Děkuji. Dovolte mi ještě jednu lehce neformální věc. Proto si dovolím oslovení, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, přátelé. Já jsem teď téměř devátý měsíc ve vládě Petra Fialy. Petr Fiala je můj bývalý rektor. Jako rektor to byl výborný šéf, tu univerzitu obrovsky posunul. Tak jak tady padlo, že za chlapem něco musí být vidět, tak za ním je vidět minimálně kampus Masarykovy univerzity. A dneska má Petr narozeniny. Takže mi dovolte, byť je to mimořádná schůze, abych mu popřál všechno nejlepší k narozeninám. Je to člověk, kterého si vážím, a Petře... (Obrací se k předsedovi vlády a jeho zvolání zaniká v potlesku. Tleská celý sál, poslanci pětikoalice vestoje. Premiér se uklání a děkuje.) 

A nyní, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych i já řekl pár slov k této schůzi a k tomu, co za devět měsíců udělalo Ministerstvo zdravotnictví a jaký je můj názor jako ministra zdravotnictví a vicepremiéra této vlády.

Chápu to, že opozice svolává schůze na nedůvěru vládě a naprosto rozumím tomu, proč takovou to schůzi svolává hnuti SPD. Je to vcelku logické. Strana má blízko k Rusku, má blízko ke Kremlu, nemá ráda Evropskou unii, a je vcelku jasné, proč tedy svolává tuto schůzi. Mrzí mě to v případě hnutí ANO, protože já před vás předstupuji během českého předsednictví Radě Evropské unie pouhých několik dnů před jednáním ministrů zdravotnictví Evropské unie, které mě čeká příští týden. Bude tam naprosto unikátní setkání ministrů zdravotnictví zemí Evropské unie a budeme se bavit o věcech důležitých pro všechny občany České republiky, tedy i pro nás, co tady sedíme. Budeme se bavit o dostupnosti centrové léčby, budeme se bavit o tom, aby drahé léky byly dostupné i v zemích, jako je Česká republika, stejně rychle jako po celé Evropě. Budeme se bavit o dostupnosti klinických studií. Budeme navrhovat nové screeningové programy v případě karcinomu prostaty. Budeme se bavit o změnách smluv, co se týče vakcín. Budeme se bavit o tom, jak posunout zdravotnictví v Evropské unii dál, a to, si myslím, že není věc politická, je to věc odborná. Doufal jsem že budu mít prostor se na toto jednání připravovat. Chápu, že toto je důležitější než Evropská unie.

Co se důvodu svolání schůze týče, tak nyní ponechme stranou, že ředitel rozvědky rezignoval, objevily se nové důvody. Stranou lze ponechat také jistý nesoulad v tom, že kolegové a kolegyně z hnutí ANO jsou pohoršeni kontaktem s trestně stíhaným podnikatele Redlem, a obžalovaný podnikatel Babiš v jejich čele jim nevadí. Ale to je věc každého z vás. Stranou ale nelze ponechat skutečnost, že jste, vážení opoziční poslanci, po vzoru Jiřího Paroubka kráčet v jeho šlépějích ochotni usilovat o shození vlády během českého předsednictví Radě Evropské unie a riskovat tím ostudu. Ostudu nás všech, ostudu České republiky, a to zvláště v současné velmi těžké geopolitické a energetické situaci, kdy nás krize svírá ze všech stran. Pro mě je to zklamání, pro mě je to zklamání a mám pocit, že vám na naší zemi nezáleží. A mrzí mě to o to více, že řady z vás si odborně i lidsky velmi vážím. Nikdy jsem neváhal pochválit, nikdy jsem neváhal být vstřícný. Rozumím tomu, že jste opozice, nerozumím tomu, že jste se ochotni k něčemu takovému, jako je dnešní schůze, propůjčit; nehledě na to, že do toho jdete s přístupem po nás potopa. Aneb, shodíme vládu, a pak se uvidí.

Za čtyři roky vaší vlády, kterou drželi u moci komunisté, jste výrazně nabourali parlamentní demokracii, nezávislost justice i férový stát. Připomněl bych jenom rozsudek soudu, co se týká bývalého náměstka ministra zdravotnictví Toma Philippa. Děkuji za to, že dneska mám dva náměstky, je to vaše zásluha, kdy soud jasně rozhodl, že to, jak se prováděly za vaší vlády čistky na ministerstvech, čistky na ministerstvech, bylo v rozporu se zákonem.

