paní ministryně, pane ministře, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Stojíme ve chvíli, kterou jsme si neuměli představit, my v naší generaci asi vůbec ne, stojíme ve chvíli bezprecedentního útoku Ruské federace na suverénní stát, na Ukrajinu, jsme ve chvíli, kdy válka je od nás geograficky tak vzdálená, jako je třeba Paříž na druhou stranu, lidé na východní hranici Slovenska slyší dokonce výbuchy na vlastní uši. To, co se na Ukrajině děje, tak blízko je válka. Dnes jsem se bavil s panem velvyslancem, ještě než jsme sem šli, v této chvíli hoří v Kyjevě panelové domy, je napadáno civilní obyvatelstvo, jsme v situaci, která je pro naši generaci něčím, s čím jsme se nesetkali. Ale ty generace před námi ano, protože Československo v 20. století zažilo dvě krvavé totality. U nás se popravovalo, mimochodem dnes je slavné vítězství vítězného února, té doby, kdy nastupovali ti, kteří popravovali, zabíjeli a kterým bylo vlastní totalitní myšlení, k moci v naší zemi. Takoví lidé naštěstí u nás vládnout přestali, ale ne všude přestali vládnout, protože mentalita diktátorů a totalitně uvažujících lidí se nemění. Ona se dokonce nemění ani jejich argumentace. Oni přicházejí na území sousedního svobodného státu, za jakým účelem? Za účelem ochránit své ohrožené obyvatelstvo. Vždyť to nám v Československu musí znít v uších, jako ta používaná hitlerovská argumentace v 30. letech. Je to úplně to samé.

Jednu věc bychom opakovat neměli. Neměli bychom opakovat chyby, kdy Československo bylo obětováno, kdy Československo v tom mezinárodním prostoru zůstalo samo. Dokonce bychom ani neměli opakovat chyby z roku 2014, kdy naše vlažná reakce na Krym, přiznejme si, že vlažná byla, vedla Putina k tomu, že jeho mocenské choutky, územní choutky postupují dál a dál a dál. Poslouchejme dobře, co Putin říká. Říká, že chce návrat Evropy do roku 1997. Co to je za rok? To je rok, kdy jsme nebyli členy NATO. Tady Putin jednoznačně ukazuje, že nekončí, je tady Pobaltí, jsme tady my, je tady Slovensko. Kam až půjde? Ta reakce musí být rázná. Já jsem pyšný na to, že mohu být členem vlády ČR, která se nebojí, vlády, jejíž premiér prosazuje na evropském summitu ty nejpřísnější sankce, vlády, která v té krizové chvíli drží pohromadě, nehraje si na žádnou stranickou příslušnost, byť se skládá z pěti stran, ta její usnesení jsou jednomyslná, jednohlasná a rázná. ČR podporuje ten nejráznější přístup v rámci evropské diskuse. Jsem vděčný našemu premiérovi, že toto také ostatním předsedům vlád EU včera prezentoval. My se tak musíme chovat. Je dobře, že rušíme, zjednodušuji terminologicky, konzulární zastoupení v Karlových Varech a v Brně. Je dobře, že i tito diplomaté budou muset opustit ČR. My na vládě budeme hledat i naše separátní české kroky, které mohou nějakým způsobem ještě přijít vůči Ruské federaci. Nezapomínáme ani na dezinformace, na lži, na čisté lži a propagandu, která ve veřejném prostoru je. Nezapomínáme ani na boj s těmi servery, které ty lži bezostyšně šíří. Já tady nemohu prozrazovat detaily, jenom vám slibuji za vládu ČR, že i tohoto nebezpečí, toho, že my jsme ve válce také, ve válce dezinformační, informační, že to bude ještě veliká práce, abychom v ní obstáli, uvědomujeme si to. Uděláme i pro toto jako vláda ČR maximum.

Také je potřeba říct, zopakuji svá slova ze včerejška z Poslanecké sněmovny, abychom mohli válčit proti lžím a propagandě, tak sami musíme říkat pravdu, musíme ji říkat jednoduše, musíme ji říkat tak, aby jí rozuměl každý. Ta jednoduchá pravda zní následovně: Rusko je agresor. Ukrajina je oběť. To je to, co je naší povinností v celé té informační válce, i tady u nás v Evropě, v ČR, do toho veřejného prostoru pouštět.