Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády České republiky, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já mám připraveno vystoupení, ve kterém vám velmi rád shrnu to, co se za rok mého působení v úřadu ministra kultury České republiky podařilo, a také řeknu i to, co se nepodařilo. Protože to je samozřejmě normální, všichni jsme lidé a kdybychom nedělali chyby, tak bychom byli stroje. Nicméně ta smršť hrůz a katastrof, kterou zde vaším prostřednictvím, pane předsedající, ctihodný pan poslanec Baxa na mě dštil, tak já bych možná začal nejprve některými reakcemi, které se mi podařilo si poznamenat. Protože toho bylo velmi, velmi mnoho.

Tak velikonoční popravy. Tak pane poslanče Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího, já v tuto chvíli nebudu úplně konkrétní a velmi rád vám mimo mikrofon ty konkrétní věci řeknu. Ale možná bych se zamyslel nad vztahy některých lidí, kteří vám nejsou asi úplně neznámí. Je to jeden pan senátor za Občanskou demokratickou stranu a je to jeden právník vystupující v Národní galerii a sepisující zajímavé smlouvy pro pana generálního ředitele. Nevíte o čem? Tak já vám to upřesním mimo mikrofon.

Takže bych byl velmi opatrný, kdybych hájil některé věci týkající se Národní galerie.

Co se týče velikonočních poprav, vážení kolegové, vážené kolegyně, Ministerstvo kultury zřizuje 29 příspěvkových organizací. A kdyby každá takováto příspěvková organizace fungovala tak jako Národní galerie, tak vám mohu říci, že ta vaše katastrofická vize kultury by byla skutečně naplněna. Já si totiž neumím představit jediného běžného prostého člověka v této zemi, který by si mohl dovolit říci své kancléřce - on totiž kancléřku nemá, protože si ji nemůže dovolit - aby mu podepsala odměnu 1 120 000 korun, protože si prostě přeje určitý plat, chce ho mít a bude ho mít za jakoukoli cenu. Nikdo nebránil panu generálnímu řediteli, aby se své funkce vzdal, jestliže se mu zdála odměna, kterou dostával a kterou dostávají i jiní ředitelé příspěvkových organizací, jako nedostatečná. Nezlobte se na mě, ale věřím, že všichni, jak zde jsme, víme, že někdy musíme jednat s ohledem na zákon. A já jsem neodvolal pana generálního ředitele Faita bez udání důvodu. Já jsem ty důvody jasně zformulovat.

A teď k tomu podivnému podvýboru pro kulturu. Tak k tomu vám řeknu také jednu perličku. Obvykle podvýbory bývají neveřejné, tak abych tam mohl sdělit to, co opravdu sdělit chci, to, co sdělit potřebuji a to, co sdělit musím. Výjimečně ovšem tento podvýbor byl najednou veřejný. Čekalo se, jak zareaguje ministr kultury - bude určitě protestovat, protože chce něco tajit. Ne, neprotestoval jsem. Já jsem požádal kolegy, aby odhlasovali veřejný podvýbor. Ale samozřejmě chápete, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, že před televizními kamerami a dalšími záznamovými zařízeními v okamžiku, kdy je v chodu řízení, které realizují orgány činné v trestním řízení, tak prostě se některé věci říci nemohou. Čili vy jste mě dopředu zbavil možnosti vám, členům podvýboru, sdělit vše, co bylo důležité. Naopak moji protivníci, moji kritikové tam mohli říkat nepravdy tak, jak se jim hodilo. Takže z velikonočních poprav je pouze jediné - odvolal jsem ředitele, kteří porušili hospodářská pravidla, kteří prostě porušili zákon a nic víc a nic méně. A jestli máte nějakou připomínku, vážený pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, k osobě pověřeného ředitele, no tak víte, možná za ním jsou hospodářské a ekonomické výsledky. A mimo jiné jsou za ním i zjištění, že rozpočet Národní galerie pro letošní rok je minus 30 mil. korun, které nikde nebyly, že se dojednávala indická výstava a neptejte se pana generálního ředitele Faita, ptejte se lidí v Národní galerii, jestli tato výstava tam měla být realizována nebo ne, protože vám řeknou, že to byla výstava, která spíše patří do Národního muzea, nikoliv do Národní galerie. Nicméně Národní galerie už je zavázána několika smluvními závazky a ta výstava ne že byla zrušena, ona vůbec nebyla zasmluvněna. Ale peníze už Národní galerie musí vyplatit. A takových věcí v té Národní galerii pan zastupující ředitel nebo pověřený ředitel nachází dnes a denně. My s tím nejdeme do médií, my s tím nejdeme do televize. Proč? Mně nejde o to, kydat hnůj na české kulturní instituce. Já potřebuji, aby kultura byla v očích veřejnosti i v očích nás všech tady v Poslanecké sněmovně v takové podobě a v takové kondici, abychom jí byli ochotni dát peníze navíc, ale jestliže já ji tady budu špinit a kydat, byť oprávněně, tak to rozhodně k tomuto nepřispívá.