Já jsem tady byl osočen, že jsem vyhodil ředitele nemocnice, že jsem udělal výběrové řízení na ředitele nemocnic a vyhazoval jsem ředitele, říkal pan bývalý premiér. Tak on během čtyř let vyhodil všechny ředitele nemocnic, všechny je vyměnil. Já jediného ředitele, kterého jsem vyhodil, tak to byl ředitel profesor Arenberger. Tak pokud to je ten ředitel, za kterého bojujete, pak jste si sami vystavili vizitku. (Potlesk poslanců vládní koalice.)

Dnešní schůze má jeden pozitivní aspekt. Sledují ji občané i média, a naše vláda tak má šanci složit veřejnosti účty za osm, prakticky devět měsíců vládnutí. Stálo před námi mnoho výzev. Nejen ty staré, kdy musíme hasit problémy způsobené předchozí vládou, ale i nové, zejména v podobě války na Ukrajině a z ní plynoucích problémů. Jako vicepremiér a ministr zdravotnictví a opravdu hrdý člen této vlády říkám, že se nemáme za co stydět.

Já se teď přesunu k tomu, co jsme na Ministerstvu zdravotnictví za těch posledních 258 dní připravili, dotáhli a nastavili. Já bych chtěl na úvod poděkovat všem zaměstnancům Ministerstva zdravotnictví. Chtěl bych jim poděkovat za skvělou práci, kterou odvádějí. Nejsou to jenom náměstci, ale jsou to ředitelé odborů, jsou to jednotliví vedoucí oddělení a referenti. Opravdu dělají maximum pro to, abychom přestáli situaci, odvádějí vynikající práci, ministerstvo šlape dnes jako dobře promazaný stroj a mně je ctí, že ho můžu vést.

Vy to víte, vy, kteří jste členy zdravotního výboru, to samozřejmě dobře víte. Mnozí z vás pravidelně chodí na zdravotní výbory, mnozí z vás se pravidelně s nimi potkávají a jak koaliční, tak opoziční členové nepochybně potvrdí, že jsou vždy skvěle připraveni a kompetentně vysvětlují naše kroky. Já vám za to, kolegové, děkuji.

Víte to také proto, že jsem splnil to, co jsem slíbil, že chci, aby jak opoziční, tak koaliční poslanci a senátoři jezdili spolu se mnou na zahraniční cesty a mohli jsme diskutovat s kolegy z parlamentů a senátů z ostatních zemí, spolu s vládami těchto zemí komplexně tuto problematiku. Já jsem rád, že na odborné věci nemáme stejné názory, pokrok v medicíně - pokrok v medicíně je možný pouze tehdy, pokud nemáme stejné názory, pokud o nich diskutujeme, pokud předkládáme fakta a jde nám o jednu jedinou věc, zlepšit dostupnost a kvalitu zdravotní péče. A jsem rád, pokud se bavíme mezi čtyřmi očimi... (Oprava z pléna.) ...očima, ať žije Morava, že všichni ti, kteří jste ve zdravotním výboru, tak toto opravdu seriózně diskutujeme.

O to víc mě mrzí tato schůze.

Nyní mi dovolte přejít k samotné činnosti a úspěchům Ministerstva zdravotnictví za těch necelých devět měsíců od nástupu. Začnu třemi základními tématy, a to je covid, Ukrajina a české předsednictví.

