Historické okénko

Před 128 lety se narodil armádní generál Karel Kutlvašr (27. 1. 1895 – 2. 10. 1961), československý legionář, velitel Pražského povstání, kterého pronásledoval komunistický režim.

Narodil se v Michalovicích u Havlíčkova Brodu. Jako devatenáctiletý mladík se již 6. srpna 1914 mezi prvními dobrovolníky přihlásil se svým bratrem do České družiny, jednotce předcházející čs. legiím. Byl postupně povyšován. V hodnosti velitele roty se v roce 1917 zúčastnil bitvy u Zborova, ve které jeho bratr padl. Vyznamenal se v bitvě u Kazaně. Ve svých 24 letech se stal velitelem 1. čs. střeleckého pluku.

Po návratu do vlasti zůstal u armády. Ve svých 33 letech byl jmenován do hodnosti brigádního generála. V čele 4. pěší divize se podílel na budování čs. opevnění, která by čelila případné německé agresi.

Od začátku okupace se aktivně zapojil do protinacistického odboje a do činnosti organizace Obrana národa. Na počátku Pražského povstání jej generál František Slunečko pověřil velením povstaleckých jednotek v Praze. Podílel se na jednání s německým generálem Rudolfem Toussaintem, který 8. května podepsal kapitulaci německých vojsk výměnou za umožnění jejich průjezdu do amerického zajetí.

Na nátlak sovětského velvyslance byl v srpnu 1945 odeslán na dovolenou, ale na základě intervence prezidenta E. Beneše se vrátil v roce 1946 do aktivní služby a byl povýšen na divizního generála.

Po únoru 1948 byl hned v prvním seznamu generálů, kterého komunistická vláda vyhodila. To ale nestačilo. Byl zatčen a obviněn z velezrady na základě komunisty zinscenovaného vytvoření „odbojové skupiny“. Ve vykonstruovaném procesu byl degradován na vojína a odsouzen na doživotí. Vězněn byl na Mírově a v Leopoldově, kde byl jeho spoluvězněm Rudolf Toussaint. S bývalým protivníkem tak musel snášet stejné útrapy komunistického vězení. Jeho brány opustil po amnestii v květnu 1960 ve špatném zdravotním stavu.

K velmi nízkému důchodu si musel přivydělávat jako hlídač v Jízdárně Pražského hradu, později jako noční vrátný v Nuselském pivovaru. Zemřel při zdravotní prohlídce 2. října 1961 v motolské nemocnici. Informaci o jeho pohřbu nedovolil komunistický režim zveřejnit, ale zpráva o něm se přesto rychle šířila a na pohřeb přišly desítky lidí. Legionáři si vynutili, že mohou stát u rakve čestnou stráž ve svých historických uniformách.

V roce 1968 zrušil soud všechna obvinění, plně rehabilitován byl až po roce 1989, kdy byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála. V roce 2017 mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva I. třídy.