Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, události posledních 12 měsíců zasáhly do života v naší zemi dramatickým způsobem. To, co jsme vždy považovali za normální a samozřejmé, jako je setkávání se s přáteli, spolužáky, kolegy, se stalo vzácným či nedostupným. A naopak to, co nám bylo cizí a neznámé, jako je zakrývání obličeje maskami a dodržování rozestupů, se naopak stává běžnou součástí našich životů. Statisíce našich občanů nemohou do práce, děti a studenti nemohou do škol a univerzit, divadla, kina, služby a mnohé obchody jsou zavřené. V takové situaci má každý z nás přirozeně spoustu otázek a starostí o to, jak to bude dál. Pohledy lidí se právem upínají směrem k vládě a zákonodárcům, a to víc než kdy dřív.

Chtěla bych proto poděkovat všem z vás, kteří jste dočasně svůj politický světonázor dokázali upozadit a pomáhali jste přijímat zákony a opatření, díky kterým jsme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí naše občany chránili a pomáhali jim zvládat nemalé ekonomické škody. Nebudu vám tvrdit, že jsem přesvědčena o správnosti každého z kroků, ke kterému jsme v této turbulentní době přistoupili, ale rozhodně vím, že bez poslanců, kteří podpořili potřebné novely státního rozpočtu, bez poslanců a senátorů, kteří bez váhání podpořili programy vládní pomoci, díky nimž jsme uvolnili už více než 300 mld. korun, bez vás, kteří jste opakovaně podpořili nouzový stav, díky kterému jsme mohli operativně přijímat bezprecedentní opatření a tím významně zpomalit šíření koronaviru, by naše společnost a ekonomika v boji s neviditelným nepřítelem prohrály.