Děkuji, pane předsedající.

Já jsem po pravdě řečeno své vystoupení ani nestačil zahájit minule, takže vás s ním seznámím s celým. Já už jsem se v prvním čtení zamýšlel nad smyslem tohoto zákona. Tento zákon je pro mě příkladem toho, že místo aby zákony určovaly jen základní rámce našeho chování, tak se z nich postupně mnohdy stávají technické manuály. Technické manuály, které se snaží za každou cenu určovat, jak se v jaké situaci má člověk chovat a omezují prostor pro svobodnou vůli občanů. Přinášejí a podněcují v naší společnosti formalismus, který má mnohdy nahrazovat skutečnou profesionalitu a možnost pružně reagovat na množství situací, které život přináší. Přinášejí nejenom formalismus, ale také umělé zvyšování kvalifikace. To ale nevede ke zvýšení solidnosti, poctivosti a té skutečné a nikoli umělé profesionality. Ta se žádným zákonem vynutit nedá. Takové zákony vedou jen ke zvyšování množství certifikátů na zdech a rozdávání umělých titulů bez skutečných znalostí. Tento přístup vede k omezování svobodné vůle občanů, k destrukci jejich vlastní zodpovědnosti a k plánovitému vytváření společnosti, že stát má být pro občany garantem všeho, vždy a všude a za osobní selhání nebo špatné rozhodnutí jednotlivce může vlastně stát, protože své občany dostatečně neochránil před nimi samými. Dochází zde k vytváření nárokové společnosti, která má nárok na to, aby stát veškeré problémy za lidi vyřešil, ale vytváří tak situaci, že stát z lidí dělá mnohdy malé děti, které musí vodit za každou cenu za ručičku.

A tento zákon, zákon o realitním zprostředkování, je podle mě příkladem takového přístupu. Zákon totiž nezajistí solidnost a profesionalitu, ale povede k omezení vstupu nových makléřů na trh a tato exkluzivita a snížení konkurence společně s novými náklady povede ke zdražení realitních služeb. A s tímto zákonem máme konkrétně tři právě tyto základní problémy: zdražení realitních služeb pro koncové spotřebitele, převádění odpovědnosti za stav nemovitosti od vlastníka prodávajícího na zprostředkovatele a snižování konkurence v realitních službách. Já se k tomu vyjádřím podrobněji.

Snižování konkurence v realitních službách - je to podle mého názoru snaha, jak jinak možná rozparcelovat a přerozdělit marže, které dneska na trhu jsou a jak ztížit vstup možná pro nové realitní makléře. O tom se hovoří i v samotném návrhu ze strany vlády, v důvodové zprávě, kde se hovoří konkrétně o tom, že počet realitních transakcí klesá a profesionální a dlouhodobě působící realitní kanceláře se musejí potýkat s konkurencí menších či nových, které se nazývají neprofesionálními. A to je podle mě jeden ze skutečných důvodů zavedení zákona - exkluzivita a omezení konkurence administrativními prostředky a zákonem. Takže nikoli skutečná ochrana spotřebitele, ale spíše ochrana trhu.

Za druhé převádění odpovědnosti z toho, kdo vlastní nemovitost, to znamená z vlastníka, z toho, kdo prodává, zná ji, na toho, kdo ten obchod zprostředkovává. A k tomu vede kouzelná formulace v návrhu, že realitní makléř měl o závadách vědět kvůli své odborné způsobilosti, jak předpokládá § 12. Ale za skryté vady nemovitosti nemá odpovídat zprostředkovatel, ale má odpovídat ten, který tu nemovitost zná a který ji prodává, který na kupní smlouvě je jako prodávající.