Kontrola NKÚ nezohledňuje vůbec podstatu komplexní sociálně-ekologické problematiky lokalit, která spočívá primárně v profylaxi, nikoli v likvidaci. Nezohledňuje ani fakt, že specifika každé obce, její rizika a potenciality, jsou pokaždé jiné. Nelze na ně proto jednotně uplatňovat strohá formalistická měřítka a odsuzovat jeden z nejužitečnějších rozvojových programů za to, že místo pouhé sanace přispívá k revitalizaci, která je navíc podmínkou dotačního programu.

„Děláme věci tak, aby co nejvíce pomáhaly lidem, ne abychom si něco odškrtli,“ říká ministryně Dostálová „a mě osobně mrzí, že ačkoli se zpráva tváří velmi kriticky, ve skutečnosti našla často jen formální pochybení sotva u každého pátého z pouhé čtvrtiny kontrolovaných projektů. Na to je kritika programu zcela neodůvodněně tvrdá.“

Program Demolice budov v sociálně vyloučených lokalitách (SVL) pomohl od 2016 více jak sto obcím vyřešit letité problémy s vysoce rizikovými sociálními objekty. Jde zpravidla o objekty, které ohrožují okolí svou statikou, fungují jako nekontrolované místo šíření sociálně patologických jevů a tvoří potenciální vysoce rizikové jádro budoucích sociálně vyloučených lokalit. Obce, které se potýkají s problémy sociálního vyloučení, mají zpravidla i finanční problémy, a je pro ně proto obtížné sehnat peníze na demolice. U rizikových objektů, v nichž jsou často ubytovací prostory technicky úzce spojeny s dalšími prostorami (sklepy, garáže, skladiště, haly apod.) pak nestačí pouhé zbourání ubytovací části (bylo by to jako v chirurgii odstranit jen část napadené tkáně). Je třeba demolic i ostatních objektů v areálu a prostor pak celkově revitalizovat.

„Problém chátrajících budov rovněž není v tom, zda jsou či nejsou součástí existujících sociálně vyloučených lokalit, jak tvrdí zpráva NKÚ, ale že svou přítomností takovou lokalitu hrozí vytvářet,“ říká náměstek pro řízení sekce evropských a národních programů Zdeněk Semorád. „Pouhá sanace proto nic neřeší. Jsou to vyhozené peníze. Snažíme se proto primárně o komplexní program prevence, který pomáhá riziková místa nejenom rušit, ale pokud možno je do budoucna nepřipustit.“

Další z výrazných kritik zprávy je tvrzení, že alokované prostředky neodpovídají zájmu a jejich čerpání. MMR mělo podle kontrolorů NKÚ přesně vědět, kolik budou stát jednotlivé demolice a proto špatně odhadlo alokační část. „To je ovšem nepochopení principu výběrových řízení,“ doplňuje náměstek ministryně. „Kdybychom věděli přesně cenu, za kterou se bude realizovat, nemuseli bychom koncipovat zákon o veřejných zakázkách. Veřejný sektor by ale nikdy neušetřil.“