Děkuji, vážený pane přesedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Mám velkou radost, že jsme se konečně dostali k projednávání třetího čtení našeho návrhu na navýšení rodičovské na 300 tisíc korun.Víte, že před dvanácti lety odpovídala tříletá rodičovská dovolená minimální mzdě a víte, jak je to dnes.Dnes je to zhruba polovina. Nicméně pokud bude náš návrh na navýšení rodičovské na 300 000 schválen, tak se dostaneme zase u tříleté rodičovské alespoň na nějakých 75 % dnešní minimální mzdy. Ráda bych přitom připomněla, že za 220 000 si dnes koupíte asi jenom 80 % toho, co v roce 2008. Dosadit si může každý sám - jídlo, plenky, hračky, hygienické pomůcky či léky. Já to beru jako křivdu na rodinách, kterou musíme napravit. 

Tímto návrhem zákona chceme, aby se v České republice rodilo více dětí, protože pokud budou mít rodiny jistotu a budou mít podporu státu, tak budou - domníváme se - ochotny mít více dětí. Já si myslím, že v České republice by se neměl nikdo bát, že své děti neuživí nebo že si založením rodiny zásadně pohorší v kvalitě svého života. Také bych ráda připomněla, že rodičovská není dovolená, ale tvrdá práce. Krásná práce, ale přesto tvrdá. Už teď mi přijde velmi nespravedlivé, aby si mladí lidé museli na založení rodiny našetřit. Pořízení základního vybavení pro miminko od kočárku přes postýlku až po oblečení, pak také - každý z nás to zná, kdo to zažil - dochází k výpadku jednoho příjmu. Víme, že plenky a umělá výživa jdou měsíčně v nákladech do tisíců. I právě tohle chce sociální demokracie změnit, protože lidé, kteří dělají všechno správně, pracují, platí daně, vychovávají své děti, pečují o své blízké, ti musejí mít v našem systému oporu a pro ty by měla fungovat velmi kvalitní sociální politika.

Já připomínám, že v naší zemi stále platí, že lidé chtějí mít alespoň dvě děti. To znamená dvě děti jsou ideál. Porodnost máme ale 1,7 dítěte na ženu. Je to více než u našich sousedů, více než na Slovensku, v Polsku nebo Maďarsku, ale z analýzy sociologa Dana Prokopa vyplývá a z dat získaných během výzkumu..
Člověk by měl už strach, že rodičovská poslance a poslankyně nezajímá. Vyplývá to z analýzy sociologa Dana Prokopa a z jeho výzkumu Proměny české společnosti z roku 2017. Z toho lze odvodit vlastně jediné - že mladí lidé potřebují lepší podmínky pro zakládání rodiny. Jak jistě víte, tak dneska navýšení rodičovské, za to všichni bojují, všechny politické strany. Myslím si, že z devíti subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně není jediný, který by byl proti. Já ale připomínám, že to byla sociální demokracie, která navýšení rodičovské prosadila do vládního programu, protože víme, že rodičovská, to znamená finanční podpora během prvních několika let po narození dítěte, kdy matka musí o dítě pečovat, je klíčová.

Taky asi víte, že cesta sem do třetího čtení byla velmi trnitá. Já jsem od začátku prosazovala nejspravedlivější variantu, a o tom jsem doposud přesvědčená, to znamená navýšení pro rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let, protože jsem stále přesvědčená, že nemůžeme rodiny, které se vrátily dříve do práce, takto trestat. Nicméně před rokem, když se o této variantě rozhodovalo, tak jsem byla osamocená jako kůl v plotě a ze všech stran jsem poslouchala, jak rozhazuji. Zejména ze stran, které nyní navrhují rodičovskou pro všechny - Piráti, KDU, ODS. A co se nestalo - modrá zoranžověla a v pravicových stranách se po dvanácti letech probudilo sociální cítění. Ale víte, proč tomuto návrhu, vašemu náhlému sociálnímu procitnutí nevěřím? V letech 2008 a 2009, bavíme se o pravicové vládě Mirka Topolánka, jste nechali rodiny platit poplatky u lékařů i za děti, i za novorozence. Tomu říkám cit pro rodinu. A v téhle podpoře jste pokračovali i v době, kdy už jste ve vládě díky bohu nebyli. Zatímco sociální demokracie protlačila před několika lety garanci míst v mateřských školkách i pro dvouleté děti, protože ne všechny děti se narodí s provazbou(?) na začátek školního roku, ODS nenapadlo nic lepšího, než navrhnout zrušení této garance. Očividně pro některé z vás to bude novinka, ale dostupná předškolní péče je pro mladé pracující rodiny s dětmi klíčová. Často právě rozhoduje o tom, jestli budou mít rodiny další dítě a v českých podmínkách se bavíme o druhém dítěti. To znamená pokud máme dostupnou předškolní péči, tak často to rozhoduje o tom, že se rodiny, pracující rodiny s dětmi, rozhodnou pro druhé dítě, které v českých podmínkách tolik chybí. Takže peníze jste chtěli vybírat i od novorozenců a jistotu, kterou jsme rodinám v jednu chvíli dali, jste záhy zrušili. Tomu říkám představa pravicové rodinné politiky v praxi. A proto si myslím, že to nebude s vaším sociálním cítěním tak horké. Ale to byla jen malá odbočka.