Demise nedemise. No ano, já jsem jasně řekl, že v případě, že nebudu mít podporu své strany, podám rezignaci. To jsem napsal, to jsem předal panu premiérovi a zcela v souladu s Ústavou to bylo předáno panu prezidentovi. Jistě připustíte, že prezident republiky může rozhodnout, jak rozhodne. Následovala... (Poznámka mimo mikrofon z lavic vpravo.) Tak to je otázka sporu. Pan prezident nepřijal moji demisi, na to má právo. A nebudeme komunikovat, já se omlouvám, nechal jsem se strhnout. Nicméně teď jsem odvolán řádným způsobem a je věcí orgánů, které to musí rozhodnout, aby rozhodly. Nicméně bych vás chtěl upozornit, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, že zcela rozhodně nejsem ministr kultury v demisi, byť se o to mnohá média snaží to takto interpretovat.

No nevím, jestli je to běžné v Plzni odevzdávat klíče, aniž jste cokoli předal a kamkoli dal a měl na to nějaký konkrétní papír, ale to asi není cesta, kterou bychom chtěli tady v této zemi zavádět. Mně by to spíš připomínalo americký Klondike, ale ten je vám asi taky blízký.

Co říci dál, je toho hodně, na ten váš projev. Tak možná platy zaměstnanců v příspěvkových organizacích, žádné navýšení. No ano, letošní rozpočet Ministerstva kultury je jeden z nejvyšších rozpočtů, který v minulosti byl, a souhlasím s vámi, že z velké části je to díky finančním prostředkům, které šly na platy zaměstnanců v kultuře. Tady se asi jistě shodneme, že všichni zaměstnanci si zaslouží odpovídající odměnu. My se bavíme o vysokoškolsky vzdělaných, ale já se taky bavím o těch, kteří v těchto institucích pracují na jiných pozicích než vysokoškolských. A můžu vám říct, že mě skutečně mrzí, že se mi nepodařilo přesvědčit mou kolegyni ve vládě - a teď nemám na mysli paní ministryni Schillerovou, abychom předložili návrh platové úpravy a přesunuli z tabulky číslo 1 do tabulky číslo 2 ty zaměstnance, kteří tam prostě jsou na těch nejnižších platech. Ale já jsem připraven udělat všechno pro to, abychom to v letošním rozpočtu byli schopni zrealizovat. A když jste napadal návrh tohoto rozpočtu, tak napadáte zatím jenom jakési rámce toho rozpočtu. A na začátku, jestli jste to zaznamenal, tak se hovořilo o tom, že Ministerstvo kultury přijde o 2 200 000 korun asi, plus minus. My jsme dneska na 420 mil., jak jste správně řekl, a toto my jsme schopni, když v nejhorším případě se mi nepodaří přesvědčit Ministerstvo financí, řešit úsporami v rámci provozu Ministerstva kultury, nikoli příspěvkových organizací. Já prostě nechci sahat na zaměstnance v muzeích a galeriích, protože ty chceme otevřít, tam chceme dát prostor, aby se lidé mohli dostat do těch galerií, aby tam měli vzdělávací programy, aby to fungovalo. Já jsem dal jasný příkaz náměstkům, že prostě na příspěvkové organizace, co se týče lidí, se sahat nebude.