Naše vláda nastoupila v době, kdy kulminovala varianta koronaviru Delta a Omikron. Omikron se blížil a byl za dveřmi, a nastupoval pak v lednu. Pod mým vedením se v zásadě změnil přístup k řízení pandemie. Místo politických hádek, nekompetentních zásahů a chaotického rozhodování přistoupilo ministerstvo k řízení epidemie na základě doporučení odborníků. Já jsem sestavil Národní institut pro zvládání pandemie, jsou v něm odborníci s různými názory, ale umějí diskutovat a dospívají k závěrům. Spolu s odborným aparátem pak tato stanoviska předkládají centrálnímu řídícímu týmu. Politici do procesu vstupují zcela minimálně, nesnaží se ho mediálně využít, a nová opatření byla ohlašována primárně po jednání vlády v momentě, kdy na nich panovala odborná i politická shoda. Porovnejte to s předchozím přístupem, sáhněte si do svědomí, vzpomeňte si, jak to probíhalo. Jasně, srozumitelně a pochopitelně vždy říkáme, co nás čeká. Žádná chaotická opatření oznamovaná na twitteru nebo v obskurních videích. Žádná Čau lidi!, kde bychom pak museli druhý den měnit ten názor, protože jsme se zapomněli zeptat odborníků. Vzpomeňte si - vzpomeňte si, jak probíhal chaos se zavíráním restaurací. Vzpomeňte si na podzim roku 2020. Já vím, je to dávno, paměť je krátká. Ale to je ten měsíc, kdy skončil pan ministr Vojtěch, a já jsem ho tady nikdy nekritizoval a opakovaně jsem říkal - to nebyl špatný ministr. A proč skončil? Protože se nebyl schopen domluvit s premiérem, jestli roušky ve školách ano, nebo ne. V pondělí roušky ano, v úterý ne.

Je snad dobrá zpráva, že již neslyšíme z úst premiéra věty, jako například v září toho roku - sám se divím, co to z toho ministerstva vypadlo. To tady zaznělo, pusťe si záznam. Bohužel, takto mluvil premiér o svém ministrovi ze stejné strany. Poté, co pak vystřídal plejádu různě vytažených ministrů, se k němu pokorně vrátil.

Naše vláda se nemusí ptát na to, kdo měl přijít a nepřišel. (Potlesk z řad koalice.) Naším úkolem bylo a je nacházet společnou řeč a řešení s odborníky, jejichž důvěru jsme si získali. Ano, nemusíme mít na řešení problémů úplně stejné názory, k cíli nevede vždy jenom jedna cesta, ale o těch cestách musíme diskutovat a ne je chaoticky měnit, jednou hot, jednou čehý. Odborníci dodávají kompetentní stanoviska nejenom k probírající (probíhající?) epidemii a k jejímu řešení, a plánují, jak dál. Jednání nejsou vždy jednoduchá, ale to je právě ten princip, jak se řeší podobné krize.

Zatímco předchozí období byla plná politicky vyvolaných válek, a zbytečných válek, mezi odborníky, nyní jich většina sedí za jedním stolem a debata je kultivovaná. A to je to, o co já se vždycky budu snažit.

Během omikronové vlny jsme ve spolupráci s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a obchodu, a já jim za to velmi děkuji, zavedli masivní testování ve firmách, to spolu s očkováním vzhledem k nízké virulenci a testování ve školách prokazatelně přibrzdilo vlnu omikronu tak, že jsme ji zvládli bez zahlcených nemocnic, lockdownů, zavírání škol, děti mohly jet na hory, a nezavírali jsme společnost ani ekonomiku. Spolu s tím jsme velmi rychle zprovoznili e-neschopenku jako automatickou službu, což pomohlo právě zaměstnavatelům ve chvíli, kdy měli své zaměstnance nakažené.

Když jsem nastoupil na Ministerstvo zdravotnictví, zařekl jsem se, že nebudu dělat žádné ukvapené politické rozhodnutí, která povedou k uzavírání společnosti, ale naopak, že budu naslouchat doporučení odborníků a opatření budu rušit hned, jak bude z odborného hlediska jen trochu možné. A můžete mě kritizovat, jak chcete, ale toto jsem plnil a splnil. Stejně jako zrušení toho nesmyslného a nevymahatelného povinného očkování a té vyhlášky. Slíbil jsem to, udělal jsem to. Najděte jednu věc, kterou jsem slíbil a nesplnil, a já se omluvím.