Všichni víte, že jsme se v koalici z rozpočtových důvodů, a bylo to ANO(?), rozhodli tu variantu podpora pro všechny s nejmladším dítětem do čtyř let.(?) Sociální demokracie od začátku chtěla pomoci všem rodinám, protože si myslíme, že takto by to bylo nejspravedlivější. Nicméně tak, aby nakonec neostrouhali úplně všichni, začali jsme projednávat jiné varianty. A výsledek? Výsledkem je koaliční kompromis, který není dokonalý. Není dokonalý, ale pomůže 80 % všech rodin, kterých se rodičovská týká. A já se za takový kompromis nestydím. Rodičovský příspěvek, tak jak je nastavený v České republice, je poměrně složitý, nicméně tato složitost a komplikovanost nám dává svobodu rozhodnutí. Tato komplikovanost umožňuje, že každý si může nastavit jednu z nejprivátnějších věcí ve svém životě, rodinný život, tak jak uzná za vhodné. Lidé, kteří chtějí dlouho pečovat, mohou a dostanou podporu od státu. Lidé, kteří se chtějí brzy vrátit do práce, mohou a dostanou podporu od státu. Já si myslím, že to je velmi spravedlivé.

Ten návrh, se kterým přicházíme, má základní mantinely. Možnost vyčerpat 80 000 navíc se bude odvíjet od dvou faktorů. Ten první je zbývající věk dítěte do čtyř let a celková výše příspěvku, kterou můžeme nebo můžou rodiny čerpat. Ta se odvíjí od předchozího příjmu a v podstatě zjednodušeně lze říci, že ta maximální částka, kterou může rodina čerpat, je výše mateřské. To znamená zbývající počet měsíců do čtvrtých narozenin a čerpat lze měsíčně ta maximální výše dle mateřské.

V přechodném ustanovení je explicitně uvedeno, že nárok na navýšení mají rodiny s aktivním nárokem na rodičovský příspěvek, tedy ty rodiny, které k 1. 1. příštího roku, roku 2020, ještě nevyčerpaly celou částku. Úprava pomocí přechodného ustanovení je naprosto standardní věc, prostřednictvím které přechází stará legislativa do nové. A protože se v mediálním prostoru objevují námitky, že je to protiústavní, tak bych ráda na to reagovala. Já si myslím a jsem přesvědčená, že to protiústavní není. Rozhodovat se o tom ale nemůžu ani já, ani vy, o tom může rozhodnout jedině Ústavní soud.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, u rodičovské jsme ve finále, ale navýšením rodičovské podpora rodin v České republice této vlády nekončí. Chci, aby české rodiny měly takovou pozornost státu, jakou mají ve vyspělých zemích. Chci, aby založení rodiny nebylo vnímáno jako propad životní úrovně. Proto mám v legislativním procesu již celou řadu konkrétních návrhů, které právě komplexně řeší podporu rodin v České republice a její největší nedostatky. Je to podpora jeslí, chceme využít fungující dětské skupiny, přicházíme se systémem státního financování a zlepšujeme některé věci u dětských skupin a necháváme to dobré, co je na dětských skupinách.
Přicházíme s podporou flexibilních forem práce. V novele zákoníku práce zavádíme tak zvané sdílené pracovní místo a budeme z evropských fondů podnikatelům nebo zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou částečné úvazky pro své zaměstnance a zaměstnankyně nabízet, finančně pomáhat.

Na koaliční radě dokončujeme podobu zálohovaného výživného, tam je klíčové, opravdu klíčové vymáhání výživného tak, aby bylo v ČR normální v případě rozchodu platit na své děti. Vymáhání jakýchkoliv nebo nejnutnější předpoklad toho, abychom zavedli zálohované výživné. A v neposlední řadě největší bariérou zakládání rodin je velmi drahé a nedostupné bydlení. To také chceme změnit. A pracujícím rodinám s dětmi pomoci.

Ale teď už k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Pozměňovací návrh pana poslance Bauera, pozměňovací návrh A. V nečekaném záchvatu sociálního cítění pan poslanec navrhuje rozšíření rodičovské na všechny rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let. To znamená, můj původní návrh, který jsem prosazovala od začátku a který je podle mého mínění spravedlivý a nejspravedlivější.

Ano, je to ideální varianta. A udělala jsem maximum pro to, aby prošla. ANO bylo ale proti, souhlasili jen s navýšením rodičovské pro aktivní příjemce. To jsem ale již zmiňovala v úvodu.

