Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, pokud jít do detailů, zkusím stručně, ale v detailu...

Je potřeba si uvědomit, jaká je struktura nákladů zdravotnických zařízení, teď se nebavíme o privátních lékařích, už vůbec ne o stomatolozích, ale bavíme se o lůžkových zdravotnických zařízeních, ať už akutních, lázeňských, jakýchkoli. Obecně v těch, která jsou často s akutní péčí, s urgentními příjmy v té standardní struktuře, ty náklady na mzdy se pohybují kolem 70 procent a kolísají podle složení toho oddělení, mzdové náklady kolísají podle složení toho oddělení od 60 do extrémně 78 procent, mzdové náklady. Náklady na energie se pohybují kolem 4 až 8 %. Ten zbytek jsou náklady na různé typy zdravotní péče s tím provázané, centrové léky v té kategorii nejsou. Co to znamená? Že gros nákladů u většiny zdravotních zařízení lůžkových tvoří platy nebo mzdy, tedy komplex příjmů zaměstnanců. Jsou ale v tom směru výjimky. Taková logická výjimka, která asi každého napadne, je třeba Protonové centrum, kde jsou přístroje, které slouží k ozařování a které vyžadují vysokonapěťovou energii. Tam ty náklady na energie jsou podstatně vyšší v tom koláči, to znamená, ukrajují víc než těch 4 až 8 %. To, co je problém, jsou lázně, kde náklady na energie zase z logických důvodů mohou tvořit až 20 %. Ta potíž je, že máme v ČR několik státních lázní, kde dominantně jsou ošetřováni pacienti na zdravotní pojištění, to znamená pacienti, kde je ten výkon hrazen ze zdravotního pojištění. Nejsou to samoplátci. Zase v řadě lázní, v těch privátních, to není chyba, to je správně, ono je to tak nastavené všude na světě, ta struktura pacientů, kteří si platí, ať už Češi nebo zahraniční, vs. ti, kde to hradí pojišťovna, je 70:30. V těch státních lázních je to úplně opačně, ten poměr je 20:80, a je to dobře, protože v těch státních lázních chceme opravdu, aby byli léčeni především ti, kteří mají léčbu hrazenou kompletně ze zdravotního pojištění. Problém je, že těchto lázní, jsou dvoje nebo troje, tak se může týkat problém úhradové vyhlášky. Tam by mohl být ten kompenzační mechanismus využit, protože tyto se vymykají z toho systému jaksi poměrů, řekněme, 70 % mzdy nebo náklady mzdové, osobní náklady, takhle bych to měl správně říct, a, řekněme, 8 % náklady na energie. Pak je samozřejmě problém, tak jak zmiňoval pan senátor, nejenom s casemixem, ale i s tím základem, ze kterého byl vypočítáván. My jsme vycházeli z nějaké struktury, která je dána standardním lůžkovým zařízením. Ale pokud to lůžkové zařízení má typickou strukturu nebo má, řekněme, urgentní příjem, který původně měl zaniknout, ale domnívám se, že není dobré, aby zanikl, abychom jej podpořili, řekněme, je to urgentní příjem u specializovaného pracoviště, které je, řekněme, zaměřené na řešení cévních mozkových příhod a přijímá jenom pacienty s cévní mozkovou příhodou. Ale nemá tam urgentní příjem chirurgický, standardní nebo interní. Nebo se to týká některých velmi specializovaných pracovišť. Tak jsme to samozřejmě v té úhradové vyhlášce úplně zohlednit nemohli.

