Dámy a pánové, poslouchala jsem - já nějak nestíhám se přihlásit s těmi přednostními právy, to už se mi stalo několikrát, ale zase jsem si vyslechla zajímavou debatu.

Nebudu jmenovat předřečníky, protože vnímám jenom ty pocity, které z té debaty mám. Tato vláda je označována za asociální! Tato vláda, která jenom za jeden rok zvýšila důchodcům v průměru důchod víc než pravicové vlády za pět let? Tato vláda? (Potlesk poslanců ANO 2011.) Slyším dobře, nebo se mýlím?

Téma dnešní schůze je mimořádně závažné a věřte, že já jako ministryně financí si to uvědomuji především. Rezonuje veřejným prostorem, má naprostou prioritu, protože se dotýká těch, kteří se bez pomoci státu neobejdou. Vláda problematiku financování sociálních služeb a sociální práce v žádném případě nepodceňuje. Věřím ale také totiž tomu, že naším společným cílem je jasně identifikovat a pojmenovat problém, oprostit se od politicky motivované emocionální rétoriky a nalézt naprosto konkrétní řešení. Pevně věřím, že naším cílem není strašit, okopávat si kotníky, nebo zneužívat diskuzi o financování sociálních služeb k útokům na rozpočtovou politiku státu, neboť všichni dobře víme, že čísla a fakta, a já je tady přednesu, jasně potvrzují, že sociální politika ještě nikdy nebyla ze strany státu podporována více než v posledních letech, přičemž aktuální rozpočet na rok 2019 je v tomto ohledu, nakonec jak potvrdila i ministryně práce a sociálních věcí, naprosto rekordní.

A teď mi dovolte pár čísel. Systém financování, který vyvolává každý rok tento problém, se změnil v roce 2007. Do tohoto roku v podstatě se financovalo, tak jak mě poučili mí kolegové, nejsem na to expert, na lůžko. Pak se zavedl tento systém dotací. A já vám přečtu tvrdá čísla. Ta čísla jsou z rozpočtu. Já jsem si je nevymyslela. A vy si zasaďte do toho každého roku, kdo v té době vládl. To už asi zvládnete sami.

2007 - skutečnost 7,122 mld., 2008 - 7,405 mld., 2009 - 6,102 mld., 2010 - 6,817 mld., 2011 - 6,211 mld., 2012 - 6,373 mld., 2013 - 6,550 mld. A teď to začíná: 2014 - 7,694 mld., 2015 - 8,570 mld., 2016 - 9,190 mld., 2017 - 11,253 mld., 2018 - 14,895 mld. a 2019 - 15,725 mld. Stačí? (Potlesk poslanců ANO 2011.) Děkuji.

Nenalhávejme si však, že tlak na dodatečné financování přenesené působnosti z důvodu navýšení platových tabulek zaměstnanců veřejného sektoru je něčím novým. Není! Toto téma je pravidelným koloritem, se kterým se setkáváme v posledních letech téměř bez výjimky. Vždy se argumentuje tím, že když se tak nestane, peníze na vyšší platy se samosprávám dodatečně nepošlou, hrozí omezování, propouštění a hrozí kolaps atd. Nakonec, zaznělo to tady i letos. Já to však v žádném případě nepodceňuji.

Dovolte mi, abych tedy v tomto případě shrnula to nejpodstatnější z hlediska vlády. Já jsem přečetla tady částky. Mám samozřejmě tady i čásky růstu příjmů krajů a obcí, ta mohu také tady uvést, mám tu i graf (ukazuje), mám tu i částky, které hovoří o neustálé valorizaci - a je to dobře, já to nevyčítám nikomu - příspěvku na přenesenou působnost, tak jak o tom hovořila celá řada mých předřečníků. Tvrdá čísla. Rostou příjmy krajů, rostou příjmy, valorizují se tyto příspěvky. Přesto stát zvyšuje tuto dotační politiku! A nejvíc tato vláda. Ta tam dala prostě absolutně nejvíc. A co je výsledkem? Že jsou nespokojeni úplně všichni! Všichni jsou nespokojeni. Šlo tam, já vám to řeknu přesně, 15,725 mld. a všichni jsou nespokojeni! Je legitimní, že jako ministryně financí chci rozvahu k té částce, chci vědět, kde je ten problém, protože jinak by v Letenské 15 mohl sedět bankomat, třeba i bez PINu a nemusela bych tam sedět já.