Chci upozornit na to, že bez tohoto politického kompromisu by hrozilo, že nakonec ostrouhají všechny rodiny a že by se rodičovský příspěvek nezvedl nikomu. Možná, že kdyby pravice místo strefování se do mě a poukazováním na rozhazování, kterého se teď sama účastní, můj návrh podpořila před rokem stejně hlasitě jako nyní, možná by to dopadlo jinak. Jak se ale říká, pozdě bycha honiti.

Pan poslanec Bauer na posledním výboru pro sociální politiku si povzdechl, že shání 2,6 mld. v rozpočtu tak, aby mohl tento pozměňovací návrh prosadit. Já jsem mu říkala, že s ním soucítím. Já jsem na jaře mimo jiné hledala 8,6 mld. Nicméně tímto povzdechem pan poslanec Bauer vlastně přiznal, že už není z čeho brát. Škoda tedy, že ODS nepodpořila například na jaře tohoto roku náš návrh na bankovní daň. K tomuto pozměňovacímu návrhu dávám tedy negativní stanovisko.

Co se týká pozměňovacího návrhu paní poslankyně Golasowské, pozměňovací návrh C, paní poslankyně navrhuje to samé co pan poslanec Bauer. Tedy aby zvýšení platilo i pro rodiny s již vyčerpaným rodičovským příspěvkem. Problém je ale v tom, že tento návrh je v zásadě nerealizovatelný, protože zavádí nárok na jednorázovou výplatu zvýšené částky, a to i zpětně. Nezavádí ale samotný proces, který by k této jednorázové zpětné výplatě vedl a je tedy legislativně technicky špatně. Proto i k tomuto pozměňujícímu návrhu dávám negativní stanovisko.

Co se týká pozměňujícího návrhu písmeno G pana poslance Martínka, pan poslanec Martínek také navrhuje rozšířit návrh i pro ty, kteří rodičovský příspěvek již vyčerpali, ale zároveň mají dítě mladší čtyř let. S tím, že se zavádí degresivní výpočet celkové částky ve vztahu k věku dítěte. V zásadě se tak jedná o jednu z variant, kterou jsme na jaře tohoto roku na Ministerstvu práce a sociálních věcí zvažovali v rámci koaličních jednání, ale kterou jsme jako model, který přináší více komplikací než užitku, zavrhli.

Návrh zároveň obsahuje legislativní chyby, protože pan poslanec upravuje nárok na částku 80 tisíc, ale v reálu tak, jak je tento pozměňovací návrh napsaný, rodiny se staršími dětmi nebudou mít nárok na celou tuto částku a dostanou jen poměrnou část odvíjející se od věku dítěte nebo respektive od zbývajícího věku dítěte do čtvrtých narozenin.

V překladu jde tedy o to, že legislativně je všem slíben návrh na 80 tisíc korun, ale dle věku dítěte je to postupně snižováno a rodina ve finále dostane jenom třeba 20 tisíc korun. Takže reálně žádný nárok na plné navýšení o 80 tisíc korun neexistuje. Proto k tomuto návrhu na rozšíření okruhu rodin zaujímám negativní stanovisko.

Co se týká pozměňujícího návrhu B paní poslankyně Adamové Pekarové, tak paní poslankyně Adamová Pekarová svým návrhem upravuje předpisy veřejného zdravotního pojištění, ve kterých se rozšiřuje okruh osob, za které platí pojistné stát i na prarodiče, pečující o dítě do sedmi let věku nebo dvě děti do 15 let věku. K návrhu zaujímám negativní stanovisko, protože se jedná o úpravu v gesci Ministerstva zdravotnictví a nesouvisí se zákonem o státní sociální podpoře. Jedná se tak o klasický přílepek.

Co se týká pozměňujícího návrhu D pana poslance Chvojky, pan poslanec Chvojka navrhuje upravit přepočítání výše rodičovského příspěvku při úmrtí jednoho či více dětí z vícerčat. Dnes se totiž stává, že při takové tragédii, když umře jedno dítě z dvojčat nebo vícerčat, dojde k přepočítání rodičovského příspěvku. Víte, že vícerčata mají dle koeficientu 1,5 nárok na vyšší rodičovskou. Dochází tak k situaci, že rodina, která již vyčerpala nárok na jedno dítě 220 tisíc, se tak najednou ocitne bez finanční podpory státu bez ohledu na to, že stále pečuje o jiné malé dítě a s podporou počítala. Nemusím zmiňovat, že takto necitlivý zásah státu v takto tragické situaci rodiny je minimálně nemístný. Proto s předloženým návrhem za Ministerstvo práce a sociálních věcí souhlasím, protože umožňuje reagovat na citlivou, nepředvídatelnou situaci v rodině a dává pravomoc individuálně ji posuzovat a reagovat na konkrétní případy.