Vy jste tady udělal výčet všeho špatného, co je na Ministerstvu kultury. Vy jste zapomněl např. na to, že jednou z prvních věcí, kterou jsem zrealizoval, bylo vytvoření Národního muzea v přírodě, kde jsme sloučili většinu skanzenů, které byly samostatnými institucemi. Komplikovalo to spolupráci mezi těmito institucemi a přenášení nebo zasílání zaměstnanců, kteří byli např. v muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, do menších skanzenů.

Tak teď se podívám ještě kousek dál. Podvýbor jsem vám už řekl, minus 30 mil. v Národní galerii už jsem vám také řekl. No, vy tady hovoříte o tom, jak jsem vlastně pochybil, protože v podstatě oni jsou vlastně všichni ti odvolaní ředitelé čistí jako lilium. Vy znáte výsledky řízení? Mě by to překvapilo. Já je neznám, já si rád počkám na ty výsledky a nebudu tady napadat něco, co prostě není pravda. Víte, já jsem strašně dlouho byl slušný. Já jsem si vždycky říkal, že slušnost není slabost.

A kolegové mi to vytýkali. Říkali: víte, pane ministře, vy uděláte spoustu věcí. Jenomže vy jste slušný, necháte na sobě dříví štípat a oni po vás kydají a kipou hnůj. Ano, udělal jsem chyby, dopustil jsem se některých věcí, které bych třeba zpětně neudělal. Ale kdo z vás je bez chyby? Kdo z vás nikdy neudělal chybu? A kdo se dokázal omluvit?

Jste znepokojen situací v Národním divadle? Vás udivuje, že si dovolila paní Urbanová za mnou přijít? A ono ku podivu to dáváme do souvislosti s tím co se děje? Já ale zjišťuji, že už delší dobu se objevují některé informace o Národním divadle, o finančních tocích a dalších věcech. Já s tím nemám problém, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, protože právě Národní divadlo má jednu obrovskou výhodu, má Garanční radu. A Garanční rada bude rozhodovat. Ale víte, nesmí člen Garanční rady doporučovat panu řediteli určité personální věci, to úplně pak nečiní tu Garanční radu, řekl bych, úplně nezávislou.

Blob. Chtěl jste vědět, jestli bude stát nebo nebude stát. A ministr v demisi si to dovolil podepsat. No, už jsem vám vysvětloval, že nejsem ministrem v demisi. A už jsem vám také, také bych vám rád vysvětlil. My jsme nepodepsali nic víc a nic méně než jen to, že paní Kaplická se obrátila na Národní knihovnu a nabídla, že v případě, že by chtěla budovat novou budovu Národní knihovny, tak přenechá veškerá svá práva k dokumentaci, kterou má, českému státu, Praze a Národní knihovně. A je na Národní knihovně a na připravované pracovní skupině pro přípravu výstavby nebo vůbec záměru, zda potřebujeme nebo ne novou budovu knihovny, aby se rozhodla, jakou cestou půjde. Není to žádný závazek, je to jenom velmi dobré gesto paní Kaplické, která se rozhodla poskytnout tato práva. A v případě, že se rozhodne Národní knihovna jít touto cestou, ušetří si mezinárodní soutěž. Myslím si, že práci pana Kaplického nikdo zpochybňovat nemůže. Můžeme mít názor, jestli se nám líbí nebo ne, ale určitě ne zpochybňovat.

No, takže to máme memorandum. (Smích v sále. Řečník se obrací ke stolku zpravodaje.) Já za to nemůžu, vy jste byl strašně dlouhý, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. A ještě když vás musím takto komplikovaně oslovovat. (Poznámka od stolku zpravodaje.) Nemusím, ale já jsem slušný, já to furt říkám, že já jsem přehnaně slušný.

