Možná o to budu o něco delší, protože některé věci, které tady padly, možná zopakuji, protože jsme zatím nedostali odpovědi na naše otázky, na naše výhrady, na naše názory. Myslím si skutečně, že by takto závažná novela, která výrazným způsobem posílí pravomoci centrální banky, neměla unikat takové pozornosti ze strany předkladatelů a ze strany těch, kterých se to týká. My se skutečně obáváme rizik a dopadů tohoto zvýšení pravomocí a zatím nedostáváme a nedostali jsme uspokojivé odpovědi.

Bohužel - a to díky pandemické situaci, která okupuje mediální a přirozeně mediální pozornost i pozornost veřejnosti, tak tento bod bohužel této mediální pozornosti a pozornosti veřejnosti uniká. Také uniká to, že při omezení možnosti setkávat se mi chybí velmi podrobné odborné diskuse a kulaté stoly, kde by se o tom diskutovalo. Před prvním čtením a kolem prvního čtení, když to bylo ještě možné, takové kulaté stoly probíhaly, ale od té doby máme všichni trochu zkomplikovaný život a mě to velmi mrzí, protože o takové důležité novele se diskutovat skutečně má.

Nebudeme si zastírat, že i každá krize vede k tomu, že různé státní instituce se snaží získat další pravomoci, kompetence a úkolem naší Poslanecké sněmovny je opravdu velmi citlivě zvažovat, jestli je taková kompetence namístě, a měli bychom si umět pojmenovat i ta rizika, která takové zvýšení pravomocí přináší. Bohužel, ta diskuse mi tady velmi, opravdu velmi chybí.

A také mi chybí vyhodnocení, jakým způsobem centrální banka dnes nakládá s dočasnou možností kvantitativního uvolňování, které jsme zde přijali v legislativní nouzi, resp. vládní většina to přijala v legislativní nouzi, a byl tam po velmi důležitých a možná někdy i napjatých diskusích dohodnut kompromis, dokonce tohoto roku, a přesto zde máme tuto novelu, která vlastně chce tyto kompetence protáhnout "navždy".

Jak jsem řekl, každá krize bohužel vede k tomu, že je zde permanentní snaha o zvýšení kompetencí státních institucí a Česká národní banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí. Teď se ta krize hodí pro nějaké argumenty, protože vždy je argumentováno tím, že je to pro dobro společnosti, ale v realitě se využívání pravomocí liší mnohdy od představ a líbivých proklamací. Každá pravomoc má totiž i svoji odvrácenou tvář.

A na rozdíl od vlády, která je pod kontrolou Parlamentu, je centrální banka nezávislá a kontrola je tedy ze strany veřejnosti velmi omezená, resp. neexistuje případně dovolání se proti jejímu rozhodnutí. Já nijak nezpochybňuji a je dobře, že zde máme vyvážení jednotlivých mocí a to, že centrální banka je nezávislá, ale také to znamená, že my v Poslanecké sněmovně bychom měli opravdu několikrát velmi citlivě vážit, velmi měřit a dát si na misku vah několikrát a posoudit několikrát ze všech stran jakoukoliv novou kompetenci, moc a pravomoc, kterou centrální bance svěříme a jak moc případně zúžíme nebo rozvolníme její manévrovací schopnost, protože skutečně zde si můžeme klást starou dobrou a pravdivou otázku, kdo bude hlídat hlídače. Proto mi dovolte, abych zopakoval některé teze, které jsem tady řekl i při předchozích projednáváních.

