Děkuji, pane předsedo. Já tu mám, protože jsem zastupující, zastupuji právě pana prvního místopředsedu vlády, pana vicepremiéra Hamáčka, mám tu velmi dlouhá úvodní slova, takže je přečtu, tak abych vše důležité zmínila.

Cílem tohoto předl

oženého návrhu směrnice je zvýšit odolnost subjektů, vyjadřuji se teď k senátnímu tisku č. 13, které jsou v členských státech základní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí nebo hospodářských činností v rámci vnitřního trhu, a to v následujících odvětvích: energetika, doprava, bankovnictví, infrastruktura finančního trhu, zdravotnictví, pitná voda, odpadní voda, digitální infrastruktura, veřejná správa a vesmír.

Podle návrhu směrnice by měly členské státy zajistit, aby provozovatelé základních služeb přijali vhodná a přiměřená technická a organizační opatření k zajištění odolnosti těchto služeb, včetně opatření nezbytných předcházení incidentům a hlášení případných incidentů, a to bez zbytečného odkladu. Uvedená opatření by měla složit rovněž k zajištění přiměřené fyzické ochrany citlivých oblastí, zařízení a dalších infrastruktur, k odolání, zmírnění a zotavení se z následků mimořádných událostí nebo také k zajištění odpovídajících řízení bezpečnosti zaměstnanců.

V zájmu zajištění konzistentního přístupu by měl každý členský stát přijmout národní strategii, ve které vymezí cíle a příslušná politická a regulační opatření. Každý členský stát by měl podle návrhu směrnice také určit jednotné kontaktní místo, které by zajišťovalo přeshraniční spolupráci s relevantními orgány v jiných členských státech a se zřízenou skupinou pro strategickou spolupráci a výměnu informací.

Česká republika chápe snahu Evropské komise reflektovat narůstající výzvy spojené s ochranou kritických subjektů. Nesouhlasíme však s navrhovanou formou právního nástroje, neboť aktivity v oblasti ochrany kritické infrastruktury na evropské úrovni by měly vycházet z přístupu založeného na dobrovolné spolupráci. Návrh směrnice je podle našeho názoru porušením principu subsidiarity a proporcionality a nerespektuje primární kompetence národních států v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Zvyšování odolnosti kritických subjektů vůči narušení se totiž týká oblasti vnitřní bezpečnosti a civilní ochrany, kde je harmonizace podle unijních pravidel vyloučena.

Přijetí návrhu směrnice bude mít dopady na český právní řád a přinese nutně změny různých relevantních vnitrostátních právních předpisů dotýkajících se jednotlivých odvětví. Největší změny lze očekávat u zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů.

V souvislosti s přijetím návrhu směrnice lze očekávat finanční dopady na příslušné orgány státní správy, na které se budou vztahovat povinnosti, jako například zpracovávání hodnocení rizik, přijetí národní strategie, provádění kontrol nebo vymáhání nápravy zjištěných nedostatků. Přijetí návrhu směrnice s sebou přinese finanční náklady také pro soukromý sektor, a to zejména pro subjekty se zvláštním evropským významem, které budou podléhat zvláštnímu dozoru. Konkrétní výši finančních dopadů však nelze v současné době předjímat.

Závěrem bych vás chtěla informovat, že 17. února tohoto roku přijal Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny k návrhu směrnice usnesení č. 417, jímž vzal návrh směrnice na vědomí, podpořil rámcovou pozici České republiky k návrhu směrnice, zároveň doporučil přehodnotit, zda finanční a administrativní náklady odpovídají přiměřeně cílům zvýšení odolnosti kritických subjektů. Návrh směrnice byl dále projednán 10. března, též Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu, který souhlasil s výtkami a připomínkami, které k návrhu směrnice vláda vznesla. A zejména zdůraznil, že v České republice by přijetím směrnice v navrhované podobě došlo k podstatnému nárůstu počtu regulovaných subjektů, s tím, že míra významnosti těchto subjektů by se přitom z bezpečnostního hlediska do značné míry lišila. Z tohoto důvodu výbor připomenul, že z pohledu České republiky je proto nutné k regulaci fyzické i kybernetické bezpečnosti přistupovat s důrazem na zásady proporcionality a subsidiarity, a to zejména zohledněním toho, jaké dopady na fungování státu a potřeby společnosti by tyto incidenty u určitého subjektu mohly způsobit.