Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, přeji vám dobré poledne a dovolte mi, abych se vyjádřil také k předkládanému návrhu stavebního zákona, což je tradičně jedna z nejobtížnějších norem. Nikdy to nebývá jednoduché, ve Sněmovně projednávat stavební zákon. A samozřejmě jednoduché to zřejmě nebude ani nyní. Já se k tomu teď hlásím proto, že Ministerstvo kultury, tento rezort patří mezi ty, které budou dopady nové stavební legislativy ovlivněny docela zásadním způsobem. Takže mi dovolte, abych vás informoval o tom, jak jsem se vlastně začal poměrně už v takové pokročilé fázi zabývat tou přípravou nového stavebního zákona.

Rád bych tady řekl, že snad je jasné, že právě Ministerstvo kultury je to, které musí hledět na to, aby v té nové podobě byla v určité rovnováze ochrana zájmů rozvoje, individuálních zájmů a na druhé straně zájmu veřejného. Věřím, že se tady ve Sněmovně shodneme na tom, že veřejný zájem reprezentovaný Ministerstvem kultury je tady docela zásadní, protože jsem přesvědčen, že všichni chápeme, že všichni žijeme v krajině, která je formována člověkem a v níž právě to hmotné kulturní dědictví je poměrně významnou součástí naší identity. Všechny ty věže radnic, kostelů, kaple a kovárny, to všechno je poměrně významně součástí, vlastně vytváří kvalitu našeho života a je to to, podle čeho vlastně poznáváme to místo, ve kterém se třeba cítíme doma. Proto si myslím, že veřejný zájem je něco, na čem bychom se měli shodnout, a pokud tedy provádíme změny, tak by měl být tady poměrně zásadně chráněn a měli bychom také na tom ve Sněmovně najít shodu, kde jsou ty hranice, které by neměly být překročeny při vyváření stavebního zákona nového.

Jenom bych chtěl upozornit na jednu věc, že pokud se mluví tedy o památkové péči jako něčem, co souvisí s tím problémem rychlosti stavebních řízení, tak já si myslím, že památková péče by neměla být vnímána jako něco, co zásadním způsobem ovlivňuje rychlost stavebních řízení v ČR. To znamená, já to neberu tak, že to je to, s čím se musíme vypořádat prioritně, má-li se stavební řízení výrazně zrychlit. Já to chci doložit jednak tím, že velikost chráněného území památkových zón v ČR tvoří jenom asi 1,4 % toho celého území, na které se vztahuje účinnost stavebního zákona. Takže je to poměrně nepatrný zlomek, i když vím, že to je někdy ve významných místech nebo v atraktivních místech, ale není to rozhodně zásadní věc z hlediska celkové plochy, na kterou stavební zákon působí.

A druhá věc je, já nezpochybňuji to, že památková péče - sám jsem se setkal s případy, kdy s ní lidé nemají dobrou zkušenost. Takže vím, že to existuje, ale to snižování administrativní zátěže tady se dá dělat také jinak. To nemusí být zrovna řešeno ve stavebním zákonu. Já mám na mysli třeba plány ochrany. Pokud chcete, aby se omezila nutnost vydávání povolení, tak stačí vypracovávat ony plány ochrany historických měst a míst. Vím, že jich je velice málo, protože na to nejsou finance. Právě proto my se dnes snažíme změnit způsob financování, aby to bylo dosažitelné pro daleko víc míst, krajů a měst. Takže to je jeden nástroj.