Během minulého roku byla přijata novela o České národní bance, která dočasně umožnila centrální bance takzvané kvantitativní uvolňování prostřednictvím nákupu státních, ale i privátních dluhopisů, a to do konce roku 2021. Já bych se skutečně zeptal, stejně jako kolegové už po několikáté, pana guvernéra, jak centrální banka s touto pravomocí naložila, nakládá a hodlá nakládat, protože pokud ještě neskončila pro centrální banku tato dočasná možnost, tak bychom měli počkat na vyhodnocení, jak s touto pravomocí bylo celkově naloženo. Není nutné z mého pohledu dnes přijímat to jako trvalou pravomoc pro centrální banku, trvalou možnost pro centrální banku, ale skutečně si počkat na to vyhodnocení. A zejména proto - proto tady o tom všichni mluvíme a je potřeba na to zásadně upozornit - že ani v ekonomické obci není jednoznačná shoda na správnosti a vhodnosti této pravomoci. Mnoho ekonomů, mnoho odborníků upozorňuje i na značná rizika, která jsou s tím spojena. Jedná se totiž o pravomoci výběrové a rozhodovat o tom, který fond, kterou společnost centrální banka zachrání a kterou vlastně odsoudí ke krachu. * A my neznáme kritéria, podle kterých bude centrální banka rozhodovat. Neznáme je. Je zde nebezpečí, že bude dlouhodobě udržovat například zombie společnosti. A my nemáme jistotu, že bude rozhodovat každá další bankovní rada vždy správně.

Já jsem tady už v minulém čtení vzpomínal například na z mého pohledu příliš dlouhé a příliš drahé intervence centrální banky proti koruně, které udržovaly uměle levnou práci a udržovaly konkurenceschopnost, například nízkou měnou, která nevedla k tlaku na zvyšování produktivity a tlaku na vyšší přidanou hodnotu. Udržovala tím politiku České republiky jako levné montovny. Bude tedy při této nové pravomoci vždy bankovní rada vždy rozhodovat správně, jak bychom si přestavovali?

Dalším rizikem, které zmiňují odborníci a zmiňují i ekonomové, kvantitativního uvolňování je například riziko znehodnocování měny. Tím pádem znehodnocování úspor obyvatelstva a vysoká inflace. Takže máme tedy jistotu, že v jakémkoliv okamžiku bude výkon těchto pravomocí v pořádku a nezpůsobí další jiné problémy? Já se neptám na to, že někdo může věřit, že centrální banka to bude vždy dělat naprosto správně, ale tu jistotu skutečně nemáme.

Proto bych chtěl apelovat na to, abychom počkali na skončení platnosti té novely, která byla přijata v legislativní nouzi a na vyhodnocení celého toho období a teprve pak se k tomu vrátit, k možnosti kvantitativního uvolňování, a diskutovat o tom na základě získaných znalostí s zkušeností. Dnes je to opravdu předčasné.

Druhá oblast, o které chci mluvit - ta je mediálně zajímavější, protože se může reálně dotknout skoro každého z našich občanů - a to jsou nové kompetence v oblasti úvěrů na bydlení. A to právě stanovením závazných úvěrových ukazatelů hypoték. Vláda společně s centrální bankou nám navrhuje v tisku souběh až tří ukazatelů, co je i v rámci Evropské unie velmi raritní.

Chci se zeptat v této souvislosti pana guvernéra - doufám, že mi odpoví - v jakých zemích využívají centrální banky všechny tři úvěrové ukazatele. Před příchodem krize jsme slyšeli z úst představitelů centrální banky různá varování a různé obavy - já jsem to tady v druhém čtení nazval strašení - z toho, že nám hrozí hypoteční bublina, že ceny nemovitostí jsou výrazně nadhodnoceny nad jejich reálnou hodnotu a že centrální banka musí mít kompetence, aby uchránila finanční stabilitu bank proti hypoteční bublině. To je vždycky stará známá taktika argumentovat tak, aby se veřejný prostor vystrašil a díky tomu vystrašení se získala nová kompetence.