Co se týče pozměňujícího návrhu F paní poslankyně Pastuchové, tak cílem tohoto návrhu je odstranit trvalý pobyt z podmínek nároku na příspěvek na bydlení. Já musím říci, že se záměrem pozměňujícího návrhu paní poslankyně Pastuchové souhlasím, naprosto se s ním ztotožňuji. Konec konců vychází z podnětů úřadů práce.

Připomínám však, že tento návrh má Ministerstvo práce a sociálních věcí připraven v rámci vládního návrhu revize dávek na bydlení a zaměstnanosti. Návrh Ministerstva práce a sociálních věcí finalizujeme a vyšleme do meziresortního připomínkového řízení v prosinci tohoto roku.

Problém je v tom, že tento pozměňovací návrh paní poslankyně Pastuchové nebyl pravděpodobně z časových důvodů konzultován a obsahuje závažné legislativně technické nedostatky. Vysvětlím, aby bylo jasné, v čem je problém, protože si myslím, že ten cíl je dobrý, opravdu dobrý, problém je v detailech.

Návrh totiž odstraňuje podmínku trvalého pobytu, ale nenahrazuje ji podmínkou užívání bytu. Vztah vlastně k užívání konkrétního bytu se tak z legislativního textu zcela vytratí. Navrhovaná úprava tedy umožní požádat o dávku na základě platné nájemní smlouvy nebo vlastnictví bytu, ale bez ohledu na to, zda nájemce nebo vlastník v daném bytě žije, zda je byt obýván zcela jinými osobami. Jeho přijetí tak umožní legálně vyplatit jedné osobě více příspěvků na bydlení. Já jsem vás na tuto legislativně technickou chybu upozornila ve svém dopise 9. října. Pravděpodobně k ní došlo překopírováním podmínek z hmotné nouze v poměru jedna ku jedné bez zohlednění dalších podmínek.

Pro přehlednost o dopadech tohoto pozměňujícího návrhu vám uvedu příklad. Protože si myslím, že to je opravdu skutečně dobře míněno, ale ještě jednou, problém spočívá v detailech. Nějaká osoba vlastní bytový dům s 20 bytovými jednotkami. Sám tento vlastník bydlí v rodinném domě někde jinde. V bytových jednotkách ve svém bytovém domě poskytuje bydlení nízkopříjmovým domácnostem.
Díky tomuto pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Pastuchové může vlastník požádat o dvacet příspěvků na bydlení za jednotlivé byty. Ze šetření se potvrdí, že v bytech žijí osoby, které vlastník uvedl na jednotlivých žádostech a že zároveň vlastník nebydlí v žádném z uvedených bytů, protože bydlí jinde. Takže podmínky dle litery zákona budou splněny. Úřad práce takhle navrhovaného textu zákona umožní vlastníkovi přiznat příspěvky na bydlení na všech dvacet bytů. Na všech dvacet. Pro vyhodnocení nároku na příspěvek na bydlení se totiž dle textu návrhu budou započítávat příjmy a náklady na bydlení jen těch osob, které v bytech bydlí a které jsou uvedeny v žádosti, ale nikoliv vlastníkovi příjmy a náklady. Příspěvek však bude přiznán vlastníkovi a vyplacen vlastníkovi.

Já si myslím, že tato situace je nepředstavitelná. Byla by svým způsobem absurdní a v podstatě by obchod s chudobou, kterému se zde snažíme několik let zabránit, by paradoxně pouze posílila. Ti největší gauneři, to znamená překupníci, obchodníci s chudobou, kteří na základě pofidérních smluv ubytovávají ve svých bytech sociálně slabé rodiny, by si po schválení tohoto pozměňovacího návrhu mohli požádat o příspěvek na všechny tyto byty a dostanou jich třeba dvacet, nebo třicet, nebo víme také, že jsou obchodníci s chudobou, kteří pronajímají stovky bytů, takže by si mohli požádat o stovky příspěvků na bydlení. Já si myslím, že tohle nechceme. Rozumím tomu, že Úřad práce by si v případě takového pozměňovacího návrhu mohl zákon vykládat po svém, aby to kopírovalo dnešní nastavení, a to půjde až do doby, než nás někdo z těch obchodníků s chudobou postaví před soud. A jak všichni víme, tak soudy rozhodují podle platné legislativy, nikoliv podle metodických pokynů Úřadu práce. V podstatě dáme spravedlnosti opět na frak, ale rozumím tomu a ještě jednou to opakuji, že to paní poslankyně myslela dobře. A opakuji ještě jednou, v prosinci vysíláme do mezirezortního připomínkového řízení komplexní vládní návrh, kde toto bude podchyceno. Z toho důvodu, i když to byl úmysl dobrý, ale provedení špatné, k tomuto návrhu zaujímám negativní stanovisko, protože by tento pozměňovací návrh ještě více podpořil obchod s chudobou a umožnil další zneužívání dávek a tím pádem ještě více zatížil státní rozpočet.

