Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejprve mi dovolte, vážený pane předsedající, abych reagoval na vás. Vy jste řekl, že moji koaliční předřečníci stále obviňují z nečinnosti vaši minulou vládu. Já jsem tady seděl téměř po celou dobu. Jsem tady od jedné a s dvěma krátkými přestávkami jsem si vyslechl skoro všechny projevy. Jediný, kdo tady kňučel a vymlouval se na předchozí vlády, na Sobotku, na Topolánka na to, že vy už jste nemohli nic udělat, tak byl pan bývalý premiér Babiš. A já se dneska na nikoho vymlouvat nebudu. Ani na Klementa Gottwalda, ani na Lubomíra Štrougala, ani na Václava Klause, dokonce ani na vládu Andreje Babiše. Nebudu reagovat ani na ty projevy, ani na pana bývalého premiéra. Pro mě ten jeho příspěvek bylo takové trochu dada. Nebude reagovat ani na vás, na ty nepravdy, které jste řekl. To si nechám a povodím si vás v některém z dalších televizních pořadů. 

Nyní mi ale dovolte, abych vás seznámil se zprávami o ekonomické situaci v jedné evropské zemi, jejíž jméno tady dnes opakovaně zaznělo. Kurz národní měny za půl roku oslabil skoro o 15 %. Vláda byla nucena uvolnit mimořádně ropné rezervy. Dochází k diskriminaci cizinců při nákupech a flagrantnímu porušování práva Evropské unie. Vláda byla nucena vyhlásit stav energetické nouze. Obchodníci ve velkém žalují stát a vláda byla nucena zavést přídělový prodej. Popisuji samozřejmě Maďarsko a tragické důsledky tamního za zastropování cen benzínu a nafty. A pamatujete si, kdo nám letos na jaře v době vysokých cen pohonných hmot radil postupovat úplně stejně? Cituji: "Vláda musí okamžitě zastropovat cenu benzínu a nafty!" Andrej Babiš letos v březnu. "My bychom okamžitě zastropovali ceny pohonných hmot." Karel Havlíček těsně předtím. Myslím, že každý trochu příčetný člověk je dnes rád, že jsme tyto rady neuposlechli.

Poučením z této epizody je obezřetnost vůči absolutnímu populismu, který nám tady zavedla opozice, a vůči maďarské cestě, která je očividně její hlavní inspirací. Všichni si pamatujeme, jak Andreje Babiše před volbami přijel podpořit jeho přítel Viktor Orbán. Všichni jsme slyšeli, v kom se shlíží Tomio Okamura. Jenže ona tato Orbánova cesta nekončí zastropováním cen pohonných hmot, Orbánova cesta znamená také vyrazit do Moskvy a škemrat u Putina o plyn. Kdyby tady dnes místo nás bylo hnutí ANO, v koalici, nepochybuji, že právě to by se stalo, a svět by oblétaly fotky nejen vysmátého Sergeje Lavrova s maďarským ministrem, ale třeba také s vámi, pane Havlíčku, prostřednictvím předsedajícího pana Havlíčka, anebo třeba s paní Schillerovou. A možná by byli i pávi.

Maďarsko, země, která je inspirací místní opozice, se dnes krčí izolované na okraji zájmu Evropy a maďarští ministři jsou na společných unijních jednáních terčem tvrdých výčitek, tedy pokud se s nimi zrovna vůbec někdo baví, což na poslední Radě ministrů pro energetiku nebyl zrovna ten případ. Naše vláda Orbánovu cestu odmítla jasně a zřetelně. Česká republika se díky naší aktivitě stává rovnocenným partnerem těm největším hráčům Evropské unie. Češi se už nemusí za své představitele před zbytkem Evropy stydět. Naše vláda totiž moc dobře ví, co je tím zlem, které se dnes snaží co nejvíc poškodit české občany a české podniky. Tím zlem je Putinova energetická válka, jeho snaha navyšovat ceny energií a jeho postupné odstříhávání Evropy od dodávek plynu.

A tento problém se škemráním v Kremlu nevyřeší. Tou nejlepší možností, kterou máme, je zajistit rozhodný jednotný postup napříč Evropskou unií, který dokáže oslabit Putinovu hlavní zbraň, kterou proti nám má, naši závislost na ruském plynu. Proto jsme se stali lídry jednotného unijního postupu v energetice. Nejdříve jsme uspěli ve snaze zajistit Evropské unii energetickou bezpečnost před blížící se zimou. Nyní jsme hlavním motorem snah obnovit funkčnost evropského trhu s energiemi.

