Kdo šetří má za tři, říkávalo se za našich babiček. Jistě. Ale už naše babičky měly na mysli šetření, jehož výsledkem byl vyšší příjem, nikoli ztráta! Pokrokáři z EU nám však většinou ve svých opatřeních servírují příklady, jak se to dělat nemá. Jak ideologická pokrokářská nesoudnost napáchala víc škody než užitku.
Prvním případem je šetření elektrické energie. Na první pohled jistě správná věc. Ale byl zákaz klasických žárovek – Edisonek správnou cestou k úsporám? Ne, nebyl. Jednak svícení se na spotřebě domácností podílí jen málo, hlavním zdrojem spotřeby elektrické energie v domácnostech jsou spotřebiče vyrábějící teplo (tedy nejen elektrická kamna, ale i varné desky, pračky, myčky, klimatizace). Ale hlavně – jaká byla na začátku celé této akce náhrada? LED žárovky byly neúnosně drahé, takže dostupnější byly takzvané úsporky, tedy svítidla pracující na principu výboje. Jenže ty obsahují těžké kovy. A přestože my Češi patříme na špici v recyklaci, tak většina vysloužilých úsporek skončila na skládkách a smetištích.
Na jednu stranu až panický strach z těžkých kovů vedl k zákazu rtuťových lékařských teploměrů, na druhou stranu nerozumný hon na Edisonky vedl k masovému a plošnému rozšíření těžké kovy obsahujících úsporek. Ty navíc na rozdíl od lékařského teploměru, který se často dědí z generace na generaci, mají omezenou životnost a končily masivně na skládkách. Shora vnucené „šetření“ tak způsobilo domácnostem zbytečné výdaje za úsporky, které přitom byly slepou cestou vývoje.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV