Pohlceni problémy domácími a evropskými ani příliš nevnímáme skutečnost, že v přímém přenosu se v hospodářském chaosu, marasmu a střelby do demonstrantů hroutí další pokus o vybudování socialismu. Je přitom evidentní, že ten zkrachuje z principu všude, i v zemi s nejvyššími zásobami ropy na světě, jakou je Venezuela.

Přestože socialismus opakovaně ukázal, že nefunguje, že vždy a všude končí hospodářskou katastrofou, násilím a společenským marasmem, stále se ještě najde dost blouznivců, kteří po vzoru gamblerů u hracího automatu věří, že tentokrát to již vyjde.

A tak se před lety stal idolem salonních revolucionářů venezuelský výsadkář a pozdější prezident s diktátorskými pravomocemi Hugo Chávez. Nepoučitelní snílci a opravovači světa uvěřili, že tentokrát soudruh Chávez vynalezl ten konečně správný socialismus pro 21. století.

A protože byla Venezuela díky ropě docela bohatý stát, nebyly zjevné chyby socialismu na první pohled a všem patrné. A tak se na začátku znárodňovalo, přerozdělovalo a vyvážela ideologie, když bylo chvíli za co!

Soudruh Chávez si užíval mediální slávy a stal se novou hvězdou mnoha evropských levicových intelektuálů. O potlačování opozice, násilí, později o volebních podvodech a justiční svévoli, nechtěli jeho evropští obdivovatelé nic slyšet. On budoval socialismus, takže byl Chávez, a poté i jeho nástupce na trůnu Maduro, jejich chráněnec.

Hospodářská situace ve Venezuele se zhoršovala, tradiční socialistický nedostatek toaletního papíru rychle následoval doslova hospodářský chaos, rozvrat společenských struktur a hlad. Regulace stíhá regulaci, tiskárny nestačí tisknout znehodnocenou měnu, distribuci nedostatkového zboží převzala armáda. Opoziční představitelé jsou svévolně zatýkáni, opozicí kontrolovaný parlament zbaven jakýchkoli práv.

Nyní vypukly ve Venezuele hladové bouře. Tisíce zmlácených a zatčených, stovky zraněných, desítky mrtvých. Armáda najíždí do demonstrantů obrněnci.

Cháveze a Madura přitom chválila a z jejich rukou i brala peníze nejedna evropská levicová strana. A ne nějaké okrajové spolky. Taková Syryza má v Řecku premiéra, španělská Podemos má primátory Madridu a dalších velkých měst, Corbyn je předsedou největší britské opoziční strany.

Proč jim žádný novinář nebo politik spolupráci s těmito venezuelskými socialistickými řezníky nevmete do tváře?

Jaroslav Míth

Psáno pro blog.idnes.cz