Naše vláda se v přístupu k epidemii spoléhala a spoléhá na osobní zodpovědnost občanů. Ano, proto jsme v roce 1989 byli na Václaváku, proto jsme třepali klíči, chtěli jsme svobodu, chtěli jsme demokracii a její součástí je osobní odpovědnost. A součástí demokracie je i možnost dělat chyby, stát musí být připraven pomoci, ale nesmí zakazovat lidem svobodu. (Potlesk z řad koalice.) Byla to chyba? Někteří opoziční poslanci mi to tady vyčítali, vzpomeňte si na konec loňského roku. Vzpomeňte si na to, kdy jsem řekl, jaká opatření budou na Silvestra. Vzpomeňte si na to, kdy jsem nechtěl zavřít všechno na Silvestra. A stalo se něco? Já jsem lidem věřil, a nebyla to chyba. Všechna opatření jsme v několika vlnách zrušili během února, března a dubna. Ano, musel jsem podstoupit velmi složité debaty kvůli pandemickému zákonu. Zneužil jsem pandemický zákon? Udělal jsem něco špatného s pandemickým zákonem? Zkuste mně říct jednu jedinou věc. To, co jsem řekl, to jsem slíbil (splnil?), a všichni ti, co na mě pokřikovali v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, tak lhali. Použil jsem někdy k nějakému tyranizování pandemický zákon? Nikdy! A co jsem udělal, jak to šlo? Navrhl jsem ukončení pandemické pohotovosti. Zahájili jsme legislativní práce na zefektivnění krajských hygienických stanic pod státní hygienickou službou, aby do budoucna byla jasná koncepce pro řízení celorepublikových zdravotnických krizí.

K tomu se pojí i vhodnější vymezení kompetencí Státního zdravotního ústavu, abychom z něj vytvořili zdravotní ústav západního střihu. A ano, ano, já se tady připojuji k tomu, co navrhovala, prostřednictvím paní předsedající, paní poslankyně Adámková, pan poslanec Špičák a další, my musíme postupně vybudovat něco, co se bude blížit Kochovu institutu, naprosto se v tom odborně shodneme.

To, co se zásadně změnilo, byla spolupráce jednotlivých ministerstev. My spolupracujeme velmi dobře a já si troufnu říct, že ostatní ministři nejsou mí političtí konkurenti, ale mí přátelé. Spolupracujeme s ministrem vnitra na nové legislativě, která bude řešit podobné situace a předložíme ji Poslanecké sněmovně tak, jak jsme slíbili, aby už žádná mimořádná opatření nemusel stále dokola rušit správní soud.

Převzali jsme systém chytré karantény od Armády České republiky během 3 měsíců, aniž bychom potřebovali další personál, čímž vznikl Národní systém pro zvládání zdravotních hrozeb.

I nadále samozřejmě zasedá centrální řídící tým. Ve spolupráci s odborníky jsme samozřejmě připraveni na podzimní vlnu, rozšíří se očkovací kampaň a dnes EMA schválila upravené očkovací látky a já jsem vyjednal, že vždycky dostaneme poslední typy očkovacích látek. Tedy pokud komise tyto látky schválí, do 14 dnů budou v České republice.

Očkování je jediná cesta, jak se preventivně chránit před závažným průběhem onemocnění a před smrtelným. Všechna data, a to data i ze současné vlny koronaviru z posledních 3 měsíců to jasně vypovídají. Je samozřejmě každého volba, jestli se naočkuje nebo ne, ale já to všem těm, kteří jsou senioři, kteří mají komorbidity, všem, kteří mají vysoké riziko, opravdu vřele doporučuji. Je to nejlepší způsob, jak se ochránit. Ale nikdy to nebudu nikomu nařizovat.

Samozřejmě jsme zajistili dostatek léčivých prostředků včetně paxlovidu. Ano, já jsem dostával opakovaně, jak to bude s paxlovidem, že pro to nic nedělám. Já jsem celých 6 měsíců intenzívně jednal a výsledek je, že máme smlouvu na množství paxlovidu, které bude potřebné. Nemáme tam žádný horní limit a nemůže se stát na základě této smlouvy to, co se stalo s monoklonálními protilátkami, že to, co nespotřebujeme, budeme muset platit. To je těch 14 miliard těch zdravotních pojišťoven. 1,5 miliardy za monoklonální protilátky, které zaplatí pojišťovny a musí je zaplatit Ministerstvo zdravotnictví. A tak bych mohl pokračovat. Ale to jsem tady opakovaně vysvětloval a je to nošení dříví do lesa.

A to přesně tolik paxlovidu, kolik budou potřebovat naši nemocní. A co my musíme udělat jako Poslanecká sněmovna, abychom co nejrychleji legislativně ošetřili, aby se tento lék dostal do té poslední lékárny, buď změnou zákona, který tady leží a neprojednáváme ho, protože máme jiné důležitější věci, jako je odvolání vlády, anebo budu hledat jinou cestu. Toto považuji za prioritu. To je moje role ministra zdravotnictví. Nebude nutné platit nadbytečné množství, ale zaplatíme za to, co spotřebujeme a dostaneme to k našim občanům.

