Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo.

Já bych si dovolila jenom krátce reagovat na pana ministra vnitra. Určitě děkuju, že velmi pečlivě mě poslouchal, že na některé věci reagoval. Musím tedy říct, že se mi úplně nelíbilo, když říkal, že přiznal... Já si toho vážím, pane ministře, že po těch debatách, které jsme spolu měli, a několikrát jsem poslouchala, že je všechno zalité sluncem a že to není pravda, že ta evidence je, tak že pak jsme opravdu došli k tomu, že to tak není a že opravdu my vůbec nevíme, kde ti lidi jsou, a známe pouze ty registrované, kteří se zaregistrují. Ale pokud bychom se zeptali - a vy určitě k tomu máte taky cestu a víte to, že ti starostové prostě neví, kolik těch uprchlíků mají na svém území.

Ohledně propojení systému HUMPO a CIS v rámci toho cizineckého informačního systému, tak ano, v tuto chvíli probíhá testování. Ale já jsem prostě přesvědčená o tom, že dneska, kdy jsme už 80. den od zahájení válečného konfliktu, že už to mohlo být propojené. A musím říct, že já jsem nikdy neřekla, že nekomunikujete s hejtmany. Já vím, že se s nimi opravdu scházíte pravidelně. Ale pravdou je, že hejtmani vás vždycky vyzvou k nějakému úkolu a uplyne týden, uplyne čtrnáct dnů, uplyne měsíc a ten úkol pořád není splněn. A jedna z těch věc a ta klíčová je například ta evidence, je to propojení těch systémů.

Zároveň si myslím, že hejtmani vás také žádali, abyste popřípadě řešil právě tu pětitisícovou dávku, jestli by nemohla být sjednocena v rámci států EU, protože v některých těch státech, například se uvádí Polsko a Maďarsko, je ta dávka v daleko nižší částce, zhruba kolem osmdesáti euro a že prakticky tohle může také způsobovat příchod některých lidí, kteří třeba nemusí před tou válkou prchat a že sem prakticky jdou, aby tu pětitisícovou dávku získali.

Také mi trochu vadí, protože já si myslím, že jsem určitě člověk v rámci nějakého sociálního cítění, kdy vždycky když nějakým způsobem něco řeknu, tak vy řeknete, ti lidé prchali před válkou. Já s vámi, pane ministře, samozřejmě souhlasím a vím, že na začátku to určitě nebylo jednoduché. Ale mám obavu takovou, že ani teď ti lidé tam nemají to razítko, že vy jste to pořád s ukrajinským ministrem vnitra ani doteď nedojednal. Co já jsem měla možnost zaregistrovat v médiích, tak doteď jste schůzku neměl. Chápu, že to není jednoduché. (Reakce ministra.) Už jste ji měl tedy. Ale minulý týden bylo řečeno, že se posouvá na tento týden.

Ale jsem přesvědčena o tom, že kdyby to opatření přišlo dříve, vždyť ohledně pražského nádraží nebo nádraží v Brně a tak dále, to nebylo v únoru a v březnu. Tohle se začalo dít na přelomu dubna a května. To znamená, že pokud by se s tím opatřením přišlo na začátku dubna, tak bychom dneska možná to pražské nádraží plné neměli. Ale to je přesně to, že se mělo bezprostředně a rychle reagovat. A jestliže moji kolegové na bezpečnostním výboru na to upozorňovali, a v tu chvíli na to nebyl čas, a vnímám to tak, že 24. února asi nebyl, ani v březnu. Ale myslím si, že v dubnu už se ten čas mohl najít a že jsme to mohli daleko dříve požadovat. A neměli bychom podle mého názoru dneska na nádraží 600 uprchlíků, kteří nemají doklady.