Co mě zneklidňuje, že Česká republika se potýká s nedostatkem pěstounů, což má vážné důsledky pro děti a přitom jsou žadatelé, kteří nejen že prošli psychotesty, mají navíc bohaté zkušenosti s pěstounskou péči a jsou schopni reagovat na potřeby dětí, jsou následně zamítnuti. Tak když už úřady zamítají i takovéto žadatele o PP, pak se nemůžeme divit, že je u nás takový problém s nedostatkem pěstounů.

Kdo tím nejvíce trpí, jsou právě děti, které potřebují náhradní domov a právě složitá legislativa a ne zrovna lidský přístup úředníků, kteří kolikrát ani nemají páru, co pěstounská péče v praxi obnáší, žádosti zpomalí nebo úplně jednotlivé žádosti zastaví. Další a jeden velmi důležitý problém, co se žádosti o PP týče ze strany MPSV je, že požadují většinou naprostou poslušnost ze strany žadatelů vůči úředníkům.

Stačí v něčem oponovat při přípravě a žadatel o PP je zamítnut na základě toho, že vás např. v dětství opustil otec a vy sním nemáte dobrý vztah, což se běžně děje, že odmítáte chodit do kostela, jelikož lektorky vám tvrdí, že do pěstounské péče se dostávají děti z náboženských rodin, které ve třech letech prý vyžadují chození do kostela. V některých případech MPSV rozhodlo, že když žadatelka o PP si dovolila oponovat, tak to svědčí o tom, že nebude poslouchat kompetentní osoby, a není tedy vhodná jako pěstoun.

Zamítnout někoho jen z důvodu, že má jiný názor k některým bodům přípravy o PP, je jako vrátit se zpět do totality. Případ šikany ze strany úředníka MPSV zažila i rodina žádající o PP (s bohatou zkušeností s PP), kde byl navíc manžel žadatelky pedagog. Rodina čekala tři roky na dítě a chlapec zbytečně čekal v ústavu, jelikož vedoucí úředník si nesedl s manželem (pedagogem), a důvodem neschválení bylo, že jejich bezproblémové dítě, třináctiletého sportovce, prý čeká těžká puberta. Nakonec bylo rozhodnuto, že se ze strany úředníka se jednalo o pouhou spekulaci. Bohužel díky takovým rozhodnutím strávil chlapec další tři roky v ústavu.