V době konání prvních přímých prezidentských voleb 2013 vládla mimořádně nepopulární Nečasova vláda, ODS si prožívala svou krizi, TOP 09 usilovala o pozici lídra pravice. Preference ANO byly neměřitelné. Sociální demokracie byla nesmiřitelnou opozicí a snila o vítězství se ziskem nad 30 procent. A ještě existovaly Věci veřejné. Jak ten čas letí.

Z pozice favoritů nastupovali do voleb Zeman a Fišer. Nakonec však vše dopadlo jinak. Zemana volili komunisté a Zemanovská část ČSSD, Schwarzenberga TOP 09 a většina ODS (voliči ODS vycítili, že jejich kandidát nepostoupí a podpořili vládního kolegu), Fischer sbíral hlasy jakoby odevšad, byl to inteligentní slušný pán, co není politik. Dientsbiera volila část ČSSD a progresivisté (pojem sluníčkář ještě tou dobou nebyl znám), Franze recesisté a protestující, Roithovou lidovci, kteří volbu pojali jako průzkum bojem, Fischerovou skalní příznivci pravdy a lásky, Přemka Sobotku skalní voliči ODS, Bobošíkovou kraválisti.

Přiznejme si, že o prezidentovi rozhodli v roce 2013 komunisté! Pokud by do prvního kola nasadili nějakého toho Remka a on dostal tradiční komunistické hlasy, Zeman by se v roce 2013 nejspíš vůbec nemusel dostat do druhého kola!

Volební zisk K. Schwarzenberga se takřka shodoval se součtem preferencí ODS a TOP 09!

Druhé kolo prezidentských voleb bylo o tom, koho nechceme. Zde se kulturně-mediální fronta fatálně zmýlila. Oklamala sama sebe, že média jsou všemocná, že jen ona mají „nárok“ na výhru, že ona budou určovat, co je dobré a co ne.

Mezi prvním a druhým kolem trvala čtrnáctidenní hysterická kampaň.

Miloš Zeman takticky správně vedl kampaň jako pokračování boje s nepopulární Nečasovou vládou.

Naopak K. Schwarzenberg začal vršit chyby. Jak se mohl on, hlásící se k pravici, začít v přímém přenosu hádat se stařičkým válečným veteránem? A když začal posílat před soud pro lidská práva prezidenta Beneše a celou naši Londýnskou exilovou vládu, bylo vymalováno. Druhé kolo vyhrál Zeman skoro o půl milionu hlasů.

Knížecí koalice pravice a kulturně-mediální fronty byla prostě slabší. A reálných hlasů kulturně- mediální fronta tolik nenese, je jen hodně vidět.

A nebylo z hlediska možné porážky Zemana od mediální fronty taktické vyzdvihovat Schwarzenberga a již před prvním kolem likvidovat Fischera. Pokud by do druhého kola postoupil Fischer, byl by pro Zemana daleko těžší soupeř. Nebyl by milován médii, ale byl by to dojmově nepolitik proti politikovi, člověk co nikomu nevadí a takové lapsy jako Karel Schwarzenberg by neudělal.

Čas běží a rychle se zapomíná. Proto jsem se pokusil krátce shrnout tuto „čtyři roky starou politickou paleontologii“. A kdo nyní drží Zemana a kdo ho může porazit? O tom zítra ve stejnou dobu. Těším se na Vás.

Jaroslav Míth

Psáno pro blog.idnes.cz