A nyní se dostáváme k pozměňovacím návrhům paní poslankyně Richterové, která předložila celkově čtyři pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrh E 4, který upravuje podmínky nároku na příspěvek na bydlení, neobsahuje však natolik závažné nedostatky. To znamená, je velmi podobný pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Pastuchové. V tomto návrhu je zachována podmínka trvalého pobytu a nově se doplňuje podmínka užívání bytu. V případě pochybností, že daná osoba v nahlášeném bytě nežije, lze provést místní šetření a z okruhu ji následně vyloučit. Nicméně v tomto pozměňovacím návrhu jsou opět legislativně technické chyby. Je zde nesprávně použit pojem skutečný pobyt, který nesouvisí s trvalým pobytem, ani s užíváním bytu. Pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové by nenapáchal tolik škody, jako pozměňovací návrh paní poslankyně Pastuchové, přesto však odmítám oba návrhy. Já si skutečně vážím snahy obou paní poslankyň, upravit nároky příspěvku na bydlení, nicméně už jsme několikrát diskutovali na výboru pro sociální politiku. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje vládní návrh, kde všechny tyto věci budou upraveny správně technicky tak, aby vlastně ta spirála, bobtnající spirála obchodu s chudobou dále nerostla a ten účel a dobrý úmysl, který obě paní poslankyně měly, aby byl dosažen a aby dávky na bydlení nebyly zneužívány. Z tohoto důvodu dávám negativní stanovisko k oběma návrhům. A protože vás pravděpodobně bude zajímat, čeho se ten vládní návrh bude týkat, tak my v té revizi dávek, v tuto chvílí tomu říkáme inventura dávek, připravujeme tyto následující změny.

Zásadní zjednodušení a zpřehlednění celého systému, zavedení funkčních nebo-li, chcete-li, hygienických standardů jako předpoklad pro udílení dávek na bydlení a výplatu. Chceme, aby výplata dávek byla provázána splněním povinné školní docházky, chceme, aby výplata dávek byla podmíněna aktivizací dotyčných osob. Já opakovaně říkám, že obchod s chudobou neporazíme, pokud lidé, kteří žijí ve vyloučených lokalitách a jsou vlastně chyceni v tomto systému, dokud nebudou pracovat, vím, že jejich situace je složitá, ale bez povinné školní docházky, bez jejího plnění a bez jejich aktivizace, to znamená, bez práce se ten problém nevyřeší.

Za páté. Chceme změnit nastavení normativů, to znamená, chceme reálnější zastropování dávek a dát možnost obcím výši těchto dávek ovlivňovat.

Za šesté. Chceme prodloužit sankční vyřazení z evidence Úřadu práce při opakované nespolupráci na šest a devět měsíců podle závažnosti této nespolupráce.

Za sedmé. Chceme důsledně, opravdu striktně kontrolovat režim pracovní neschopnosti u uchazečů o zaměstnání. A v neposlední řadě také striktně kontrolovat práci na černo u lidí pobírajících dávky. To jsou ty naše představy. Je možné, že v příštích týdnech tam některé konkrétní návrhy ještě přibudou. My jsme v úterý na pracovní skupině například diskutovali ještě pěstounské dávky atd. Ještě jednou tady říkám, že k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Richterové E 4 zaujímám negativní stanovisko.

Co se týká pozměňovacího návrhu E 1, tak to je pozměňovací návrh, který zavádí pravidelnou valorizaci rodičovského příspěvku na měsíční bázi, a to na základě stejných proměnných, které jsou používány u valorizace důchodů. Pokud bych měla popsat pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové jednou větou, použila bych výraz zvolená cesta je neúměrná k dosaženému výsledku. Ve srovnání s valorizací důchodů lze totiž velmi jednoduše poukázat na nelogičnost tohoto návrhu. Mám zde pro to tři hlavní argumenty. Za prvé, zatímco důchod je přiznán jako pojistná dávka jednorázově, rodičovská je jako nepojistná dávka a tu lze ukončit a pak znovu obnovit, a to i opakovaně, v podstatě každý měsíc. To u důchodů nelze. Vysvětluji ještě, že ukončit a obnovit rodičovskou lze každý měsíc, její rychlost lze měnit jednou za čtvrt roku.