Pane poslanče, kolegové a kolegyně na pravém spektru. Já už vidím pana poslance, předsedu klubu, jak už se chystá, už si dal přednostní právo. Ne? Tak to jsem vás, ne. Já chci říct jednu věc. Já si myslím, že, samozřejmě znovu se vracím k tomu. Udělal jsem spousty chyb. Ale udělal jsem, myslím si, i mnoho užitečného. Minimálně mi nemůžete vytknout na Praze 6, že jsme vybojovali Veleslavín. (Mimo mikrofon: Praha 6? Přece jenom nejsem Pražák.) Ale je to šestka, že jo? Děkuji. Veleslavín. Že jsme zabojovali za Bertramku, která se táhla, to je pětka. S paní poslankyní se snažíme a snažili jsme se nějak vstoupit do toho jednání na Praze 2 s Vyšehradským nádražím. Já si myslím, že po celé ČR je spousta měst a obcí, které znají jméno Staněk právě proto, že jsme tam pomohli s památkami a dalšími věcmi. Myslím si, že i pan kolega Stanjura nemůže upřít, že jsem se snažil některé věci posunout. Ano, toto mi bude vytýkáno. Jakoby Karel IV. řekl: vy mi vytýkáte mou starost o mé Čechy. Vy mi vytýkáte (Obrací se ke stolku zpravodaje: ne, já se dívám na vás a nemyslím to na vás, pane poslanče.) Vy mi vytýkáte mou starost o národní kulturní památky. Vy mi vytýkáte mou starost o památky. Tak prosím vás, to je to, co nám tu nechali předkové. Bohužel od listopadu 1989 toho příliš mnoho vystavěno nebylo, co bychom do budoucna mohli chránit. Takže, prosím, nevytýkejte mi, že pečuji o národní kulturní památky.

Dívám se i tady do sektoru kolegů poslanců SPD. Já jsem moc rád, že jste mě nasměrovali do Týna nad Vltavou, kde jsem se mohl seznámit s druhým otáčivým hledištěm, které prostě vzniklo z lásky těch lidí. Oni to tam postavili vlastníma rukama. A dnes to potřebuje velkou opravu. A kdo tam byl z vás kolegů poslanců, kteří mě dneska kritizujete? Nikdo. (Obrací se k poslancům ANO: nemyslím od vás.) Z těch, kteří jsou tady ti kritici.

Víte, vy jste se, pane poslanče Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího, obrátil na mě, že jsem se nezastal veřejnoprávních médií. Naopak, já jsem to učinil jednou. Víte, ono někdy, teď to platí na tento, víte, možná už nebudu mít více příležitostí jako ministr kultury vám to sdělovat, tak vám to sděluji dneska v takovém rozsáhlejším projevu. Já jsem se zastal veřejnoprávních médií. Podívejte se na ten stenozáznam, kdy jsem zde vystupoval, aby byly co nejdříve projednány výroční zprávy České televize. Vystoupil jsem zde a schytal jsem za to samozřejmě kritiku zase z druhé strany. Ale já jsem si za tím názorem stál. A to, že nevystupuji úplně ke každému příspěvku, to zas nemusí znamenat, že s ním musím souhlasit. Víte, oni někdy ti občané přece jenom by měli být chráněni.

Tak, nebudu to zdržovat, ale mám ještě asi dvacet stránek. Tak tady to máme, jednu stranu mám vyčerpanou, druhou stranu mám vyčerpanou.

Tak a zákon o VKI. No to je perlička, to je skvělé. Děkuji za tu nahrávku. Tak zákon o VKI už máme připravený. No jo, ale odboráři se nám na to podívali a říkají, pane ministře, vždyť je to tunel tisíciletí. No on to je dobrý nápad. Víte proč? No protože tři zřizovatelé, odsunout to od státu, dovést to do červených čísel a potom prodávat pozemky, já myslím, že to Národní divadlo má hodně pozemků tady takhle po Praze, které by se možná daly zajímavým způsobem zpeněžit a posílit rozpočet Národního divadla. Takže pokud bude VKI, tak jedině v situaci, kdy to bude naprosto čisté. A já si myslím, že ty připomínky Ministerstva financí, které k tomu byly, jsou naprosto věcné, naprosto jasné a odkrývají tady ten skrytý záměr lépe než by se to podařilo komukoliv jinému. Takže VKI na to se mnou nehrejte.

