Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane poslanče, dámy a pánové. Jenom ještě k tomu rannímu úvodu. Já jsem se v žádném případě nevyhýbala té interpelaci. Já jsem měla závažné osobní důvody, pro které jsem musela odjet domů a vrátila jsem se. Takže vůbec nebylo to žádné vyhýbání. Já jsem samozřejmě připravena odpovídat na vaši interpelaci, což věřím, že teď dokážu.

Takže dovolte mi zareagovat na vaši interpelaci, kterou jste tady teď shrnul ze dne 25. října 2018, která navazuje na naši předchozí písemnou komunikaci ve věci problematiky institutu výzvy k poskytnutí informací podle paragrafu 57 daňového řádu a jeho použití v aplikační praxi. To bude to důležité, o čem se tady budeme teď bavit. Já jsem ráda, že jste citoval komentář, protože já nebudu mluvit podle nějakého připraveného podkladu jenom tak suchého. Já budu mluvit se znalostí věci člověka, který dvacet pět let pracoval ve Finanční správě, a který se specializoval - děkuji, že jste citoval komentář k daňovému řádu, který se specializoval na daňový proces. Ale úvodem. Moje postavení podle kompetenčního zákona, a to věřím, že znáte dobře, když jste se zaobíral touto interpelací, tak je pořád stejné. Jednou je mi podsouváno, že řídím Finanční správu, je démonizovaná moje role, že ji snad nařizuji provádět nějaké činnosti. Podruhé je mi zase vytýkáno, jako dnes, že málo konám, že bych ji měla víc řídit, a víc bych měla prostě dohlížet na její procesy. Ne. Já se chovám pořád stejně! Pořád stejně celý život, kdy sloužím této zemi ve veřejných službách a pořád stejně postupuji podle zákonů kompetenčních a dalších souvisejících. To znamená, neuhnu ani o krok, ať jsem napadána tak, či onak. Čili podle zákona. To znamená, a teď už navazuji na vaši interpelaci. Nepřísluší mi posuzovat tímto způsobem, k jakému mě vyzýváte, zákonnost konání jednotlivých správců daně. Prostě já nemohu ze své pozice a nemohla jsem tak činit dokonce ani z pozice náměstkyně ministra financí, když bylo zase démonizováno toto moje postavení. Nemohu zasahovat do jednotlivých řízení, a je to dobře! Politici nesmí zasahovat do řízení správců daně. V žádném případě! K tomu bych byla povolána pouze z těchto zásadních zákonných důvodů. Vyřizování opravných či dozorčích prostředků na úrovni Ministerstva financí, upozorňuji, protože to ve vztahu k finančnímu úřadu navíc není nejblíže nadřízeným orgánem. To znamená, neřeší případné odvolání nebo stížnosti. Orgány Finanční správy jsou jasně strukturovány v kompetenčním zákoně. To znamená v zákoně o Finanční správě.

Ministerstvo financí se dostává do role až případného posuzovatele opravných či dozorčích prostředků za předpokladu, že generální finanční ředitelství rozhodovalo v posledním stupni. Takže to je jediné, kdy já mohu vstoupit z pozice do konkrétního spisu. Obecně platí, že každý správce má za úkol soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik či trvání povinností osob zúčastněných na správě daní, činit nezbytné úkony. To vyplývá ze základní zásad správy daní, kterou jsou zakotveny v zákoně, v daňovém řádu. Naleznete ji především třeba v paragrafu 9 odst. 2 daňového řádu.

Čili správce daně nemůže, a teď mluvím obecně, ne se znalostí toho konkrétního spisu, tzn., že správce daně při realizaci této zásady nemůže dopředu rezignovat na kontrolu určitých odvětví. To znamená, jenom proto, že se třeba věnují činnosti, která je veřejností vnímána citlivěji, jako jste uvedl příklad pořádání svatebních hostin, nebo jste citoval tuším nějaké abiturientské večírky, pokud se dobře pamatuji.

Takže doufám, že se shodneme všichni na tom, v tuto chvíli, v obecné rovině, že musí posuzovat správce daně, postupovat v souladu se zásadou rovnosti a musí tedy všechny zákony platí pro všechny stejně.