Ekonomická krize kvůli covidu přišla daleko dříve, než si kdokoliv z nás představoval a plánoval a je daleko hlubší, než jsme si všichni dokázali představit. Opakovaně vidím z veřejných vystoupení, že vždycky někdo vystoupí a upozorňuje na riziko výrazného propadu cen bytů a domů. Ve skutečnosti i přesto, že krize trvá už rok, a přestože česká ekonomika zažila jeden z nejhlubších propadů v historii České republiky za minulý rok, tak přesto ve skutečnosti cena bytů nijak výrazně nespadla. A to třeba také proto, že v krizi se jedná o určitou konzervativní investici na jedné straně a také o určitou stabilitu pro život jednotlivých občanů. Protože problém v bytové politice je zejména na straně nabídky, protože ta je nedostatečná. To je důvodem vysokých cen bytů. Problém není na straně přemrštěné poptávky, kterou centrální banka tímto chce regulovat.

Druhým argumentem centrální banky pro tento návrh byla finanční stabilita, tedy to, abychom se nedostali do pasti vysokého množství nesplácených hypoték. A já se chci pana guvernéra zeptat na další otázku a to je aktuální podíl po tom roce nesplácených hypoték a nějaké srovnání s ostatními státy v Evropské unii. Protože podle dat, které mám k dispozici, výrazně nenarostl počet nesplácených hypoték. Stále se pohybujeme kolem jednoho procenta.

Ano, v minulém roce se můžeme bavit, že tomu pomohlo moratorium. Pomáhá určitě to, že komerční banky i individuálně dohadují splátkování se svými klienty. Díky pokračujícímu lockdownu a pokračující krizi, která zvyšuje ty finanční problémy na straně občanů, tak se toto procento může zvyšovat. Ale zatím se ukazuje, že nějaký výrazný propad nenastává. A já doufám, že ani nenastane.

Ale proto bych se chtěl pana guvernéra zeptat v souvislosti s tímto, jaké jsou predikce centrální banky, jak vyhodnocuje stávající situaci a zejména na to, jaký je aktuální podíl na splácení hypoték. A na tom čísle, že zatím příliš nenarostlo, se ukazuje zejména - a to je potřeba při této diskuzi zdůraznit - že samy komerční banky přistupovaly k poskytování hypoték velmi konzervativně a nedovolily si žádný hazard s hypoteční bublinou. A ukazuje se, že jejich vlastní řízení rizik funguje.

Tak mě zajímá, pane guvernére, proč doporučení nestačí. Proč doporučení, které jste využívali ještě před krizí, proč doporučení centrální bance nestačí, proč to musí být závazný ukazatel a závazná záležitost. Nota bene v situaci, když většina bank to doporučení skutečně ctí, ale výhodou doporučení oproti závažným ukazatelům je, že v individuálních případech, když posoudí individuální situaci toho žadatele, toho svého klienta, tak se může od doporučení odchýlit, pokud jim to umožní jejich řízení rizik. Navíc centrální banka je kontrolním orgánem bank. To znamená, že pokud by nějaká banka nectila ta doporučení a dovolila si příliš velké riziko, které by ohrožovalo nějakým způsobem finanční stabilitu, tak předpokládám, že by centrální banka toto poznala, vyhodnotila a nějakým způsobem by postupovala.

A jak jsem tady mluvil o těch doporučeních, tak se podívejme na samotný postup centrální banky. V době ekonomického růstu centrální banka vydala bezprecedentní doporučení, dokonce v souběhu těch tří ukazatelů, kterým před krizí, v době ekonomického růstu, výrazně oddálila možnost vzít si hypotéku již lidem se středními příjmy. A jak jsem tady říkal, většina bank toto doporučení ctila. V době krize centrální banka doporučení zmírnila, vypustila tzv. ukazatel DTI, poměr dluhů a čistých příjmů žadatele, a zvýšila výši hypotéky k hodnotě nemovitosti na 90 % a také zvýšila poměr celkové dluhové služby k měsíčnímu příjmu žadatelů na 50 %. Snad to říkám správně. Já jsem velmi rád, že centrální banka přistoupila ke zmírnění doporučení, ale co mi přijde trošku paradoxní je, že v krizi svá dosavadní, velice omezující doporučení centrální banka rozvolnila. Já s rozvolněním souhlasím, děkuji za tu změnu v přístupu, jen skutečně upozorňuji na určitou paradoxnost situace.