Co tu máme dál? (Smích v sále.) Agenda církví. (Potlesk v sále.) Jasně. Staněk, to je ten, který ty církve chce zadupat pod černou zem, vystoupil tady jako jediný obhájce. Já jsem tady vystoupil jako jediný obhájce programu České strany sociálně demokratické. My jsme to měli v programu, my jsme s tím šli před minulým volebním obdobím do voleb a my jsme to našim voličům nesplnili. Neměli jsme na to odvahu. Že jsem to odnesl já jako ministr kultury, protože kdo jiný by to měl hájit? Tak jsem to tady prostě obhajoval a netvrdím, že v některých věcech s vámi mohu souhlasit. Ale netvrdím, že všechno bylo OK.

Podívejme se na to. A nebudu to teď rozebírat dopodrobna. Já si myslím, že je to problém, který nechť konečně vyřeší Ústavní soud. Od toho to tak je a já budu velmi rád, když se to ukončí, ten celý spor. Ale nenapadejte mě za to, že hájím program sociální demokracie. Ono už to tak bohužel někdy bývá, že ten náš program je takový, že se na něj jiní obracejí a pak za to schytáváme. Ale já jsem jenom držel slib, který jsme dali my našim voličům.

Já se snad ani nebudu zabývat tím, že říkáte, že jsme nenavýšili peníze. Prostě peníze v rozpočtu šly na památky, šly na to, co nám nechali předkové. A já jsem v našem rozpočtu - . Nešly víte na co? Nešly na ty malé památky obcí. Ale to byl program Ministerstva zemědělství, kapličky a tady tyhlety věci.

My jsme dneska připraveni. Já jsem byl s panem poslancem Polčákem. Existuje program, který chceme dát dohromady a chceme prostě udělat systémový přístup. Ne, že si sem tam někdo v obci vybere, kterou kapličku si opraví a ještě si určí, jestli to bude o milion víc nebo milion míň. Ne. Chceme jasný program. Chceme si jasně říci, abychom mohli systematicky pokračovat, ne vyhazovat peníze vidlema do stoupy. My jsme naplnili další programy. My jsme posílili program podpory profesionálních divadel, protože sám vím - a vy jste tady tak trochu přehlédl, že jsem také byl primátorem - já vím, ono se to nehodí, protože jako primátor jsem čtyři roky, čtyři roky bojoval s tím, že s každou navýšenou korunou rozhodnutím státu jsem to musel dávat z rozpočtu města. A že na mě dneska kydají hnůj v Olomouci? Tak ať se podívají, jakou Olomouc má rozpočet pro Moravské divadlo Olomouc! Jeden z největších. A já jsem na to hrdý. Že vadí někomu, že jsem odvolal ředitele Soukupa? My jsme uvolnili na vládě 600 milionů korun na to, aby se postavilo SEFO. Když se podíváte na to - a je to tam popsané - od začátku ta soutěž byla zmanipulovaná pro jednoho účastníka! Od začátku! Tak proč se brání celou dobu vedení Muzea umění to změnit? My jsme jim vyšli maximálně vstříc a oni nám pošlou další pozemek, který je zase předražený a když jsme je požádali, aby nám pan ředitel poslal popsání veřejného zájmu, tak to, co poslal, by se nehodilo ani jako práce nějakého šíleného človíčka na magistrátu, který se zbláznil a rozhodl se, že snad se zviditelní. Prostě to byla ostuda! Ostuda! Já vám řeknu, o co jde! Jde o jedinou věc! Čekali celou dobu, protože ty signály, že budu odvolaný, byly celou dobu. Čekali, až odvolají Staňka, a pak si to celé postaví. Já jsem řekl - nikdy! A to není špatně. Já hájím 600 milionů z daňových peněz našich daňových poplatníků.

A když jsme u té kultury - ano, živá kultura mě nemusí mít ráda. Ano, neposílili jsme příliš ty programy na kulturní aktivity a na tyto věci, ale prostě sám víte, že když budou v rozpočtu Ministerstva kultury dvě, tři, čtyři miliardy navíc, tak je to skoro jako ve zdravotnictví, že to bude černá díra, akorát, že ve zdravotnictví má pan ministr jednu výhodu - on si může udělat porovnání, kolik stojí jeden nebo druhý přístroj. Tohle v té kultuře opravdu nejde. Ale já si myslím, že jsou-li ty programy dobré, jsou-li ty projekty dobré a schopné, mohou ti lidé najít podporu v regionech. Mohou ji najít v obcích, mohou ji najít u mecenášů a dalších lidí, kteří chtějí kulturu podporovat. Proč má být jenom stát tou dojnou krávou?

