České naivní proruské snění bylo vždy reakcí, někdy i přehnanou, na západní krizi.

Česká republika a před ní České království bylo vždy součástí Západního civilizačního okruhu. V době, kdy nastalo první velké civilizační dělení Východ x Západ, tedy v době Velkého schizmatu v roce 1054 byl již Český stát skoro dvě stě let nedílnou součástí Západu.

První perioda proruského snění vznikla až v pozdějších fázích národního obrození, kdy se po ustanovení Rakousko – Uherského dualismu a potlačení českých aspirací na rovnoprávné postavení s Němci v Monarchii dostalo Rakousko, slovy Františka Palackého, „na plochu šikmou“. Teprve poté přišly různé romantické všeslovanské sjezdy, poutě do Ruska apod.

Tyto tendence vyvrcholily za První světové války, kdy začal Rakousko-Uhersko de facto řídit německý generální štáb, a kdy se z českých občanů monarchie stal jen pověstný kanonenfuter pro německé zájmy. Signifikantní bylo, že elita prvorepublikové generality, která prošla Čs. Legiemi v Rusku dokonce na protest proti rakouským poměrům přestoupila na pravoslaví.

Druhá perioda proruského snění souvisí s Mnichovskou zradou a Druhou světovou válkou. Hanebná zrada spojenců, následovaná vojenským zhroucením Francie a velkými zásluhami SSSR na porážce Německa tyto sny umocňovala. U nás navíc nebyla ani žádná negativní historická zkušenost, jako v případě Polska, Maďarska, Rumunska.

Toto snění rázně ukončila sovětská okupace v roce 1968. Od té doby byl místní komunistický režim držen u moci čistě na „sovětských bajonetech“, vše ruské a sovětské přicházející z Východu bylo předmětem pohrdání běžné populace.

Další, i když o hodně slabší vlnu proruského snění zažíváme dnes. Velkou část nepochybně mají na svědomí předlistopadoví kariérní komunisté a na ruské peníze napojený business. Ale vyloučit nelze ani další vlivy.

Mám na mysli zejména násilnou unifikaci ze strany EU, která se stále více a otevřeně stává jen nástrojem prosazování zájmů největších států, v první řadě Německa. K tomu příklon k radikálně levicové multikulturalistické ideologii ze strany bruselského establishmentu, neskrývaný útok na vše národní nebo konzervativní. Pochopitelně nelze nezmínit to zásadní, migrační politiku Angely Merkelové, kdy tato v rozporu s mezinárodními smlouvami a vlastními zákony pozvala do Evropy miliony muslimských migrantů, které se teď přes mocenské páky EU pokouší nanutit jiným. Navíc Rusko je daleko, za Slovenskem a Ukrajinou. Německo je doslova za rohem. Nějaký přímý nátlak z Ruska tak není na první pohled patrný.

Závěr? Periody proruského snění se v českých zemích jasně korelují s krizemi na Západě. Krize Rakouska – Uherska, První světová válka, Mnichov, Druhá světová válka, stávající krize EU.

To není samoúčelné kverulantství nebo nedostatek solidarity. To jen jako první registrujeme blížící se problém. Jsme tedy vlastně takoví kanárci v dole.