Za druhé. Pokud se bavíme o valorizaci ke dni vzniku nároku na dávku, bavíme se o rodičovské, u důchodů k tomu dochází pouze jednou ročně. To znamená, důchody valorizujeme jednou ročně a rodičovskou bychom podle tohoto pozměňovacího návrhu valorizovali každý měsíc. Nicméně v provazbě (?) na to každoměsíční umožňující obnovení a pozastavení rodičovské by tak vznikl prostor pro znovu podání a zastavení a tím pádem bychom podpořili účelovou manipulaci a spekulaci kvůli výši rodičovské, která bude každý měsíc vyšší a vyšší. Zásadní rozdíl pak je, že rodičovská není pojistná dávka. Zatímco důchod je přiznáván v různé výši dle odpracovaných let a výše předchozího výdělku, rodičovská je u nás koncipována jako jednotná dávka stejná pro všechny, určená celkovou cílovou hodnotou, která s odpracovanými roky nesouvisí. To znamená, ten princip u rodičovské je, že mezi dětmi se nedělají rozdíly.
Zde bych ráda zdůraznila, že valorizaci velmi podporuji a dlouhodobě jsem její zastánkyní, protože kdyby nebylo sociální demokracie, tak máme rodičovskou příští rok stále 220 tisíc. Nicméně ta zvolená forma, která kopíruje valorizační mechanismus důchodů, kdy je valorizační vzorec obsažen přímo v textu zákona, je naprosto nestandardním postupem. Já bych ráda připomněla, že psaní zákonů má svá pravidla, tradici a je potřeba je dodržovat. Základním předpokladem legislativy je obecnost, srozumitelnost a její srozumitelnost bez dalších vstupních bariér v podobě nutné hlubší znalosti matematiky či statistiky. A omlouvám se, ale nepomůže tomu ani odkaz na žádnou kalkulačku. Při vší úctě, takto se prostě legislativa netvoří.

Návrh paní poslankyně Richterová je tedy zbytečně komplikovaný a zavádí v podstatě několikatisícové rozdíly v rodičovské mezi rodinami a dětmi narozenými v rámci jednoho roku. Zatímco v lednu bude mít maminka rodičovský příspěvek například 301 tisíc, jiná maminka, která ho začne pobírat v listopadu, ho bude mít o 10 tisíc vyšší, to znamená 311 tisíc. Jak tohle chcete vysvětlit maminkám, které mají téměř stejně staré dítě a hrají si na jednom hřišti? Zároveň ale tím, že ten pozměňovací návrh je napsaný tak, že cílová částka příspěvku je závislá na dni vzniku nároku na příspěvek, nikoliv na datu narození dítěte, umožní návrh cíleně ukončovat a obnovovat čerpání rodičovského příspěvku, a to klidně každý měsíc pořád dokola s cílem získat nárok na vyšší celkovou částku rodičovské. Jak říkám, v lednu 301 tisíc, v listopadu 311.

Znamená to tedy, že když se rodič rozhodne přerušit, respektive ukončit dříve čerpání rodičovského příspěvku a následně o něj znovu požádá, nově bude mít nárok na celkovou valorizovanou částku ke dni opětovného požádání a nikoli na původní vyměřenou částku. Tady je bezpochyby prostor pro spekulace. A to vše z jednoduchého důvodu, celková částka tak, jak je pozměňovací návrh napsán, se odvíjí ode dne vzniku nároku na příspěvek, nikoliv ode dne narození dítěte, jako je tomu doposud. Nemusím asi ještě ani vysvětlovat, že do celé té vlastně kombinace hraje i peněžitá pomoc v mateřství atd., atd.

Nemohu také vynechat ani administrativní zátěž a nepřehlednost celého systému. Stabilně máme zhruba 110 tisíc (dětí), které se každý rok narodí. Dokážete si představit, že třeba jenom desetina těch maminek se chodí pravidelně ptát na úřad práce, jestli jim byla rodičovská a její valorizace vyměřena správně, protože každá maminka na tom dětském hřišti, i když mají skoro stejně staré děti, bude mít úplně jinou částku. Já si myslím, že to je úplně absurdní.

Návrh ale skrývá i reálné riziko snížení celkové částky rodičovského příspěvku. Na rozdíl od valorizace důchodů totiž pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové nemyslí na situaci, kdy bude reálně klesat mzda. To přitom nastalo v roce 2013. Podle návrhu by v takové situaci výše rodičovského příspěvku klesla. A já se ptám: To skutečně chcete, aby v hospodářské recesi reálně výše rodičovského příspěvku klesla? Bylo to zamýšleno tímto pozměňovacím návrhem? Já si myslím, že je to velmi nežádoucí. Je to velmi špatně a já s tím souhlasím, že rodičovská nebyla tak dlouho navyšována, proto jsme s tím jako sociální demokracie přišli. A i proto musíme mít valorizační mechanismus a bude to jedna z priorit transpozice Work-Life Balance, ta má platit od poloviny roku 2022, zatímco navrhovaná valorizace paní poslankyně Richterové má platit od ledna roku 2021. V kontextu změn, které nás čekají, jediné, čeho bychom touto změnou docílili, je neuvěřitelný zmatek a několikanásobné koncepční změny pro rodiny s dětmi, s malými dětmi, v takto krátkém časovém úseku ani ne dvou let. A opět, podle mého názoru by se přesně takto legislativa tvořit neměla. Zdůrazňuji, že máme povinnost směrnici implementovat. Prosím tedy, pojďme ukončit ty diskuze, že to je možnost. My máme povinnost směrnici implementovat.