Takže já logicky se ptám, kde je problém. Kde je problém? Kde konkrétně? Popsat. Dnes jsem slyšela, že je shoda na 2 mld. Já tu rozvahu nemám. My jsme naposledy skončili u nějaké debaty kolem 1 mld., ale to je jedno. My jsme schopni komunikovat. Já jsem psala paní ministryni dopis už začátkem května a my prostě komunikujeme a my ten problém budeme řešit a řešíme. Ale chci vědět, v čem je problém, protože ten problém je prostě každý rok. A to je naprosto legitimní.

Také velmi vítám to, že paní ministryně se tady zavázala, že připraví nebo že má snad už připravenu novelu zákona o sociálních službách. Já jsem samozřejmě připravena jako ministryně financí na tom spolupracovat, protože my máme systémový problém. Musí se jednat o podílové financování. To znamená, musíme si jasně říct, jakým způsobem bude financování služeb do budoucna zajištěno. Představa, že to bude sanováno z velké části ze státního rozpočtu čím dál víc, je prostě také neudržitelná. My si musíme říct, jaká nastavíme pravidla. Musí se stanovit standardizace služeb. Musíme si říct, jak velkou a jak kvalitní síť stát garantuje, jaké stojí náklady, co je efektivní a co není. To všechno, počítám, že tato oprávní úprava přinese.

Na čem se s paní ministryní neshodujeme, a to je také legitimní, přece my spolu nemusíme vždycky souhlasit. Podstatné je o tom mluvit. Na čem se neshodujeme, je nezastupitelná kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí přijmout úhradovou vyhlášku. Zastávám názor, že by se nemělo toto rozhodnutí odkládat, protože v podstatě vše nám vzrostlo a úhradová vyhláška se od roku 2014 prostě nezměnila. Tady já zastávám jiný názor, ale prostě je to legitimní.

Upozorňuju, že navýšení úhradové vyhlášky by mohlo přinést téměř jednu miliardu. Volají po tom kraje, jak jsem zaznamenala, zmínil to předseda Svazu měst a obcí, pan Lukl i na sněmu, když jsem byla minulý týden, píší mi to různé asociace, a tak dále. Čili tady mám názor odlišný, což není nic proti ničemu, je to o legitimní debatě. A samozřejmě, když budu mít tu rozvahu, budu vědět, kde je problém, budu vědět, že hledáme systémové řešení, tak jsem připravena vždycky spolupracovat. Spolupracovala jsem s Asociací krajů, s paní Vildumetzovou, když řešíme dvojky, trojky. S panem premiérem spolupracujeme při celé řadě věcí. Ale říkám, musím mít prostě vstupy a musím mít podklady a musím vědět, o čem je řeč.

Čili já v tuto chvíli říkám, že historicky jako vláda jsme dali nejvíc do sociálních služeb, nepočítáme s krácením v příštím roce, to zdůrazňuji. A chci o tom vést legitimní debatu, chci vědět, na jaké částce je shoda, chci vědět, z čeho to vycházelo, jak je možné, že při tak extrémní částce pořád jsme tam, kde jsme byli, a to je prostě celé. A myslím si, že nazývat a označovat nás za asociální vládu je skutečně mimo.

Byli jsme dnes svědkem pět hodin debatám a obstrukcím při třetím čtení novely zákona o EET. Novely, která kromě toho, že má narovnat podnikatelské prostředí, po čemž volají podnikatelé v této zemi, aby EET bylo pro všechny, tak má přinést i nemalé příjmy do státního rozpočtu to, že tady bude třetí a čtvrtá vlna. Třeba i ty prostředky, které pomohou financovat celou řadu věcí. Přesto mám novelu zaparkovanou v Poslanecké sněmovně už rok. Opět jsme byli svědky ponižujícího, ponižujícího chování opozice. Děkuji všem občanům České republiky, poděkovala jsem jim dnes prostřednictvím médií, kteří mi psali celých těch pět hodin podporující zprávy, podporující E-maily, kteří se vyjadřovali velice, bych řekla, někdy až tvrdě, nedovolila bych si to tady interpretovat, některé ty zprávy, k tomu, co se tady dělo, co předváděla opozice za peníze daňových poplatníků místo toho, abychom řešili problémy, které skutečně tato země má a které ji pálí.

Děkuji vám za pozornost.