Na závěr - chcete slyšet - tak tohle všechno (Ukazuje materiály.) jsme poslali panu premiérovi a to je vše, co se udělalo na Ministerstvu kultury za tento rok, včetně toho, že spolu s panem poslancem Birke máme připravený zákon o památkové ochraně, který jsem chtěl v červnu - kdybych nemusel řešit jiné věci - tak jsem ho chtěl v červnu poslat do Poslanecké sněmovny. A tady jsme všichni - nebo jste byli - zástupci a víte, že to bylo projednáváno napříč - to znamená, máme odpracováno, je to připraveno a další věci jsou nachystané, tak tady nenasazujte mně úplně tu psí hlavu. Já znovu říkám, nejsem bez chyb - ale kdo je?

Poslední poznámka, proč jsem se musel omluvit, a možná i vysvětlení zase k tomu ministrovi v demisi. Víte, já jsem říkal, že samozřejmě respektuji rozhodnutí a vím, že jsem odvoláván, ale já přece nebudu sedět v Nostici - možná podle vás jsem měl zamknout - nevím sice, komu z těch náměstků přehodit pravomoc, asi by mě stejně pak zavřeli - a vypadnout. Nevypadl bych. Bohužel bych byl ještě v Poslanecké sněmovně a zcela jistě si budu hlídat ty věci. Ale já tam pracuji, protože - víte - daňový poplatník si platí ministry a čas od času - a nebo dost často - hovoří o tom, že jsme drazí. Asi jsme. Nevím. Ale když už tam jsem, tak pracuji.

Dnes se v Řezně konalo setkání s mým bavorským kolegou a podepisovali jsme tam memorandum o spolupráci mezi Národním muzeem Praha a Bavorským domem - nebo Domem bavorských dějin - a v roce 2023 zde připravujeme velkou výstavu mezi Bavorskem a Českou republikou o dějinách našich zemí. Víte, já jsem tam panu ministerskému státnímu tajemníkovi řekl jednu věc - kultura nikdy nerozdělovala národy. A já jsem moc rád, že tyto kulturní projekty vznikají. Jsou mnohem lepší cestou k vzájemnému porozumění a k tomu, abychom překryli historickou paměť, která je - bohužel - hluboká. Ta rána, která v té naší historické paměti, je po tom, co se událo za druhé světové války, prostě tak hluboká, že chtít dneska v České republice dělat sudetoněmecký sraz je prostě příliš brzy. Pojďme jinými cestami připravit půdu pro tyto věci. Takže proto jsem se zdržel, proto jsem dnes jaksi nepoctil Poslaneckou sněmovnu a kolegy v opozici svou přítomností a nevyslechl jsem si významné, věcné a konstruktivní připomínky na činnost této vlády.

Abych to shrnul a sečetl. Víte, mě ještě bude čekat jeden trest, za který budu popraven a zastřelen. (Smích v sále.) Ono až se dozvíte, že jsem si dovolil se dotázat paní ředitelky Lehmannové v Památníku Lidice - pan Foldyna teď čeká, že řeknu ne, nebudu mluvit o nich, ale budu mluvit o tom, proč, když je seznam lidí, kteří jsou nominováni, kteří přijeli položit věnce, proč jsou některé politické strany nepředstaveny. Protože nejdou zrovna někomu přes ústa? Například SPD. Já jsem se zeptal - a možná to někomu bude vadit - já jsem se ptal, proč v Ležácích, když tam byla delegace České strany sociálně demokratické, zastoupená panem Chvojkou, proč nebyl představen? Prostě my si tady pořád hrajeme na něco, jak jsme všichni spravedliví, čestní a bezchybní. No, nebojte, nebudu odvolávat paní Lehmannovou, ale prostě musíme si pojmenovávat ty chyby a tam, kde prostě máme být apolitičtí, buďme apolitičtí. Tam, kde máme být političtí, buďme političtí. A to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct.