Potom jsem si pustil zprávy a právě hlásili, jak si představuje ministr financí zotavování české koruny. V rámci programu „konvergence“ !!! bychom po třech letech platili 25 Kč za 1 euro, jehož kupní síla by byla asi 15Kč. To znamená, že 40% vyvážených hodnot bychom odevzdávali zadarmo, jako před více než 10 lety.

Intervence zajistila  zhoršení a prodloužení našeho koloniálního postavení o mnoho let, to bylo jejím cílem.  A ředitel Rusnok slibuje, že ČNB zakročí, kdyby si koruna moc dovolovala. To oznámení je proto na místě a je jen škoda, že kromě hněvu na podavatele sotva něco přinese.

Vrchní státní zastupitelství Praha

Nám. Hrdinů 1300

140 65 Praha 4

podatelna@vsz.pha.justice.cz

Já, níže podepsaný  …............, nar. …........, bytem …....... …...,

tímto podávám

                                       o z n á m e n í

ve věci podezření, že dosud ne zcela známými pachateli byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby - Trestní zákoník 40/2009 Sb., § 329 (1), kterého se dopustí úřední osoba, která v úmyslu opatřit sobě, nebo jinému neoprávněný prospěch, v tomto konkrétním případě jednáním, které odporuje zákonu 6/ 1993 Sb. o ČNB, § 2 (1), kde se uvádí „ Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“

S hlediska citovaného § 329 Trestního zákoníku odstavec (3) v dalším  uvádím, proč má jít  a) o prospěch velkého rozsahu, b) o škodu velkého rozsahu.

Trestného činu se měli dopustit dosud ne zcela známí pachatelé tím, že  v listopadu roku 2013  v  rámci své  funkce členů Rady ČNB rozhodli, že bude vyhlášen kurzový závazek ČNB udržovat po dobu předem neurčenou směnný kurz české koruny na hodnotě 27 Kč za 1 euro a tím zrušili určování tohoto kurzu poměry na devizovém trhu a zavedli zároveň závislost hodnoty české koruny na cizí měně na jejíž regulaci prováděnou intervencemi Evropské banky neměli vliv.

Tímto činem porušili § 2 odstavec (1) zákona č.6/1993 Sb. v platném znění, který bez omezení ukládá: „Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství“.

V době před zahájením intervencí směnný kurz české koruny pozvolna posiloval, byl v pásmu mezi 24 a 25 Kč za 1 euro. V listopadu roku 2013  byl kurz stejné kupní síly podle údajů OECD 17.6 Kč za 1 euro, česká koruna byla tedy stále silně podhodnocená. Při výměně za eura se ztrácelo 28.2% kupní síly. Úmyslné zhoršní kurzu na 27 Kč za 1 euro znamenalo , že podhodnocení koruny se ještě zhoršilo, ztrácelo se 34.8% kupní síly a protože v roce 2014 se vyvezla hodnota asi 3050 miliard Kč, byla by kurzová ztráta zahraničního obchodu s tím spojená 860 miliard Kč při směnném kurzu 24.5 Kč  a po intervencích byla o 201 miliard Kč větší.

Intervence trvaly 40 měsíců a během té doby  Evropská banka znehodnocovala euro, takže kurz stejné kupní síly české koruny klesl pod 16 Kč za 1 euro, protože korunové ceny stagnovaly. Směnný kurz koruny by asi bez intervencí klesl pod 23 Kč za 1 euro. Zohledníme-li tyto změny znamená to, že během roku 2016 způsobil kurzový závazek 27 Kč za 1 euro zvýšení kurzových ztrát vývozu o 45% proti stavu bez intervencí, tedy při zachování  kurzu regulovaného trhem. Započítáme-li také přerušení trendu sbližování směnného a paritního kurzu lze tedy odhadnout roční kurzovou ztrátu vývozu jen za rok 2016 způsobenou intervencemi na 600 miliard Kč. Je to názorná ukázka rozsahu kurzových ztrát na české straně během jediného roku trvání intervencí.

Intervencemi vzniklá situace se dá popsat také tak, že na devizovém trhu byla při nákupu českých korun poskytována sleva, zprvu asi deset a později i více procent, která byla indukována Českou národní bankou pomocí emisí českých korun. Tato sleva nevyvolala inflační pohyb ani během tří let působení, ale mírně zvýšila zájem o nákupy. Ten byl vydáván za ekonomický úspěch, ve skutečnosti se ale jen zvýšila hodnota vývozu a zároveň ještě více klesla hodnota dovozu, takže jsme začali více vyrábět a dostávali za to méně, než za předchozí nižší produkci.  

Prospěch z této akce měla a má hlavně strana držitelů kont a dluhopisů v eurech, zahraniční majitelé české ekonomiky, evropská banka a dolarový bankovní systém a spekulanti. Ztráty dále narůstají i po skončení kurzového závazku, protože zejména české koruny a dluhopisy, zakoupené v devalvovaném kurzu spekulanty, brzdí návrat směnného kurzu k  hodnotám odpovídajícím poměrům na trhu, kdyby k intervencím nedošlo.

Objem intervencí překročil , bez údajů za poslední týdny před jejich ukončením, 1.48 bilionu Kč. Jde o peníze, které je třeba, zcela nebo zčásti, rovněž považovat za ztrátu s ohledem na problematickou hodnotu zakoupených dluhopisů a to, že část z nich tvoří zisk pro spekulanty.

Užitek pro občanskou veřejnost a podniky hospodařící v českých korunách není žádný, jsou jen škody. Je třeba si povšimnout, že trvalé hrubé podhodnocení české koruny bylo trvale zamlčováno, jako by bylo součástí samozřejmého koloniálního postavení České republiky vůči západu. Jde však o zásadní problém v souvislosti s intervencemi. Je nesmyslné počítat s tím, že další podhodnocení koruny, zaostávající za kurzem stejné kupní síly o desítky procent, vyvolá inflaci, navíc při ceně práce rovněž o desítky procent nižší, než by odpovídalo její produktivitě. To je klíčem k odpovědi na otázku, která vyplývá z požadavku zákona, aby byl posouzen úmysl pachatele.

V našem případě podezřelými jsou  vysoce kvalifikovaní ekonomové, u kterých nepřipadá v úvahu, že by nevěděli, co činí, jak obrovské škody vznikají a komu plyne prospěch. Nemohou také tvrdit, že neúmyslně porušili zákon, jeho znalost je podmínkou funkce, kterou přijali, a nemohou přijatelně vysvětlit, proč jednali ve prospěch cizí strany a poškodili ty, které mají chránit.