V ekonomice s nízkou nezaměstnaností a množstvím neobsazených pracovních míst, kdy firmy mezi sebou soutěží o zaměstnance, je přitom přirozený tlak na růst mezd, a to napříč obory. Přesto se každý rok vede debata o zvýšení minimální mzdy. Vojtěch Munzar, poslanec a místopředseda sněmovního rozpočtového výboru, ale upozorňuje, že právě diskuse minimální mzdy paradoxně ohrožuje právě ty, kteří minimální mzdu pobírají.

Nad agendou minimální mzdy nepanuje shoda u ekonomů ani odborné veřejnosti. Jedna strana je jasně proti – vidí v ní škodlivou regulaci, druhá strana – minimální mzdu obhajuje, a to především pro její ochrannou funkci, kterou charakterizuje i její oficiální definice: zajištění, aby pracující člověk neupadl do chudoby a aby nedocházelo ke zneužívání sociálních dávek.

Díky tomu by potom měly být minimalizovány negativní dopady na jedince i na společnost a je tak podporována sociální soudržnost. Kromě této sociální roviny má mít minimální mzda ale i rovinu ekonomickou a měla by například zabránit úpadku pracujících do dluhové pasti. Zároveň má motivovat občany, aby nespoléhali na sociální dávky a aktivně si hledali práci. „Problém této definice je ovšem ten, že je to právě minimální mzda, která pokřivuje trh a omezuje zaměstnanost těch, které má chránit. Z čistě ekonomického pohledu je totiž trh práce stejný jako každý jiný. Existuje na něm strana poptávky – tedy zaměstnavatelé, a strana – nabídky, na které stojí zaměstnanci. A stejně jako každému trhu i zde škodí zavádění všemožných regulací, které minimální mzda představuje,“ říká Vojtěch Munzar, poslanec Parlamentu ČR.

„Velice záleží právě na výši minimální mzdy, protože pokud bude nastavena výše, než je rovnovážná cena na daném trhu, povede tato situace k převisu nabídky nad poptávkou, a tedy k nezaměstnanosti. Tou nejohroženější skupinou jsou potom zejména mladí lidé a nekvalifikovaní pracovníci. Jinými slovy, v době vysoké zaměstnanosti, ve které se nacházíme, jsou mzdy vyšší, protože firmy soutěží o zaměstnance. Minimální mzdu však pobírají právě ti nejméně kvalifikovaní s činností s malou přidanou hodnotou, a zejména u firem, které nemají finanční prostor soutěžit o zaměstnance. Mají pak dvě možnosti, buď své služby zdražit, nebo redukovat náklady a snížit počet zaměstnanců,“ dodává Vojtěch Munzar.

Poslanec Munzar proto upozorňuje na případy, kdy bude docházet k neustálému navyšování minimální mzdy, bude to mít dopad právě na zaměstnance, kteří minimální mzdu pobírají a které by měl institut minimální mzdy chránit. „To způsobí, že ti nejméně kvalifikovaní budou vytlačováni z pracovního trhu ven. Tím se nezvýší ani jejich životní úroveň. Tuto situaci můžeme pozorovat už nyní, a to například v supermarketech, kde jsou stále častěji nahrazovány pozice pokladních samoobslužnými pokladnami, které jsou pro firmy levnější. V některých případech může docházet i k přesunu části pracujících do šedé zóny, protože pokud zaměstnanec přijde o práci a bude ochoten pracovat i za nižší mzdu než tu minimální, bude pracovat načerno,“ dále komentuje Vojtěch Munzar.

Jak říká poslanec Vojtěch Munzar, řešením pro ty nejvíce ohrožené zaměstnance tak nejsou diskuse o výši minimální mzdy, nebo vyšší regulace pracovního trhu. Naopak, řešení je podle něj ve větší flexibilitě, aby se zaměstnavatelům vyplatilo tyto osoby zaměstnávat.