V jednom staroegyptském chrámu je vytesán honosný reliéf názorně zobrazující slavné vítězství faraóna a jeho statečné armády v bitvě u Kadéše. Je to však čistá fake news. Faraón tuto bitvu nevyhrál, ale prohrál, a jen tak tak si zachránil život.

To že lidé, zejména pak vládci, často lžou, není nic nového pod sluncem. Tak to bylo po celé dějiny, i ta bitva u Kadéše se udála více než tisíc let před naším letopočtem.

Proto se hned v úvodních hodinách dějepisu na gymnáziu učí o historických pramenech. Dělíme je na hmotné a nehmotné s tím, že hmotné ze své podstaty nelžou, zato ty písemné často ano.

Pokud archeologové vykopají základy románského kostela s vrstvou popela, tak tam kdysi stál románský kostel, který později shořel. Pokud však najdou někde v ruském archivu listinu, kterou kníže Potěmkin naúčtoval carevně náklady na výstavbu tisíce nových vesnic na Krymu a v přilehlém okolí, neříká nám ve skutečnosti tato listina o výstavbě vesnic v dolním Povolží za Kateřiny Veliké vůbec nic.

V toku času se měnila forma zobrazení zpráv, reliéfy tesané do kamene byly nahrazeny nástěnnými malbami, pak písmem. Hliněné destičky, papyrus, pergamen. Doslova revoluci v počtu vydávaných zpráv a informací přinesl knihtisk. Následovalo rozšíření gramotnosti mezi široké vrstvy. Přišel vynález filmu, rozhlasu, televize.

A jednotlivé sdělovací prostředky mezi sebou soutěžily na zvláštním trhu, na trhu důvěryhodnosti. Člověk většinou nemá možnost si nějakou zprávu, pokud se netýká bezprostředně jeho okolí, osobně ověřit. Může vnímat jen její mediální obraz. A komu věřit? A o tu důvěru šlo, jde a půjde vždy.

Avšak tento „trh důvěry“ byl od konce šedesátých let na západě a v posledních letech i u nás podstatně narušen. Neomarxistické levici se podařilo uspět v takzvaném pochodu institucemi, ovládnout většinu médií a v těch z hlavního proudu získat monopolní postavení. Podle renomovaných průzkumů volí cca 70 % zaměstnanců a redaktorů německé veřejnoprávní televize zelené a 20 % sociální demokraty! To se prostě na obsahu vysílání musí projevit.

A jak se neomarxistická levice ve svých pozicích v médiích chová? Jako každý monopolista. Svůj monopol zneužívá a všemi možnými způsoby se snaží omezovat názorovou konkurenci.

Co se na mediální scéně v poslední době vlastně stalo? Proč je najednou takový křik kvůli fake news - kvůli tak starému jevu?

S rozvojem internetu a sociálních sítí prostě padl monopol novinářů a televizních moderátorů na vytváření zpráv. Nic více, nic méně.

A monopolista, v tomto případě levicově-liberální mediální mainstream, dělá totéž co každý monopolista ztrácející své dominantní postavení. Začíná volat po regulaci, po odstranění konkurence, po ztížení přístupu na trh. Proto najednou ta různá „ministerstva pravdy“, proto drakonická represe sociálních sítí, proto to náhlé „sbratření“ států, mediálních a počítačových korporací.

To jsou však jen průvodní jevy nezadržitelného jevu. Díky technologickému pokroku padá jeden monopol a vracíme se zpět ke svobodnému trhu důvěry.

Psáno pro blog.idnes.cz