Naše základní občanská práva a povinnosti v kyberprostoru bychom si proto měli dopředu znovu definovat. Ať ale vzniknou demokratickou, veřejností kontrolovanou cestou, a ne nějakou pokoutní dohodou „velkých kluků“ se státem.

Internet a kyberprostor býval tradičně považován za doménu svobody. Svět se však změnil. Nejde jen o to, že do kyberprostoru pronikl i organizovaný zločin a terorismus, ale také velký obchod s osobními daty, cílená reklama, politický marketing i snahy o názorové usměrňování.

Viditelným se stalo různé mazání a blokování na Facebooku a avizovaný pokus Václava Klause mladšího omezit toto mazání zákonem jen na názory konfliktní s naší Ústavou.

Co se vlastně stalo? Facebook je soukromá firma, nikoli však přiznané názorové, editované médium. Jako názorové médium se sám Facebook nedefinuje (už i jen proto, že by musel platit za autorská práva sdílených děl). Tvrdí o sobě, že je názorově neutrální sociální médium. A má skoro monopolní postavení mezi sociálními sítěmi. S tím mazáním a blokováním na Facebooku je to ale tak, že kromě pornografie, výzvám k terorismu apod. blokuje i černý humor, různé recesisty a politické názory řekněme od středu doprava.

Jasně, Facebook je soukromá firma. Proto i v diskusi dominoval názor, že si může mazat, co chce. Opravdu to platí tak docela? V naší Ústavě máme například zakotvené uchování tajnosti u přepravovaných zpráv poštou, telegrafem nebo jiným zařízením. Takže ani soukromý telefonní operátor nesmí tyto zprávy (hovory) odposlouchávat a pak třeba odpojit telefon, protože se mu jejich obsah nelíbí. Je to tak. Naše Ústava je více než nějaké vnitropodnikové předpisy soukromého telefonního giganta.

A ještě něco. Facebook ve svém mazání a blokování příspěvků prosazuje řekněme levicový liberalismus. To je pořád demokratický směr. Ale nějakého toho SW giganta přece zítra může koupit třeba čínský státní podnik, ruský oligarcha nebo katarský fond. To pak vážně přistoupíme s odkazem na soukromé vlastnictví na to, že pravidla diskuse v kyberprostoru u nás bude určovat čínská komunistická vláda, kamarád Vladimira Putina nebo právo šaría?

A proč považuji Facebook pouze za vrchol ledovce? Jsou zde i další SW produkty. Třeba operační systémy, textové editory, ovladače periferií, vyhledávače. A i tyto produkty jsou soukromé, de facto si kupujeme jen licenci, tedy právo tyto soukromé programy používat. Je

technicky možné, aby třeba textový editor rozeznal, že občan napsal něco kritického k vládě (naší, ruské, saúdské), systém to nahlásí policii a automaticky zablokuje počítač.

Stanovme si tedy dopředu meze práv a svobod v kyberprostoru. Abychom se jednou místo v estonském digitálním ráji neocitli v čínském digitálním pekle. Pekle s miliony propojených kamer, digitálním sledováním chování každého jedince a přidělováním a odebíráním sociálních kreditů.

A trvejme na transparentních přípravách, projednávání a schvalování předpisů a zákonů. Nenechme si vnutit pokoutní dohody mezi technologickými giganty a vládami.