Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám jménem vlády představil sněmovní tisk číslo 488 neboli návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. Myslím, že může začít otázkou, zda potřebujeme konsolidovat veřejné finance? Odpověď zní ano. Můžeme si položit otázku, zda máme veřejné finance v dobré kondici? Odpověď zní - nemáme. Zkusme si připomenout, z jaké výchozí základny vycházíme. Myslím, že je dobré vždycky v debatě používat data, argumenty, fakta mnohem víc než nepodložené odhady a strašení. V roce 2021 byl dluh veřejného sektoru 5,1 % HDP. Připomínám, že toto číslo se počítá jako součet výsledků hospodaření státu neboli státního rozpočtu, hospodaření všech samosprávných celků, obcí, měst, krajů, výsledek hospodaření zdravotních pojišťoven a dalších za rok 2022. V průběhu jednoho jediného kalendářního roku se nám podařilo snížit tento ukazatel o 1,5 procentního bodu na 3,6 % HDP. A nemusíme si připomínat, jak rozpočtově těžký byl rok 2022, zejména v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, s nebývale rozsáhlou uprchlickou vlnou, kdy jsme se jako česká společnost dokázali postarat o statisíce uprchlíků před válkou, zejména žen, dětí a seniorů.

Velmi často v té veřejné rozpravě se používají dva extrémy, za prvé, že nám v blízké době hrozí scénář Řecka. Nehrozí. A za druhé, že jsme v pohodě, že není třeba nic dělat, že je mnohem více zadlužených evropských zemí. Ani s tímto názorem nesouhlasím, i tento považuju za extrémní. Všichni odborníci vám řeknou, že proto, jak financujete státní dluh, není důležitá pouze relativní či absolutní výše státního dluhu, ale taky to, jak je silná ekonomika. Čím silnější ekonomika, tím lépe umisťuje na trhu své vládní dluhopisy. Takže ano, můžeme si říct, že Německo má v této chvíli větší veřejný dluh než Česká republika, nicméně to neznamená, že bychom své dluhopisy byli schopni emitovat tak levně jako Německo.

Než začnu zdůvodňovat podrobnosti toho návrhu, tak ještě jedno připomenutí, a to jeden řádek, který se tak hezky poeticky jmenuje ve státním rozpočtu obsluha státního dluhu. Já bych ho radši nazval úroky ze starých dluhů. Loni jsme zaplatili 50 miliard, letos 70, příští rok 90, v roce 2025 více než 100 miliard. A to se už stalo. S tím už nezmění nic ani vláda, ani sněmovna, ani senát.

Jinými slovy, když tak rádi sledujeme na denní bázi plnění státního rozpočtu, tak hypoteticky v první vteřině příštího roku 2024 začínáme částkou minus 90 miliard, protože to budou platby za úroky. Chci připomenout jeden naprosto chybně zvolený instrument, a to je protiinflační dluhopis. Víme sami, jak velké je zadlužení České republiky, blízko 3 bilionům korun. Za 80 miliard těchto dluhopisů jsme v lednu zaplatili 12 miliard úroků. Kdybychom si stejně půjčovali všechny ostatní dluhy, tak vyšší stovky miliard každý rok, už letos, dáváme za úroky za státní dluhopisy. To je jenom jeden příklad toho, kdy něco je propagováno, říkáno, jak je to skvělé, ale to platí v okamžiku, kdy ta inflace není vysoká. Ten dopad je mimořádně vysoký a je to taky jeden z důvodů, proč se na začátku roku vyvíjel letošní rozpočet tak špatně a tak dramaticky.

My jsme absolvovali jako vládní koalice, a myslím, že není ostuda to přiznat, naopak, dlouhé měsíce a týdny intenzivních jednání o tom, jaké nástroje zvolit ke snižování deficitu státního rozpočtu a jak přispět ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Je to logické, je nás pět samostatných politických stran, museli jsme najít kompromis. Ten balíček, ozdravný balíček by vypadal úplně jinak, pokud by ho připravovala kterákoli z těchto vládních stran samostatně. Myslím, že je to logické, ale nemá cenu tady představovat pět hypotetických teoretických scénářů, jak by to vypadalo, kdyby. Jenom připomínám, že v minulém volebním období vládly dvě strany s podporou komunistů a často jsme byli svědky toho, že se nebyly schopny domluvit. A taky v dobách konjunktury se bohužel vybraly rezervy, které měly sloužit na horší časy. Připomínám, že náš soused Německo v dobách konjunktury opakovaně hospodařil s nemalými přebytky státního rozpočtu.