Děkuji, pane předsedající. Já zopakuji tu větu, abych představil ten náš návrh, který je velice jednoduchý a prostý, ale myslím si, že docela zásadní. Náš návrh si klade za cíl vrátit snížené limity pro uplatnění výdajových paušálů pro osoby samostatně výdělečně činné na úroveň dvou milionů korun, a to i při podání daňového přiznání za rok 2018. To znamená, fakticky by ke snížení z dvou milionů korun na jeden milion nedošlo. To je také důvod, proč jsme šli cestou samostatného návrhu zákona a nečekali jsme na komplexní změnu zákona o dani z příjmů. Přijmeme-li tento rok tento návrh, aby mohl i tento rok platit, pak by ve finále se to pro živnostníky de facto nezměnilo. A připadá mi to rozumnější udělat takto, než aby lidé nejdříve nemuseli vést daňovou evidenci, pak ji na rok museli vést a pak zase ji vést nemuseli. Výdajové paušály jsou možnost, kterou mohou využít malí živnostníci a podnikatelé při své činnosti. V takovém případě nemusí vést kompletní účetnictví, stačí evidovat příjmy, a proto je to nejjednodušší forma administrativy. Zároveň je to motivační, protože největší administrativní zátěží je administrativa spojená s placením daní, která demotivuje zejména mladé lidi od vstupu do podnikání. A naopak naším cílem by mělo být snížit tuto administrativu na minimum. Vlastní hodnota osob samostatně výdělečně činných je kromě toho, že okolí poskytují své služby, tak také ta hodnota je v tom, že nejsou zátěží pro náš finanční a sociální systém a zaměstnávají sami sebe. Z dnešního úhlu pohledu při ekonomickém boomu se to může zdát jako nepodstatné, ale až jednou přijde ekonomická recese, a ona jednou přijde, budeme rádi za každého, kdo vydělává sám na sebe a nespoléhá se na stát a na sociální systém státu.

Pro stát se domníváme, že je to také výhodné, protože v systému výdajových paušálů stát vybere svoje zdravotní a sociální pojištění a u podnikatelů mezi limitem právě jeden milion a dva miliony korun vždy vybere pozitivní daň. Zároveň systém výdajových paušálů nenutí do daňových optimalizací jako systém, kdy musíte vést účetnictví, musíte vést daňovou evidenci a samozřejmě každý podnikatel, který k tomu bude nucen, tak se bude snažit udělat si ty náklady co nejvyšší. Osob samostatně výdělečně činných v naší zemí je skoro jeden milion. A největším problémem malého podnikání je právě administrativa a nestabilita prostředí. Snížením limitu naším návrhem můžeme právě těmto podnikatelům pomoct, aby nemuseli přes noc být účetními a ten svůj nejdůležitější výrobní prostředek, to znamená svůj čas, mohli věnovat na rozvoj svého podnikání a nikoliv na administrativu spojenou s placením daní.

Dopad do rozpočtu je opravdu minimální, necelá jedna desetina procenta příjmu státního rozpočtu. Vláda to odhadla na 1,2 miliardy korun. My máme v materiálech jednu miliardu, takže tady je více méně shoda. Přitom meziroční nárůst příjmů z rozpočtu je na úrovni nějakých 60 miliard. Takže opravdu nám ta jedna miliarda stojí za to, abychom komplikovali život mnoha malým podnikatelům? To je otázka, na kterou dnes a při třetím čtení budeme odpovídat. Vláda ve svém stanovisku říká, že OSVČ stejně musí od jednoho milionu korun vést daňovou evidenci dokladů k DPH, takže je to jedno. Ale jedno to není, protože u velkého množství malých živnostníků ten živnostník může být plátce DPH, ale může nakupovat své služby u neplátců DPH. A v takovém případě výdaje nemusí evidovat v systému výdajových paušálů a neeviduje je pro DPH. Takže snížením ze dvou milionů na jeden milion korun k nárůstu administrativy a její časové náročnosti jednoznačně dochází.