Úspěchy, které naše iniciativy slaví, přitom mají naprosto zásadní dopady na české občany a české podniky. Unijní dohoda o vzájemné solidaritě při nakládání s plynem přispěje k našim snahám zajistit dostatek plynu na nadcházející zimu, a my jsme při jejím dojednávání sehráli naprosto zásadní roli. Ani vlivná bruselská média nevěřila, že se nám to podaří, pro tuto dohodu najít shodu. Nazývala to Mission: Impossible. My jsme to dokázali, a nyní pracujeme na tom, aby měl tento úspěch pokračování. Aby měl další díl.

Aktuální vyjednávání s cílem srazit ceny elektřiny jsou totiž snad ještě urgentnější. Do jednání jdeme s jasnou představou o tom, čeho chceme dosáhnout. Už žádné: We will see. We exactly know, what we want. We know what to do and we know where we want to go.

Naše cíle jsou minimálně dva. Za prvé zamrznutý trh s energiemi je třeba rozhýbat. Obchodníci totiž nemají při současných cenách dostatek finančních prostředků na to, aby hradili potřebné kauce, což jim zamezuje v obchodování. Na trzích se tak realizuje jen malé množství obchodů, a ty jsou tak lehce manipulovatelné.

Za druhé chceme zabránit Putinovi určovat nejen cenu plynu, ale také cenu elektřiny. Tím jak Rusko tlačí ceny plynu nahoru, stoupají také ceny elektřiny. My proto chceme zamezit tomu, aby ceny plynu určovaly ceny elektřiny. A pokud bude předmětem diskuse například uvolnění povolenek z Market Stability Reserve, určitě se té diskusi nebudeme bránit. Tím dostaneme pod naši kontrolu cenu elektrické energie.

Nám se povedlo přijít s touto iniciativou v ten pravý čas, v době, kdy nutnost zasáhnout do trhu s energiemi a obnovit tak jeho fungování cítí celá Evropa. A vypadá to, že nám věří také trhy, protože poté, co se podařilo členské státy rozhýbat, zažívají ceny energií výrazný pokles. Cena elektřiny se v řádu dnů propadla skoro o polovinu, cena plynu o necelou třetinu.

Aktivní ale nejsme jen v Evropské unii. Nebál bych se říct, že také doma jsme toho za posledních osm měsíců udělali pro českou energetickou bezpečnost víc, než kolik toho dokázala jakákoli jiná vláda od sametové revoluce. Pojďme si to říct postupně. Zajistili jsme dostatek jaderného paliva k tomu, abychom byli schopni přejít od ruských dodavatelů k firmám ze zemí NATO. Prosadili jsme první část navýšení kapacity ropovodu TAL, který nám v budoucnu umožní zbavit se závislosti na ruské ropě. Nyní pracujeme na přípravě projektu dalšího rozšíření tohoto ropovodu tak, abychom se bez ruské ropy dokázali do dvou let úplně obejít.

Nejvíc nás však samozřejmě zaměstnává snaha zajistit dostatek plynu před nadcházející zimou. Také v tomto ohledu jsme toho ve prospěch českých občanů a českých firem udělali víc, než co jsme si ještě na jaře dokázali představit. A postupovali jsme velmi logicky. Za prvé jsme udělali všechno pro to, aby přes velmi vysoké ceny plynu obchodníci nakoupili co největší zásoby plynu. Dali jsme si cíl do začátku topné sezóny dosáhnout naplnění zásobníků alespoň z 80 %, a již nyní jsme přesáhli hranici 85 %.

Plyn jsme nakoupili dokonce i napřímo za stát. Šlo o 240 milionů kubíků. A udělali jsme to v pravý čas. Protože kdybychom reagovali hystericky podle rad opozice, zaplatili bychom za tento plyn o několik miliard navíc. Kdybychom čekali příliš dlouho, zaplatili bychom příliš. Já si vzpomínám, jak mě tady pan nepřítomný Tomio Okamura vodil a zkoušel mě z toho, jestli jsme ten plyn nenakoupili příliš draho. Takto máme v zásobnících plyn, který má nyní tržní hodnotu přes 15 miliard korun. Včetně skladování a dopravy jsme za něj zaplatili pouze 8.

Byli jsme si od začátku vědomi toho, že trh s plynem je v Česku plně liberalizován a že i tuzemské zásobníky jsou v soukromých rukou. Proto jsme připravili legislativu, která tento problém řeší. Nově tak například v případě nouze nebude možné vyvážet plyn mimo území naší země. Naše opatření také brání blokování nevyužitých kapacit zásobníků s plynem. Důsledkem je třeba to, že jsme vyvlastnili kapacitu patřící ruskému Gazpromu, který ji nevyužíval.