Nemohu stoprocentně vyloučit, že pokud se ukáže právě, jak řekl pan senátor Kraus, koncem srpna, že by ten mechanismus byl postaven opravdu tak, že by měl negativní dopad na nějakou úzkou skupinu jasně definovaných zdravotnických zařízení, která mají, řekněme, méně typickou strukturu, že bychom nevyužili kompenzační vyhlášky, ale zatím to považuji za spíše méně pravděpodobné. Plánujeme ten vzorec. Na základě debaty s radou poskytovatelů a zástupci různých typů zdravotnických zařízení spíše v současné, v té nové úhradové vyhlášce, kterou budeme vydávat v letošním roce, zase do poloviny roku, tak v září letošního roku, spíš to plánujeme upravit tak, abychom v příštím roce ty mechanismy více narovnali, plánujeme pokračovat v tom trendu, který tady byl zmíněn, to znamená podpora následné péče, kde bychom chtěli, aby následná péče byla, řekněme, ekonomicky zajímavá, aby opravdu se jí věnovala ta zařízení, aby pacienti zbytečně neleželi v nemocnicích a nečekali na lůžko následné péče. Chceme podpořit výrazným způsobem péči o seniory, tedy geriatrii, chceme výrazným způsobem podpořit jednodenní chirurgii, jednodenní medicínu, tak, jak nám ji navrhnou výbory odborných společností, tak, abychom opravdu zbytečně neprodlužovali hospitalizaci pacientů. Debatujeme o tom, že u některých typů výkonů zrušíme povinnost hospitalizace, ono to zní děsivě, ale typickým výkonem může být odebrání vzorku pomocí tenké jehly, tedy biopsie, která dnes vyžaduje hospitalizaci, ale ten výkon se prakticky všude ve světě dělá de facto jenom s dvouhodinovou, tříhodinovou observací po výkonu. Zase by to pacientům zjednodušilo život a zjednodušilo by to život i těm zdravotnickým zařízením. Samozřejmě plánujeme něco, co považujeme za naprosto zásadní, podporu centrové péče, tedy podporu specializovaných pracovišť, která opravdu provádí výkony, které se soustředí do těchto pracovišť, kde chceme, aby cestou vzniku dalších specializovaných center se podařilo nejenom snížit náklady a zvýšit efektivitu, ale především zlepšit úspěšnost těch výkonů a přežívání pacientů.

Skončím příkladem, který je teď, řekněme, z mého pohledu velmi aktuální, a to je karcinom pankreatu, kde snahou ministerstva spolu s gastroenterologickou, chirurgickou a dalšími společnostmi, kteří s tím návrhem aktivně přišli, je vytvořit nějaký záchytný systém pro rizikové pacienty, které dnes umíme definovat, tak, abychom u nich ten nádor zachytili co nejmenší. Pokud ten nádor má velikost 1 centimetr, ta šance na pětileté přežití, pokud je pacient operován opravdu v centru, kde se tomu opravdu věnují, se pohybuje, řekněme, kolem 30 procent, pokud ten nádor má půl centimetru, ten nádor lze zachytit pomocí endosonografického vyšetření, to přežití podle dat, která máme v současné době k dispozici, i z ČR, se dostává až k 50 procentům, pětileté přežití.

U tohoto jinak strašně fatálního nádoru, dokonce někteří mí kolegové tuto diagnózu měli v letošním, loňském roce... Z toho důvodu bychom velmi rádi i některé tyto aspekty, které se týkají velmi specializovaných pracovišť, zvážili, buď v kompenzační vyhlášce, pokud se ukáže, že covid na to měl negativní dopad, v loňském roce, v prvních 3 měsících, znovu opakuji, zatím se nic takového neukazuje, ale rozhodně chceme dostat to do úhradové vyhlášky v letošním roce, kdy ty diskuse s pojišťovnami, s plátci, s radou poskytovatelů, tedy s těmi, co výkony provádí, jsou velmi intenzivní. Nově, poprvé za historii od roku 1989, jsme do debaty o úhradové vyhlášce vtáhli pacientské organizace a chceme, aby pacientské organizace měly možnost, především co se týká screeningových programů, preventivních programů, aktivně vystupovat, řekněme, a posuzovat, jestli ten předpokládaný efekt bude opravdu v tom zaměření na prevenci mít ten dopad, jak my očekáváme.

Omlouvám se, že jsem byl velmi podrobný, ale myslím si, že ta problematika je nesmírně závažná. Nevěřím tomu, že tady existuje jeden jediný senátor, kterého by netrápil nedostatek praktických lékařů pro dospělé a praktických dětí pro děti a dorost nebo zubařů. Jsem si naprosto jistý, pokud nejste z velkých měst, vracíte se do svých regionů, jste denně vystaveni dotazům, co s tím uděláte, asi se snažíte hledat řešení, já se o to taky snažím, doufám, že budu o některých krocích postupně informovat v tomto roce Senát a budeme společně s Poslaneckou sněmovnou, Senátem přetavovat do změn zákonů, protože bez některých legislativních úprav a bez, řekněme, systematického tlaku na to, abychom posilovali ty obory, které nám chybí, abychom přesvědčili zubaře, že přece jenom, omlouvám se, že to takto říkám, jich se týká Hippokratova přísaha, měli by mít smlouvy s pojišťovnami, měli by poskytovat péči pacientům, koneckonců, 6 let studovali na našich vysokých školách, bez toho se asi neposuneme dál. Budeme pořád jenom slibovat něco, co je nesplnitelné. To je asi tak za mě, co jsem k tomu chtěl říct.

Je to tedy, omlouvám se velmi, podrobná odpověď na dotaz pana senátora. Děkuji.