Na tomto místě bych za to rád poděkoval jak NAKITu, tak armádě, ÚZISu, Státnímu zdravotnímu ústavu, SUKLu, nemocnicím a samozřejmě všem zdravotníkům. Jenom spolupráce, opravdu intenzívní týmová spolupráce napříč všemi těmi odborníky vedla k úspěchu. Já vám za to moc děkuji.

Po koronaviru se Ministerstvo zdravotnictví a vláda jako celek musela vypořádat s další výzvou. 24. února se definitivně zbláznil ruský diktátor a rozpoutal v Evropě další válku. Po desítkách let se vracíme do situace, kterou zažili naši prarodiče a Rusko brutálně a nespravedlivě útočí na Ukrajinu. To není nic jiného než invaze, je to normál ní invaze. Jedna svobodná země bez varování zaútočila na jinou zemi. Říkejte si tomu jak chcete, ale je to prostě invaze. Totéž před tím udělal Adolf Hitler.

Této invazi v následujících měsících padly za oběť desetitisíce lidí, což vedlo k největší uprchlické vlně v krátké historii naší republiky. Když v roce 1969 prchali z České republiky před komunismem občané na západ, to nebyli migranti, to byli uprchlíci. Mne uráží, když někdo říká ukrajinským uprchlíkům migranti. Není to totéž. Buď je to neznalost, pak doporučuji wikipedii a nebo definici OSN, a nebo je to schválnost.

Česká vláda a občané se nezalekli. Nečekali, co udělají ostatní, naopak šli příkladem celému světu. Vláda, občané i neziskový sektor se vzedmuli ke zcela nevídané vlně podpory. Například k minulému týdnu se na účet velvyslanectví Ukrajiny sešlo neuvěřitelných 1,3 miliardy od 145 tisíc dárců. Prostředky posílá Člověk v tísni, Paměť národa a další organizace. Zatímco do Česka proudili uprchlíci a jsou to hlavně ženy a děti, jsou to senioři, tak směrem na Ukrajinu probíhala finanční a materiální pomoc všeho druhu. Česká vláda, armáda, občané, jednotlivá ministerstva, neziskové organizace - každý přiložil ruku k dílu. Vznikaly sbírky, překládaly se weby, rozhlasové i televizní vysílání. Přijali jsme nejvíce uprchlíků na počet obyvatel na světě, na pomoc obráncům Ukrajiny se vydalo obrovské množství peněz a o uprchlíky jsme se společně postarali. Celá naše země ve shodě pomáhala potřebným a já jsem jako občan na náš národ ohromně hrdý.

Říkám to i proto, že Češi mají solidaritu v sobě. Samozřejmě že to někteří zneužívají, samozřejmě, že někteří říkají, že je to špatně. Není to špatně. Mnozí jste se tady odvolávali na křesťanské hodnoty. Tak než se zase budete odvolávat, přečtěte si příběh o milosrdném Samaritánovi a pak mluvte.

Na Ministerstvu zdravotnictví jsme se okamžitě pustili do práce. Vznikl tým složený ze zástupců ministerstva, ÚZISu, VZP, Svazu zdravotních pojišťoven České republiky, Asociace krajů, Svazu měst a obcí České republiky, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru, Sdružení praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, Sdružení zástupců pacientských organizací. V rámci zdravotnictví jsme podnikli celou řadu kroků na pomoc uprchlíkům. Hlavním krokem byl, po udělení víza strpění status státního pojištěnce pro uprchlíky. Nemohli jsme dopustit, aby zde byly statisíce lidí bez nároku na hrazenou péči. V řádů dnů byla přizpůsobena i linka 1221, kam ve svém rodném jazyce mohli volat nejen uprchlíci, ale i lékaři, kteří se s nimi potřebovali dorozumět. Naši pracovníci na této lince odbavili k dnešnímu dni bezmála 15 tisíc hovorů.

Naše přímo řízené nemocnice se také okamžitě zapojili do péče a zvýšený nápor zvládly, za což jejich vedení a personálu patří opravdu velký dík.