Česká společnost si tradičně vzdělání vážila. Na vrcholu národního obrození, na přelomu století se manifestací za zřízení druhé české university v Brně (dnešní Masarykova) zúčastňovaly desetitisíce lidí. Ano, zřízení druhé české university podporovaly tehdy všechny vrstvy české společnosti. Dobře chápaly, že rozvoj vzdělanosti národa je i v jejich zájmu.

Akademičtí činovníci požívali velké důvěry i za prvního odboje, v době budování státu za První republiky, velké oběti přinesli za protinacistického odboje. Akademici vždy měli velkou vážnost a měli i vliv na směřování společnosti.

Ano doba se změnila, dnešní akademici nejsou jen starosvětsky působící „důstojní pánové s vousy nebo alespoň knírem a cvikrem“. Způsob jednání a vyjadřování se uvolnil, uvolnila se i obecně sdílená pravidla oblékání apod. Akademik může mít i hodně kontraverzní názory, vždyť university byly založeny jako svobodomyslné instituce rozvíjející kritické myšlení. Ale neměl by se nikdy snižovat k obhajobě pohrdání právem a zákony a k účelovým lžím.