V neposlední řadě jsme zajistili možnost přijímat dodávky plynu od jiných dodavatelů, než z Ruska. Proto jsme zajistili ve spolupráci s ČEZ podíl v plovoucím LNG terminálu v Holandsku, který nám umožní nahradit až třetinu dodávek ruského plynu. Já osobně jsem o této možnosti jednal s holandskými představiteli, zejména s panem ministrem Jettenem a s panem Ulco Vermeulenem, který je členem představenstva společnosti Gasunie, která je provozovatelem zmíněného terminálu, a příští týden se s panem premiérem Fialou a s německým vicekancléřem Habeckem pravděpodobně vydám na slavnostní otevření tohoto terminálu.

Výsledkem našich kroků je to, že čeští občané a české firmy budou mít dostatek plynu pro nadcházející topnou sezónu. To byl naprosto logický první krok. Logický druhý krok je zajistit přijatelné ceny surovin a energií, a na tom pracujeme nyní. Také v tomto případě však musíme zachovat logický postup. Tzn., že se soustředíme na nápravu důvodů selhání trhu víc, než na jeho důsledky. Nápravou příčiny problémů je naše popsaná iniciativa na úrovni Evropské unie. Jsme však připraveni také na rozumné doléčování důsledků. Proto jsme s hnutím STAN navrhli rozšířit pomoc pro firmy i pro domácnosti s vysokými cenami energií. Kromě toho také finalizujeme řízení státního obchodníka s energiemi, který pomůže s nákupy veřejným institucím a samosprávám.

Abych to celé zopakoval. Máme plán a podle něj postupujeme. Zajistili jsme dostatek surovin, správně jsme načasovali státní nákup plynu tak, že nám vydělal miliardy. Nyní řešíme ceny. Rozumným způsobem léčíme následky, zatímco příčiny řešíme na evropské úrovni. Protože na evropské úrovni také tyto příčiny vznikly. Byl jsem to já, kdo jako první začal o tomto celoevropském řešení a nutnosti svolání mimořádné rady pro energetiku veřejně mluvil. A i to se podařilo načasovat velmi dobře, protože ještě do minulého týdne nebyla ochota zbytku Evropy tento problém řešit příliš velká.

Co jsme neudělali? Pojďme si povědět o tom, co se naše vláda rozhodla neudělat. Slýcháme totiž v éteru celou řadu jednoduchých receptů založených na polopravdách, nepravdách, nebo čistých dezinformacích. A tyto dezinformace se stávají čím dál tím silnější zbraní ruského diktátora Putina, pomocí které se snaží rozbít náš sociální smír. Tím hlavním receptem je domnělá možnost zastropovat plošně pro všechny ceny elektřiny. Víte, kolik by kompenzovat takový postup stál daňové poplatníky, Počítejte se mnou.

Česká republika ročně spotřebuje okolo 60 milionů megawatthodin elektřiny. Cena jedné megawatthodiny elektřiny se nyní pohybuje okolo 15 000 korun. Za snížení ceny na červnovou hranici 5 000 korun, pokud bychom kompenzovali rozdíl ceny za všechny, by daňoví poplatníci zaplatili okolo 600 miliard korun. Přibližně tolik státní rozpočet ročně vydá na důchody a je to více než desetkrát, kolik stojí rozpočet naší země na obranu. Ne, na takovou tu formu zastropování cen elektřiny opravdu nemáme a nebudeme mít ani kdybychom znárodnili Agrofert i s Čapím hnízdem a zámečkem na francouzské Riviéře. Z hlediska prozíravosti je na podobné úrovni také další zdánlivě jednoduché řešení, tedy nechat si českou elektřinu pro české použití a vystoupit z jednotného evropského trhu. Zatímco elektřinu vyvážíme, plyn, ropu, uhlí a další suroviny, potenciálně nedostatkové suroviny dovážíme a nemůžeme si tedy dovolit, aby jiné státy následovaly našeho příkladu a přestaly nám je dodávat. Ne, byť bych si to hrozně přál, tato situace nemá jednoduché, rychlé, marketingově efektivní řešení. Tuto situaci je třeba si odpracovat a přesně to děláme.

Závěrem dodám jedno. Před 11 dny jsme si připomněli invazi vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do Československa.Tato invaze zabíjela nejen naše rodiče, ničila životy a sny československých občanů na lepší budoucnost proměnila v noční můry. My jsme tehdy byli sami a neměli jsme šanci se této invazi ubránit. Ukrajinský národ má dnes větší štěstí. V prvních dnech se ruské invazi dokázal statečně ubránit a následně mu přispěchal Západ v čele s námi na pomoc. A na to můžeme být právem hrdí. Nesmíme ale zapomínat na to, že na Ukrajině i nadále umírají nevinní lidé. Umírají tam staří lidé, ženy i děti.