Ráda bych upozornila, že v souvislosti s transpozicí této evropské směrnice, pokud nebude naše legislativa řádně upravená, nás čeká jednorázová pokuta ve výši 1 milionu 310 tisíc eur, tedy zhruba 34 milionů Kč, a penále do doby, než bude směrnice transponována, ve výši 2,4 milionu Kč za každý den. To znamená, že budeme muset směrnici transponovat, jinak to bude velmi drahé, a to bezesporu nechceme takto zatěžovat státní rozpočet.

Jen ještě pro pořádek uvádím, že zavést musíme například nepřenositelné volno pro oba dva rodiče ve výši 2 měsíců na rodičovskou, nebo budeme muset prodloužit otcovskou na dvojnásobek současné délky.

Směrnice však neupravuje pouze oblast péče o malé děti, ale celkově možnosti slaďování práce a rodiny. Obsahuje požadavky i směrem k ošetřovnému nebo například i k pracovním podmínkám rodičů. Směrnice také zavazuje státy, že volno na péči musí být kryto adekvátním příjmem, tedy dávkou, která má být v takové výši, aby rodiče motivovala k využívání všech možných nástrojů slaďování práce a rodiny.

Celkově tedy směrnice obsahuje 10 požadavků na členské státy, které jsou spolu různě provázány, přičemž některé splňujeme již nyní a některé by náš systém zásadně zkomplikovaly, jako například právě ty dva nepřenositelné měsíce pro každého z rodičů co se týká rodičovské. Já se domnívám, že pro naši právní úpravu systému mateřské a rodičovské se jedná o tak velký zásah, že by bylo vhodné celý systém kvůli té Work-Life Balance směrnici přehodnotit, zjednodušit, koncepčně pročistit při současném zachování maximální svobody volby životní strategie pro všechny rodiče. To znamená, bude to opravdu velký zásah. A už jsem také několikrát zmiňovala, že já osobně se přikláním k variantě, že rodičovský příspěvek bude pojistná dávka v podstatě jako mateřská, ale prodloužená a bude odrážet předchozí příjmy. Tím se v podstatě do toho systému zavede automatický valorizační mechanismus, který bude srozumitelný a spravedlivý. Bude se odvíjet vlastně od předchozího příjmu, tak jako dneska peněžitá pomoc v mateřství. Rodiny budou moci plánovat svůj rodinný život a nebude docházet k tak velkému propadu životní úrovně. Jak už jsem zmiňovala, myslím si, že je strašně demotivující pro většinu mladých lidí, když narození dítěte znamená propad životní úrovně. To chceme měnit, všechny ty návrhy, které mám připravené, už jsem zmiňovala.

To znamená, že na transpozici té směrnice bude potřeba se řádně připravit, bude nás čekat v druhé polovině roku 2020 (?) její účinnost a Ministerstvo práce a sociálních věcí poctivě, tak jak to děláme v komisi pro spravedlivé důchody, připraví několik různých scénářů zleva doprava, které poctivě vydiskutujeme tak, aby ta odpovídající veřejná debata k tomu proběhla zejména na půdě tohoto Parlamentu, samozřejmě v Senátu, s odbornou veřejností se zástupci rodinných (a) mateřských center atd., atd., na úrovni tripartity, tak aby příští vláda mohla pak rozhodnout, kterou z těch variant zvolí a schválí.

Já dlouhodobě tvrdím, že naše rodinná politika má své nedostatky, moje priority v této oblasti jsou jasné - navýšení rodičovské, podpora jeslí, pomoc rodinám v nouzi, to znamená lepší vymáhání výživného, zálohovaného výživného, ale také zejména podpora částečných úvazků a podpora startovacích bytů pro rodiny s dětmi.

Téměř všechny tyto návrhy jsou již v legislativním procesu. Nicméně kvůli popsaným nedostatkům, zejména však kvůli tomu, že pozměňovací návrh paní poslankyně Richterové je nekoncepční a nesystémová změna, která zavádí několikatisícové rozdíly ve výši rodičovské mezi rodiny se stejně starými dětmi, a skrývá v sobě i riziko poklesu rodičovské v případě hospodářské recese a zároveň je nesmírně administrativně náročný, tak z těchto důvodů MPSV zaujímá k pozměňovacímu návrhu negativní stanovisko.

