Před 102 lety byl vydán dokument „Prohlášení nezávislosti československého národa“, známý též jako Washingtonská deklarace. Pod prohlášením nezávislosti se podepsali T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik, představitelé tehdejší prozatímní vlády, která vznikla ze zahraniční Čs. národní rady.

„Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.“
Dáno v Paříži, dne 18.října 1918.

Tak hovoří poslední věta deklarace, která je poselstvím zakladatelů našeho národního státu i pro dnešní generace.

Washingtonská deklarace požadovala spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě, formulovala zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.

Ač byla vydána v Paříži, její text vznikl ve Washingtonu a den před jejím vydáním byla doručena americké vládě. Byla přímou reakci na mírovou nótu rakouského císaře Karla I. a přípravu rakousko-uherského Národního manifestu, kterým chtěl rakouský císař přislíbit federalizaci císařství. T.G. Masaryk prohlášením rakouského císaře předešel.

Na základě prohlášení nezávislosti pak americký prezident odmítl rakousko-uherskou nótu a vyzval vládu císařství, aby přímo jednala s Prozatímní vládou ČSR. Cesta k samostatnému státu byla otevřená.

Stojí za to si připomenout některé pasáže tohoto důležitého dokumentu, protože na uvedených principech je postaven náš moderní stát:

„Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r.1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.“

„Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.“

„Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.“

„Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.“