Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená druhá paní ministryně, vážený pane ministře, děkuji za zařazení této interpelace. Já jenom - abych to krátce uvedl - mě zajímalo, kolik vlastně stát z peněz daňových poplatníků doplácí na pochybení svých berních úředníků a úřadů, resp. konkrétně za nesprávný či neoprávněný postup správce daně.

Já upřesňuji, že mi jde o případy, kdy správce daně nesprávně rozhodl a tyto případy rozhodl soud ve prospěch daňového subjektu. Chápu, že Ministerstvo financí řeší spoustu případů státní správy, které ale nevznikly v resortu, takže mně jde skutečně pouze o ty případy, které vznikly prapůvodně v resortu Ministerstva financí.

V médiích jsem si v únoru přečetl, že chyby svých úředníků za rok 2017 přišly daňové poplatníky na 55 miliónů korun. Překvapilo mě, že si Ministerstvo financí řeklo za přehled počtu žalob a žádostí o náhradu ve výši 80 tisíc korun. Zeptal jsem se tedy s důvěrou na to, že takové základní informace má mít přece Ministerstvo financí, resp. Generální finanční ředitelství k dispozici. Tyto informace přece jsou důležité a mají být důležité pro dobré manažerské řízení financí státu.

Jaké bylo mé překvapení, když se i v odpovědi na moji interpelaci objevily následující odpovědi: poskytovaná informace nemůže být poskytnuta ve lhůtě, stanovené k vyřízení interpelace, protože evidence nerozlišuje roky, kdy byly spory zahájeny, evidence neobsahuje kompletní údaje o vazbě na agendu GFŘ. Nebo: celkový počet zahájených soudních řízení bude dodatečně zjištěn na odvolacím finančním ředitelství. Zpracování takového množství informací vyžaduje dle sdělení GFŘ delší časový úsek a nemohou být poskytnuty ve lhůtě stanovené k vyřízení interpelace.

Měsíc tedy nestačil, věřím, že dva měsíce už aspoň na některé věci ano, tak věřím, že mi paní ministryně některé věci doplní, případně vysvětlí celou situaci. Dovolte mi tedy poznámku. Jak by asi dopadl podnikatel, který by finanční správě při kontrole říkal: nevím, moje evidence to neobsahuje, neumí moje obchodní případy rozlišit v letech apod. Nemůžu vám to dát. Takový podnikatel by asi dopadl hodně špatně. Pokuta by ho neminula, nebo by možná přišel zajišťovací příkaz, což byla druhá část mých otázek v interpelaci.

Agresivní a neadekvátní přístup podnikatelů (k podnikatelům ?) vidíme dnes a denně. Já vám dám několik příkladů za všechny podnikatelské odbory. V médiích například upozornili na případ, který se stal v Holešově ve Zlínském kraji.

Za to, že místní trafika nevystavila účtenku a nezaevidovala tržbu za nákup krabičky bonbonů Tic Tac ve výši 15 korun, dostal majitel pokutu ve výši 15 tisíc. Jiný příklad, jiná trafika, pokuta 25 tisíc. Po šesti kontrolách elektronické evidence tržeb, kdy bylo vše v pořádku, konečně posedmé úředníci prodavačku nachytali a za nevydanou účtenku v hodnotě 22 korun byla majiteli udělena pokuta ve výši 25 tisíc korun. Výši pokuty podle toho, co jsem si přečetl, zdůvodnili úředníci těžko uvěřitelným prohlášením, pokud tam skutečně byli posedmé, že lze předpokládat, že podnikatel bude v tomto jednání pokračovat, proto je třeba udělit vysokou sankci. Takových příkladů máme několik a já je tady uvádím právě proto, aby byl vidět ten rozpor mezi tím, jak finanční správa postupuje vůči podnikatelům a mezi tím, jaká byla třeba odpověď na mou interpelaci, protože pověst jednání Ministerstva financí mezi podnikateli poslední dobou není úplně nejlepší. Jak jsem řekl, agresivní přístup, mnohdy přehnaná, mnohdy účelová tvrdost dopadu kontrol, mnohdy nevyužití možností, například napomenutí.

Chcete-li tedy, paní ministryně, zvýšit důvěryhodnost finanční správy a ministerstva, jak je nutné se k sobě chovat minimálně stejně přísně jako k podnikatelům. Opakuji tedy svoje první otázky: Kolik soudních sporů vedlo Ministerstvo financí nebo finanční správa v posledních dvou letech, to znamená v letech 2016 a 2017 v souvislosti s výkonem své veřejné moci, a kolik z toho důvodu nesouhlasu žalobce, plátce daně, s vyměřením daně, či nesouhlasu s postupem finanční správy ve věci zadržovacích a zajišťovacích příkazů?