Další dva pozměňovací návrhy paní poslankyně Richterové upravují to samé, proto se k nim vyjádřím najednou. Návrhy zvyšují maximální hranici měsíčního čerpání příspěvku pro ty, kterým nebylo možné stanovit denní vyměřovací základ, nebo byl příliš nízký. To znamená, jedná se o podporu těch, co před narozením dítěte nepracovali. Ti, kteří pracovali, díky předchozím příjmům mohou čerpat vyšší částky až do výše své peněžité pomoci v mateřství. A zde upozorňuji, že u rodičovského příspěvku lze dokládat příjmy jak otce, tak matky. Návrhy chtějí zvýšit hranici ze 7 600 Kč na zhruba měsíčně deset tisíc, resp. v jednom případě je hranice stanovena na jedné třicetině celkové částky a v druhém případě na fixní hodnotě 10 000 Kč. Navrhovatelka argumentuje zejména návratem do práce a tím, že vlivem prodloužení celkové doby pobírání rodičovské přesáhneme ochrannou lhůtu v zaměstnání po dobu tří let. Nicméně to není pravda. Ochranná lhůta tří let se přece vztahuje na zaměstnance, kteří předtím pracovali. Ale vy tady mluvíte o lidech, kteří nepracovali, nemají stanovený denní vyměřovací základ. To znamená, že těch se návrh na zvýšení maximální hranice 7 600 Kč netýká. Celý pozměňovací návrh je vlastně postaven na nepravdivé úvaze, a tím pádem jsou ty argumenty nerelevantní.

Chci také zdůraznit fakt, že když umožníme těmto rodinám čerpat rodičovský příspěvek ve vyšších částkách a vyčerpat tak celý příspěvek dříve, jediné, čeho docílíme, je to, že se dříve propadnou do systému hmotné nouze. A znovu opakuji, že se tady bavíme o rodinách, kdy ani jeden z rodičů předtím nikdy nepracoval. To znamená my jim umožníme rychlejší čerpání rodičovské a ti se propadnou do systému hmotné nouze.

Ještě další věc, aspekt tohoto návrhu. Rodičovská, jak je dnes nastavena, tak ta přeci nikomu nebrání návratu do práce. My máme tak vysokou flexibilitu nastavení rodičovské, že lze čerpat rodičovskou a zároveň po celou dobu pracovat. To znamená to je další úvaha, která neodpovídá zdůvodnění toho pozměňovacího návrhu. (Hluk v sále.)

Zároveň by tento pozměňovací návrh znamenal zvýšené výdaje státního rozpočtu o dodatečných 1,3 miliardy ročně. A opakuji ještě jednou, jsou založeny na nepravdivé úvaze. Proto k návrhům E2 i E3 za Ministerstvo práce a sociálních věcí zaujímám negativní stanovisko.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vidím, že už někteří z vás jste netrpěliví a rádi byste zvedli ruku pro vyšší rodičovskou. Já jsem za to osobně moc ráda a děkuji vám za všechny maminky a tatínky, kteří jsou na tom stejně. Už velmi netrpělivě vyčkávají schválení rodičovské v Poslanecké sněmovně a chtějí vidět, jak na tom od ledna budou. A děkuji vám tedy, že podporujete návrh sociální demokracie, kterým vlastně zamýšlíme podporovat pracující rodiny s dětmi.

Jak jsem ale uvedla již na začátku, tímto návrhem, touto finanční injekcí podpora rodin teprve začíná. Cílem novely je právě rychlá finanční injekce, rychlá finanční pomoc rodinám s malými dětmi před tím, než odstraníme zásadní koncepční nedostatky české rodinné politiky. A to je právě nedostupnost jeslí, zde mám připravený návrh, nedostupnost částečných úvazků, zmiňovala jsem, zde mám připravený návrh, který jde na vládu, a v neposlední řadě také nedostupnost bydlení pro mladé rodiny s dětmi. Já si opravdu myslím, že se musíme vrátit ke konceptu startovacích bytů pro mladé rodiny s dětmi.

Všichni se asi shodneme, že tuto finanční injekci si mladé rodiny s dětmi rozhodně zaslouží. Stejně jako všichni víme, že je pět minut po dvanácté. A tato změna měla být již dávno přijata tak, aby rodiny věděly, na čem jsou, a mohly skutečně solidně plánovat. Pojďme tedy nyní splatit náš dluh vůči rodinám s malými dětmi a rodičovský příspěvek navýšit na 300 000 Kč. Systémové změny není dobré šít horkou jehlou, proto diskuse o větších změnách prosím nechme na dobu, kdy budeme překlápět tu již zmiňovanou evropskou work life balance směrnici a kdy vlastně k systémovým změnám v rámci české rodinné politiky povedeme opravdu důkladnou diskusi. Ale ještě jednou říkám, že předpokladem je dostupnost jeslí, dostupnost částečných úvazků, dostupnost startovacích bytů a také funkční vymáhání výživného a také funkční zálohované výživné.

Ráda taky chci ještě připomenout, že v prosinci Ministerstvo práce a sociálních věcí vyšle do meziresortního připomínkového řízení návrh na revizi, resp. inventuru dávek zejména v oblasti bydlení a zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti a pokusíme se po dlouhých letech zatnout tipec bobtnajícímu obchodu s chudobou.

Ještě jednou vás žádám o podporu tohoto vládního návrhu za všechny rodiče, kteří opravdu toužebně očekávají vyšší rodičovskou. Velmi děkuji za pozornost.