Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji moc za slovo.

Já vás možná překvapím, ale já začnu poděkováním. Chtěla bych vám poděkovat, protože skutečně si velmi vážím toho, jak jsme na výborech ten stavební zákon mohli probrat, velmi si cením i toho, že jste ocenili to dobré, co ve stavebním zákoně je, jako například změna procesů, že bude jenom jedno řízení, že odstraníme ping-pong, že navrátíme ty apelační principy, aby to řízení bylo samozřejmě efektivnější, že zavádíme digitalizaci, velmi jsme se bavili o datech, jak to přesně bude fungovat, dotkli jsme se i černých staveb.

Na čem jsme se neshodli, v podstatě to bylo napříč všemi výbory, je ta institucionální rovina. Věřím, že mi odpustíte i dovolíte zároveň, pokud se pokusím tady ještě trošičku zabojovat a ty věci znova si říct, tak jak se mají a co nás k tomu vedlo.

Jedním z hlavních pilířů stavebního zákona je zajistit dodržování lhůt na straně úřadů, na straně úředníků, a to směrem k jakémukoli stavebníkovi, občanovi, investorovi a tak dále. Já jsem se o to snažila už v rámci těch výborů, nicméně samozřejmě vím, že jste s tím detailně seznámeni, ale jenom znova pro vás ukazuji tu situaci, která je dnes v jednotlivých krajích. Tady je jeden konkrétní kraj. Na území toho kraje je 48 stavebních zákonů, na území jednoho kraje, tedy úřadů, na území jednoho kraje. Celkem jich máme v ČR přes 700! Jenom obecních stavebních úřadů. V rámci jednoho kraje takto jednotlivě na těch stavebních úřadech pracuje kolem 150 lidí. A ten problém dneska je, že tady sedí dva lidé, tady jeden, tady tři, tady pět, někde sedm... Ale tito lidé si mezi sebou v tom systému, tak jak je to dnes nastaveno, nemohou pomoci, nemohou se zastupovat. To znamená, že pokud jeden z těch dvoučlenných například stavebních úřadů odjede na dovolenou, druhý onemocní, tak bohužel musí vždycky počkat ten stavebník, až se samozřejmě naplní ta struktura toho stavebního úřadu.

Naším cílem není oddálit stavební úřady z těch obcí, naším cílem je, aby to byla jedna hierarchie, aby těchto 150 lidí v rámci jednoho kraje si mohli pomáhat, byli zastupitelní, a tím pádem samozřejmě došlo k tomu, že budou moci dodržovat lhůty.

Musím říci, byť jsem včera strávila den v Ústeckém kraji kvůli těm katastrofám, těm živelním pohromám, které byly, tak se konalo i setkání lídrů českého stavebnictví, kde byli i zástupci měst a obcí. Zazněl tam docela zajímavý argument. Města řekla, že když se na to podívají z určitých úhlů, protože samozřejmě ten fenomén systémové podjatosti bohužel nabývá na síle, aktuálně opět Praha bude řešit asi systémovou podjatost na metro D, tak říkala, že byť je to pro ně opravdu velmi hořké sousto, velmi hořké sousto, tak na druhou stranu jsou si vědomi toho, že samy ty města a obce, když odejde stavební úředník do důchodu, že opravdu je velmi těžké na základě výběrového řízení vybrat nové lidi. A že v podstatě i v kontextu toho, že se o tom málo mluví, aby byla ta zastupitelnost, aby byl ten prostor pro to, aby se dali najímat noví lidé, aby mezitím je zastoupilo jiné úřednictvo, tak to v dnešní době chybí.