A druhá otázka: Kolik takto vedených soudních sporů Ministerstvo financí nebo finanční správa prohrály a musely tak nést náklady řízení a následně uhradit škodu? Co mě dále zajímalo je, kolik žádostí o přezkum vyhodnotí kladně pro daňového poplatníka odvolací orgány státu, Odvolací finanční ředitelství, a kolik z těch, které takto nevyhodnotí kladně, skončí u soudu a kolik z nich stát prohraje. To je totiž ukazatel, který nám může skutečně ukázat, jak moc kvalitně pracuje Odvolací finanční ředitelství, nebo jestli tam panuje podobný duch celé finanční správy, jak to vypadá z vnějšku, že de facto každý daňový poplatník je sprostý podezřelý.

V druhé části své interpelace jsem se zabýval zajišťovacími příkazy. To je kapitola sama o sobě. S tímto mimořádným prostředkem se poslední roky roztrhl pytel. Zajišťovací příkaz je pro firmy mnohdy až likvidační záležitostí. Z odpovědi na interpelaci vyplývá, že z odvolání proti 652 zajišťovacím případům a příkazům pouze u 12 z nich odvolací ředitelství rozhodlo ve prospěch daňových subjektů. A kolik z nich, z těch zbylých 640 skončilo u soudu, a kolik soudních sporů ministerstvo prohrálo?

Finanční správa si tento nástroj, zajišťovací příkazy výběru daňových povinností, v posledních třech letech velice oblíbila, ač existují v našem právním systému už mnoho let. Od roku 2013 do roku 2016 vzrostlo jejich použití, pokud jsme počítali správně, o více než 300 procent. Zákony dávají úřadům rozsáhlé pravomoci, které mohou uplatňovat při kontrolách vůči podnikatelům. A jak jsem řekl, zajišťovací příkazy jsou už mnoho let v českém právu, ale co se změnilo? Změnil se přístup státní správy. Státní správa se vždy chovala víceméně korektně a zdrženlivě. Využívala svou moc s mírou nezbytnou, ale často s ohledem na podnikatelské subjekty. Byla tedy podnikatelům partnerem. To v posledních letech nevidíme a toto se změnilo.

Aby nedošlo k mýlce, jsem přesvědčen, že ve státní správě je spousta normálních úředníků, kteří chtějí lidem pomoct. Bohužel vždy ale činnost resortu a směřování určuje vedení resortu, případně vedení Generálního finančního ředitelství. Váš předchůdce ve funkci, vážená paní ministryně, Ivan Pilný sám přiznal, že finanční správa nelegálně zlikvidovala šest firem. A těch, které přežily, ale staly se obětí nelegálních zajišťovacích příkazů, bylo nepochybně více. Vycházím jen z údajů médií. Na konci prosince 2016 finanční správa využila zajišťovací příkaz na společnost Naryner Construction, pokud to čtu správně, ze Zlínska ve výši přesahující dva mil. korun. Firma málem zkrachovala. O téměř rok později krajský soud v Brně zajišťovací příkaz zrušil.

Známý je i případ přerovské firmy FAU, na které finanční správa vymáhala DPH z jednoho obchodu údajně hned dvakrát. Zajišťovací příkaz zrušil obecný soud a jeho rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud.

Další příklad je firma Majority Petrol, kterou opět osvobodil až nejvyšší správní soud. Mně nejde o to, abych dostal odpovědi na konkrétní případy, ale chci tím ukazovat, jaký je přístup státní správy, a zda skutečně nedochází k nadužívání tohoto mimořádného instrumentu.

Nejvyšší právní soud opakovaně upozorňuje, že nestačí mít jen odůvodněnou obavu, daňová správa musí zajišťovací příkazy řádně zdůvodnit. Jak tedy přistupovalo Odvolací finanční ředitelství k jednotlivým případům, pokud nebyly řádně zdůvodněny? Jak říkám, 652, vychází to z vaší odpovědi, 652 zajišťovacích příkazů, pouze 12 z nich rozhodlo Odvolací finanční ředitelství ve prospěch těch daňových subjektů. Jak je to s těmi 640 dalšími? A k čemu pak takové odvolání je a kolik nás, všechny daňové poplatníky, tohle nadužívání bude stát? A jaká byla na ministerstvu přijata opatření, to mě zajímá nejvíce, aby se případně tyto přehmaty neopakovaly?

Děkuji za pozornost a děkuji za vaše odpovědi, paní ministryně.