Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den paní ministryně. Děkuji, že jste přítomna na moji interpelaci. Nejdřív vám, vážené kolegyně, vážení kolegové, řeknu, čeho se týkala moje interpelace.

Jedná se o to, že berní úředníci v jedné firmě několik let v rámci tzv. nadměrného odpočtu DPH zadržovali peníze, i tu část, s kterými nebyl z daňového hlediska žádný problém. Ústavní soud to nazval nespornou částí odpočtu. Ústavní soud na konci letošního února řekl, že je takový krok porušováním vlastnického práva a Finanční správa takto nemá postupovat. Následně poté vydala ředitelka zprávy Richterová interní předpis, jehož obsahem je de facto to, aby úředníci Finanční správy rozhodnutí soudu nerespektovali. A žádostem, dalším žádostem o vrácení odpočtů nevyhověli.

K interpelaci a k mému nesouhlasu mě vedlo několik důvodů. I když samotný fakt, že Finanční správa nerespektuje rozhodnutí Ústavního soudu a je v tom ministryní financí podporován, by úplně stačil. Je to takový vzkaz veřejnosti. Nějaký Ústavní soud, no a co. My jsme Finanční správa. V demokratickém státě ale prostě není možné, aby státní instituce nerespektovala rozhodnutí moci soudní, judikaturu a výklad zákona. Pokud nebude rozhodnutí soudu respektovat státní moc, jaký tak dává příklad respektu soukromým osobám a soukromým subjektům? Nyní podrobněji k odpovědím paní ministryně.

V průběhu času mezi žádostí o zařazení interpelace na plénum a dnešní den mi ministerstvo odpovědělo na jednu z položených otázek, kdy bude připravena novelizace daňového řádu, která to bude řešit. Já teď tady nechci diskutovat o konkrétním způsobu řešení, protože bychom se dostali do diskuse prodloužením lhůt vratek ze třiceti na čtyřicet pět dnů. Řeší se to nějakými zálohami a skutečně to není předmětem interpelace.

Ale k interpelaci mě vedlo něco jiného. A to je fakt, že došlo k nerespektování rozhodnutí Ústavního sodu. V jedné otázce jsem se ptal paní ministryně na riziko spojené se žalobami dalších firem a s nimi spojené náklady státu, které zaplatí daňový poplatník na odškodnění takových firem. V odpovědi mi paní ministryně odpověděla, že stejné, ne-li větší riziko by mohlo nastat, pokud by ze strany Finanční správy došlo ke zbrklému či nesprávnému pokusu o respektování tohoto nálezu. Zajímavá odpověď.

Já se chci zeptat, paní ministryně, jestli mi můžete sdělit taková rizika. Vy jste v odpovědi uvedla, že by pak mohlo být daňovým subjektům vyměřeno penále, a tím údajně chráníte daňové subjekty.

Opravdu je chráníte tím, že jim radši zadržíte úplně všechno? Já této tezi rozumím tak, že, aby ty peníze neutratili, tak jim je radši zadržíte. Já jsem přesvědčen, že jsou úplně blahem bez sebe, jak jsou chráněni finanční správou. Ale skutečně ta otázka zní. Jaké riziko je tak vysoké, aby opravňovalo nerespektovat nález Ústavního soudu? Vy jste mi, paní ministryně, také odpověděla, že závěr Ústavního soudu je závazný pouze pro tuto konkrétní kauzu. Já sice nejsem právník, ani ústavní, ale pokud Ústavní soud použil argumenty, které platí všeobecně, tak by k nim také měla finanční správa takto přistupovat.

Já si, kolegyně a kolegové, vám dovolím ocitovat pouze krátký výňatek ze závěru Ústavního soudu, který zní: "Ústavní soud závěrem shrnuje, že chybějící zákonný základ pro zásah do vlastnického práva chráněného článkem 11 listiny, nelze nahradit konstatováním orgánů veřejné moci, že zákon neposkytuje konkrétní procesní postup, jak se tohoto zásahu do práv nedopustit. Daňový řád umožňuje správci daně prověřovat před vyměřením daně pouze tu část plnění, o níž existují důvodné pochybnosti. Nedává však správci daně pravomoc zadržovat nespornou část nadměrného odpočtu odvozenou od těch zdanitelných plnění, která jako nesporná nemohou být předmětem prověřování."

Tedy argumentaci, že neexistuje procesní postup a proto Ministerstvo financí nevrací, respektive finanční správa, nevrací nadměrné odpočty, Ústavního soud nejen vyvrátil, ale také ji označil za nesprávnou. Přesto Ministerstvo financí a finanční správa i takto dále argumentuje a ignoruje tím rozhodnutí Ústavního soudu. Jinými slovy zde Ústavního soud řekl, že finanční správa nešetří práv daňových subjektů a nadužívá své pravomoci. Bohužel se zde opět Ministerstvo financí snaží obhájit postup finanční správy a snaží se tedy obhájit neobhajitelné.

Nález Ústavního soudu je zajímavý ještě z jednoho hlediska. A to je to, že na tomto příkladu upozornil na další nepřiměřený postup a přístup finanční správy k daňovým subjektům. Jinými slovy říká, že by finanční správa měla postupovat v souladu s principem proporcionality, minimalizovat své zásahy, aby se její postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným. A finanční správa bohužel takto nekoná. Tím finanční správa popírá to, jaké má zákonné pravomoci. A Ústavního soud popírá zcela správně tu politiku posledních let, která je nastavena na finanční správě, které si Ministerstvo financí a finanční správa daly do vínku. A to je agresivní přístup k daňovým subjektům za účelem maximalizace výběru daní.

Táhne se to bohužel jako červená nit konáním finanční správy. Toto není jediný příklad, toto není jediná kauza. Táhne se to skutečně mnoha kauzami, které tady neustálé projednáváme. Ale zdá se, že rozkaz z Ministerstva financí zněl jasně. Vidíme to na mnoha dalších příkladech. Jenže účel výběr daní, byť bohulibý, nesvětí jakýkoliv prostředek. A na to se snažil, dle mého názoru, Ústavního soud upozornit.

Vážená paní ministryně, doufám, že mi některé věci osvětlíte a zejména se budete soustředit na ta rizika, která vás vedou k nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu. Děkuji.